Jmenuji se Kateřina Polišenská a máme s mužem tři úžasné děti. Jedním z nich je též Martínek, který do vínku dostal Downův syndrom. Martínek chodil tři roky do malé mateřské školky rodinného typu na Dřínově, to je malá vesnička nedaleko Kroměříže. Přístup tamních pedagogů i práce asistentky byly úžasné, Martínkem byl „rovnocenným“ parťákem, něco uměl hůř, ale něco zase lépe. Snažili jsme se proto ze všech sil najít mu klasickou základní školu, kde by byl integrován. Ve zdejších vesničkách a našem malém městečku je integrace věcí zatím nevyzkoušenou, tedy riskantní a náročnou záležitostí. Po opravdu urputném boji nám řekli ano v naší spádové škole v Morkovicích-Slížanech, což jsme viděli jako naprosto nejlepší variant u pro začlenění Martínka, a vlastně také nás, mezi zdejšími obyvateli.
Paní učitelka (Hana Doleželová) souhlasila s přijetím Martínka do její třídy, na místo asistenta pedagoga, coby svého „spolupracovníka“ si vybrala svou dceru Báru. Abychom se lépe poznali, vyrazili jsme se slečnou asistentkou na letní tábor. Martínek tak získal v Báře „jistý bod“ na cestě do nové školy, za zcela novými kamarády, za novou paní učitelkou….Je jisté, že jsme do školního roku vstupovali plni obav a nejistot. Však zatím mám pocit, že jsme v krásném snu.
Marťa při nástupu již uměl dvě třetiny abecedy a též početní představy měl už snad dosti zažité, děti si jej tedy zapsaly jako kluka co je nějak jiný, ale před tabulí zvládne víc než leckterý z nich. Největším handicapem je pro Martínka špatná verbální komunikace, v tom zcela spoléhám na spolužáky a otevřeně jim to přiznávám – Marťa se to od vás jistě naučí!
Teď Martínek chodí do školy třetí měsíc. Paní učitelka i asistentka pedagoga pracují na sto procent a zdá se mi, že je práce baví. Věřím, že už tuší, jak mnoho jim toto nové poznávání může dát.
Martínek skáče do školy radostně jako kůzle (což nemůže přehlédnout ani dozor na chodbě.) Už mu „ujel vlak“, ale to nám vůbec nevadí, počítá si své příklady od Netty Engels, v tělocviku „šplhá“ na tyč (stačí mu vyskočit pět centimetrů a je se svým výkonem zcela spokojen-kéž bychom se dovedli tomuto pozitivizmu též naučit), maluje a přizvukuje do písniček…. a mezi tím….. holky se začínají předhánět, která bude s Martínkem chvíli sedět v lavici!!!!
prosinec 2012
V posledním měsíci jsme bojovali opět se zánětem horních cest dýchacích a zánětem průdušek. Naštěstí máme, po vzoru českobudějovických holek, v individuálním plánu domácí výuku s asistentkou v době nemoci, takže k nám pravidelně docházela na dvě vyučovací hodiny asistentka, to je úžasné. Do školy jsme si šli po dvoutýdenní absenci „jen“ pro vysvědčení! Martínek dostal vysvědčení se známkami – samé jedničky, a též vysvědčení písemné, které bylo krásné, vlastně tak trochu neskutečné, vezmu-li v úvahu, že na tento oficiální formulář vytiskla asistentka Barunka Marťovi oblíbeného slona, pod kterého se podepsala paní učitelka a pan ředitel. V uplynulém měsíci se nám podařilo u nás doma uskutečnit zase jedno bezva setkání se dvěma Marťovými spolužačkami. Holky jsou úžasné, tentokrát byla hlavní zábavou odpoledne hra na šípkovou Růženku, přičemž Marťa byl princ a Beatka, Dianka a Malenka byly tři, neustále ve spánek upadající, princezny…..
leden 2013
