Integrace dětí s DS do základní školy
Vyberte kapitolu:
2.1 Vymezení pojmů integrace a inkluze
Slovo integrace má původ v latině a znamená „vytvoření celku“
(Bartoňová, Vítková, 2007).
Po roce 1989 došlo v České republice k zásadním změnám ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Cíle vzdělávání se v této době začínají přizpůsobovat požadavkům evropské společnosti, které mimo jiné u nás zavádí pojmy jako integrace a v poslední době také inkluze (Bartoňová, in Pipeková, 2006).
Právo na vzdělávání pro všechny je dnes jedním z hlavních ukazatelů vyspělosti dnešní společnosti. Každý člověk je něčím unikátní, v něčem vyniká a v něčem může být podprůměrný, avšak neměl by být pro svou odlišnost vyčleňován, ale naopak touto odlišností společnost obohacovat (Nováková, in Vítková, 2004). Tato myšlenka je základním stavebním kamenem pojmu integrace.
Hlavní myšlenkou integrace (z angl. to integrate = včlenit, začlenit) je začlenění, či přijetí člověka s odlišností (v kontextu tématu Downova syndromu, se zdravotním postižením) do majoritní společnosti, zapojit ho do hlavního vzdělávacího proudu
a respektovat ho jako rovnocennou součást společnosti (Valenta, 2003).
Školskou integraci můžeme rozdělit do dvou základních skupin: Individuální a skupinová.
Individuální integrace je založena na vzdělávání jednoho žáka se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci běžné třídy za podpory asistenta pedagoga a individuálního vzdělávacího plánu. Lechta (2010, s. 161) uvádí, že: „Ve světovém měřítku pozorujeme nejčastěji právě individuální formu školní integrace, avšak pro dítě s postižením může být často těžké nemít ve třídě dalšího spolužáka v podobné situaci.“
Skupinová integrace je založena na funkci studijní skupiny, nebo celého oddělení či třídy dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci běžné školy. Tento druh integrace je ale dnes u nás stále spíše výjimkou (Valenta, 1997). Lechta (2010) k tomuto tématu uvádí, že skupinu těchto dětí tvoří žáci se srovnatelným postižením (např. sluchovým). Tito žáci vytváří homogenní skupinou včleněnou v rámci běžné základní školy.
Dle Bartoňové, Vítkové (2007, s. 21) existují jiné dvě základní cesty integrace: „Přímá cesta společného života a učení a nepřímá cesta založená na teorii speciálně pedagogické podpory“.
Müller (2001) uvádí, že základními prostředky speciálně pedagogické podpory jsou:
- podpůrný učitel
- osobní asistent
- doprava dítěte do školy
- rehabilitační, kompenzační a učební pomůcky
- úprava vzdělávacích podmínek
Dle Michalíka, (in Müller, 2001, s. 10): „Bychom mohli integraci zdravotně postižených také rozčlenit na integraci širší (integrace těchto občanů do společnosti) a na integraci dílčí (řešící specifickou oblast života, např. integraci v zaměstnání, sportu, volném čase a školskou integraci)“.
Širší integraci tedy chápeme jako přijetí postiženého jako plnoprávného občana a respektování jeho práv v rámci společnosti, chápání jeho osoby jako rovnocenného partnera. Dílčí integrace se pak zabývá možnostmi zapojení handicapovaných občanů do veškerých odvětví společnosti a poskytnutí stejné nabídky možností těmto lidem, jako osobám intaktním (Valenta, 2009).
Pedagogický slovník tedy definuje integraci jako různé přístupy k zapojení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního vzdělávacího proudu a běžných základních škol. Cílem je poskytnout dětem i s těžkým zdravotním postižením kontakt a společnou zkušenost s jejich zdravými vrstevníky (Průcha, Mareš, 1995).
„Pojmy inkluze a integrace se používají od konání konference v Salamance v roce 1994, kdy se vlády 92 zemí a 25 mezinárodních organizací shodly na akčních rámcových podmínkách vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami“, uvádí (Pipeková, 2006).
Integrace je chápána jako začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do majoritních škol.
Inkluze může být chápána jako další stupeň integrace, kdy už je samozřejmostí, že všichni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou vzdělávání společně s dětmi majoritní populace (Müller, 2001).
Bartoňová, Vítková (2007, s. 16) uvádí, že: „Inkluze se prosadila jako nový rozsáhlý koncept vedoucí k integraci. Inkluze se chápe jako integrace všech žáků do běžné školy a v důsledcích je spojena se zřeknutím se jakékoli formy etiketování žáků a s rozpouštěním speciálních zařízení a speciální pedagogiky.“
V našem školství je ale ještě v dnešní době integrace dětí s mentálním postižením do běžných škol teprve v začátcích svého vývoje a není zdaleka samozřejmostí (Švarcová, 2006).
V současné době se pojmy integrace a inkluze používají spíše jako synonyma (Bartoňová, Vítková, 2007).
