Charakteristika osob s DS
Zde bychom Vás rádi seznámili s charakteristiou chování lidí s Downovým syndromem tak, jak to velmi přesně shrnuje ve své odborné práci Mgr. Kateřina Jiskrová, která se dlouhodobě a intenzivně zabývá problematikou dětí a dospělých lidí s DS.
Chování
Chování a projevy člověka s Downovým syndromem jsou průsečíkem vrozených vlastností a temperamentu, zděděných vlastností po rodičích, vlivu Downova syndromu a také předešlých zkušeností.
S. Pueschel (1997), M. Selikowitz (2005) a M. Šustrová (2004), se shodují v názoru, že lidé s Downovým syndromem jsou většinou velmi přátelské, milé, otevřené a až překvapivě sociálně přizpůsobivé a vnímavé osobnosti. Agresivita se u těchto osob objevuje pouze zřídka, nežádoucím prvkem může být spíše sklon k depresím a smutku a extrémně hluboké vztahy i k méně blízkým lidem. Tento jev se často projevuje vřelými projevy citů a touhou po blízkém fyzickém kontaktu, který v dospělém věku nemusí být společností přijímán kladně.
Skutečnost, že lidé s Downovým syndromem jsou otevřené, komunikativní a přátelské osobnosti, ale může být občas zavádějící. Musíme stále brát v úvahu skutečnost, že tito lidé mohou být i introvertní uzavřené povahy, kterou zdědili po svých rodičích, nebo je výsledkem výchovy a zkušeností konkrétního člověka (Šustrová, M., 2004).
Chování osob s touto diagnózou není všeobecně považováno za problémové, ale musíme brát v úvahu vliv mentálního postižení, které s sebou nese opoždění ve všech oblastech vývoje, tedy i v oblasti chování ve srovnání s věkem. U dospělých osob se proto setkáváme s infantilními projevy a labilnějšími reakcemi, než je běžné u majority. Tyto projevy mohou vzhledem k dospělému zjevu a dětským projevům působit nevyrovnaně (Selikowitz, M., 2005).
„Žít, pracovat a přátelit se s lidmi s Downovým syndromem není vždy jen zátěží, ale naopak častým přínosem pro rodinu, přátele a učitele. Právě oni Vás upozorní na to, jak krásně dnes svítí slunce, že zpívají ptáci a jak sladce voní květiny. Jsou to oni, kteří Vám nezištně a bez předsudků nabídnou své čisté a milující srdce“ (Šustrová, M., 2004, s. 19).
Abnormální projevy v chování lidí s Downovým syndromem (např. problémy s koncentrací, labilita, agrese, preference stereotypních činností, snaha upoutat pozornost nežádoucím chováním) jsou důsledkem mentálního postižení, které je s Downovým syndromem spojeno. Pokud chceme jmenovat typické projevy vázané přímo na Downův syndrom, můžeme zmínit poruchy spánku, vynucování jídla, skřípání zubů, tvrdohlavost a umíněnost a zmiňované sklony objímat a dotýkat se subjektivně oblíbených lidí (Čadilová, V., 2007).
Psychiatrické problémy
„Mezi nejčastější psychiatrické choroby dospělých patří deprese, poruchy chování a problémy s adaptací. U dětí se jedná především o problémy s koncentrací a u některých o autismus“ (Šustrová, M., 2004, s. 111).
Downův syndrom se nepojí s žádnou symptomatickou psychiatrickou poruchou, která by se vyskytovala u všech osob s touto diagnózou. V důsledku zhoršené orientace v sociálních situacích a vztazích, problémům v komunikaci s majoritou a nesnadné seberealizaci a utváření vlastního sebevědomí, se setkáváme s různě intenzivními nežádoucími projevy v chování těchto lidí, nejčastěji s agresivitou, nebo extrémní uzavřeností (Čadilová, V., 2007).
Prožívání
Lidé s Downovým syndromem často přehnaně reagují na výrazné emotivní podněty z vnějšku. Vyskytuje se bouřlivý pláč a nekonečný smutek nad smrtí nebo odchodem blízké osoby, protože tuto situaci zcela nechápou. Nepochopení některých vážnějších a složitějších situací může být jedním ze spouštěčů vzniku deprese a poruch chování (Pueschel, S., 1997).
Lidé s Downovým syndromem potřebují ve své blízkosti chápavou a milující náruč blízkého člověka, který trpělivě pomůže tomuto člověku vyznat se v nenadálé situaci a vyrovnat se s ní. Prožívání spojené se ztrátou nebo zklamáním je u těchto osob velmi silné a bolestné, ale při správném vedení a podpoře může být člověkem snáze zvládnuto (Šustrová, M., 2004).
