Esterka
Moje malá pětiletá Esterka je roztomilá holčička, která mě má nesmírně ráda a umí to dát svými mokrými pusinkami najevo. Narodila se s Downovým syndromem, a tudíž se její vývoj zpožďuje za jejími vrstevníky. Přesto se velmi snaží, aby uměla všechno jako ostatní děti ve školce, kam chodí se svou asistentkou. Má ráda známé, zaběhané rituály: ranní povalování v posteli i ranní hygienu, starost o plyšového klokánka z knihy Medvídek Pu, i kočku Palomu. Vše nové nesmírně prožívá a dovede o tom, zatím ne příliš srozumitelně, ale s nadšením, rozprávět.
Raduje se ze své široké rodiny, z mámy a táty, bratra, obou babiček a dědečka. S každým si hraje, s jedním si prohlíží pohádky, s druhým se dívá na filmy, s jednou babičkou vaří a žehlí, s druhou navštěvuje výstavy, s tátou dělá „blbiny“ a s maminkou se učí. S každým si ráda povídá a poslouchá pozorně, co si lidé povídají. Ví, že její rodinou jsou i strýčkové a tety, bratranec a sestřenice. Ráda si prohlíží své příbuzné na fotografiích a pojmenovává je. Ale jen tatínkovu fotografii hladí a pusinkuje. Myslím, že její svět je krásný a dobrý a že snad takovým zůstane, i když přestane být dítětem.
napsáno 2008