Kognice
S Downovým syndromem se vždy váže určitý stupeň mentálního postižení, nejčastěji se jedná o středně těžkou, nebo lehkou mentální retardaci. Toto opoždění se projevuje v opoždění ve všech složkách osobnosti (fyzické, psychické, sociální i v komunikaci). Je to ale právě složka rozumová, která je v rámci mentálního postižení zasažena nejmarkantněji (Švarcová, I., 2006).
Pod pojmem kognitivní funkce myslíme funkce poznávacího charakteru, tedy vnímání, myšlení, paměť, pozornost, inteligenci a celkovou schopnost učit se (Vágnerová, M., 2007).
Vývoj člověka s Downovým syndromem bývá popisován jako stádia nazývaná „Brzda – Plyn“. M. Selikowitz (2005, s. 57) vysvětluje tato stádia takto:
„Přibrždění představují období, kdy se nám zdá, že si dítě žádné nové dovednosti neosvojuje. Dočasná období klidu ve vývoji jsou však pro děti nesmírně důležitá. Během těchto fází si upevňují, co už se naučily, a procvičují si nové dovednosti. Mezníky, jichž děti v průběhu vývoje dosahují, jsou jenom viditelnou špičkou ledovce. Mnohem větší vývoj se děje ve skrytu, pod povrchem.“
Vývoj rozumové oblasti nese u lidí s Downovým syndromem typické znaky deficitů kognitivních funkcí, které můžeme pozorovat u všech osob s mentální retardací. Mezi tyto projevy patří např. horší paměť, poruchy pozornosti, zhoršený soud a úsudek, konkrétní myšlení (problémy s pochopením abstraktních pojmů a zobecňování), změněné vnímání času a prostoru, ulpívavé myšlení, problémy se zrakovým a sluchovým vnímáním atd. (Valenta, M., Müller, O., 2003).
Fyzické schopnosti
Downův syndrom se nepojí s žádným druhem tělesného postižení, jedná se druh mentálního handicapu. Přesto ale můžeme u osob s tímto druhem postižení pozorovat typické potíže ve fyzické oblasti. Tyto obtíže jsou výsledkem kombinace hypotonie, menší síly, kratších končetin, možné srdeční vady, snížené funkce štítné žlázy, volných kloubů a méně pevných šlach, nadváhy, sedavého stylu života, možné snížené motivaci ke sportu a pohybu v důsledku mentálního postižení a poměrně rozsáhlé motorické neobratnosti (Šustrová, M., 2004).
Děti s Downovým syndromem se rozvíjejí opožděně ve všech oblastech, tedy i v oblasti motoriky. Při správné péči se ale tyto děti naučí běhat, skákat, jezdit na tříkolce nebo i na kole, tančit, plavat, lyžovat a hrát sportovní hry. Je ale třeba být trpělivým učitelem a facilitátorem a dát dítěti dostatek času, podnětů a možností, aby se mohlo po fyzické stránce rozvíjet. Především je důležitý pozitivní přístup a pochopení k fyzickým odlišnostem a individualitám dítěte, aby nezažilo pocit neúspěchu a zklamání ze svých výkonů. Pak se může rozvinout právě nechuť k fyzickým aktivitám a sedavý styl života, kdy je dítě raději pozorovatelem, než účastníkem her a pohybových činností (Winters, P., 1997).
Downův syndrom je vrozená chromosomální vada vznikající na základě tzv. Trisomie 21. chromosomu. Její vznik je nezavinitelný a není možné jej ničím ovlivnit. Vzniká náhodným chybným dělením pohlavních buněk při vzniku DNA plodu. V České republice se ročně rodí asi 70 dětí s tímto postižením. Mezi nejvýraznější projevy Downova syndromu patří mentální postižení, hypotonie, zvýšený výskyt vrozených srdečních vad a typické fyzické znaky, které nesou lidé s touto diagnózou. Mezi tyto fyzické znaky provázející syndrom, řadíme především typický vzhled hlavy a tváře, kratší končetiny a nižší vzrůst. Existují 3 formy Downova syndromu, které rozlišují způsob vzniku chromozomální aberace, závažnost projevů a možnou dědičnosti syndromu. Chování osob s Downovým syndromem je ovlivněno nejen mentálním postižením, ale i osobními zkušenostmi a temperamentem člověka. Při správném vedení a podpoře, jsou tito lidé schopni žít hodnotný a šťastný život v rámci majoritní společnosti.