Výhody integrovaného vzdělávání jsou:
- Podpora individuálního přístupu
- Příprava na budoucí dospělý život v prostředí majoritní populace
- Společné dospívání s vrstevníky a rozvoj vztahů mezi dětmi se SVP a vrstevníky bez postižení
- Větší spolupráce školy a rodiny
- Větší tolerance rozdílností mezi lidmi
- Vyšší nároky na vzdělání a fungování v běžném prostředí přináší kvalitnější vzdělání a připravenost pro samostatný život
(podle Valenty, Müllera, 2009)
2.2 Legislativní vymezení integrace
Bílá kniha
Celá školská legislativa České republiky se opírá především o dokument státní úrovně – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílou knihu), schválenou v roce 2001. Tento projekt formuluje veškerá myšlenková východiska a základní záměry a cíle směrodatné pro rozvoj vzdělávání v naší republice.
Školský zákon
Vzdělávání v České republice je legislativně ukotveno především ve Školském zákoně, tedy v Zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání z 24. září 2004.
Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (tedy i vzdělávání dětí s mentálním postižením) je ukotveno v § 16 tohoto zákona. Mezi tyto žáky patří žáci se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním, dále také žáci nadaní a mimořádně nadaní (Bartoňová, in Pipeková, 2006).
Školský zákon nabyl účinnosti od 1. ledna 2005 a byly k němu vydány vyhlášky č. 72 a č. 73.
Vyhláška 72/2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vymezuje poradenský systém našeho státu, určuje funkci Speciálně pedagogického centra (SPC), pedagogicko-psychologické poradny (PPP)
a vymezuje obsah poradenských služeb.
Vyhláška 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Vyhláška 73 vymezuje možnosti vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Listina základních lidských práv a svobod
V tomto dokumentu je ukotveno právo všech dětí na vzdělání.Bartoňová, Vítková (2007, s. 43) uvádí, že: „Základním východiskem této listiny je nerozlišování dětí na handicapované a intaktní a zaměření na dítě v celé šíři jeho osobnosti a sociálních vztahů, nikoli se zřetelem pouze na jeho postižení, ať se jedná o handicap zdravotní, či sociální.“
Základní informace o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ukotvené ve školském zákoně:
- Veškeré speciální vzdělávací potřeby žáků zajišťují školská poradenská zařízení (PPP, SPC).
- Lidé se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo vzdělávat se po dobu celého života.
- V rámci hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze jejich postižení.
- Dětem se sluchovým a zrakovým postižením umožňuje tento zákon vzdělání i ve znakovém jazyce, za použití Braillova písma či AAK.
- Ředitel školy má právo zřízení funkce asistenta pedagoga ve třídě, v níž je vzděláván žák se speciálními vzdělávacími potřebami.
2.3 Faktory úspěšné integrace
Integrace může být velmi vhodnou a prospěšnou alternativou výchovy, vzdělávání a života lidí se zdravotním postižením. Nemusí být však vždy vhodnou, nebo nemusí být realizována správně. Je důležité přihlédnout k několika základním faktorům, které úspěšnost integrace ovlivňují.
Mezi tyto určující faktory patří především rodina dítěte, jeho učitelé, poradenské zařízení, diagnostika dítěte a forma integrace, která byla pro dítě zvolena. Další faktory, které úspěšnost integrace ovlivňují, mohou být např. architektonické bariéry a podpůrné organizace pro osoby se zdravotním postižením (Valenta 2003).
Kromě zmíněných faktorů jsou uváděny ještě další vlastnosti týkající se integrovaného dítěte, které mohou úspěšnost integrace přímo ovlivnit. Mezi tyto předpoklady patří především komunikační úroveň žáka (schopnost komunikovat s učiteli a spolužáky), vyrovnaný přístup k vlastní odlišnosti (dostatek sebevědomí), připravenost žáka na požadavky, které integrované vzdělávání v běžných podmínkách vyžaduje (Šustrová, 2004).
Žák s postižením, integrovaný do běžné základní školy, by měl být sociálně adaptabilní a měl by disponovat dostatkem volních vlastností nutných k překonávání překážek, uvádí Bartoňová, Vítková (2007).
Úspěšná integrace nezávisí pouze na faktorech úspěšnosti – ty pouze ovlivňují to, zda se integrace vydaří, nebo ne. Existují také tzv. podmínky integrace, které stojí na úplném počátku tohoto procesu a udávají skutečnost, zda integrace vůbec může vzniknout a být ovlivněna těmito faktory (Valenta, 2003).
Podmínky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)
- dle Bartoňové, Vítkové (2007, s. 115)
- Snížený počet žáků ve třídě
- Vhodně upravené prostředí
- Speciální učební metody
- Výběr učiva odpovídající úrovni rozumových schopností žáků
- Učitelé se speciálně pedagogickou kvalifikací
Kromě těchto všeobecných podmínek existují ještě podmínky pro vzdělávání žáků se SVP v rámci integrace, kam patří především spolupráce se speciálně pedagogickým centrem, zřízení funkce asistenta pedagoga a vzdělávání dle Individuálního vzdělávacího plánu (IVP) (Lechta, 2010).
2.4 Zvláštnosti v integrovaném vzdělávání žáků s mentálním postižením
O základních podmínkách a faktorech ovlivňujících integraci žáků se SVP obecně jsme se zmínili v předešlé části kapitoly. Nyní je třeba pozastavit se nad integrací dětí se specifikací: mentální postižení (MP). Tomuto tématu se věnuje Lechta (2010), který uvádí subjekty ovlivňující integraci žáků s mentálním postižením. Integraci ovlivňují především tyto subjekty: rodina dítěte, SPC, škola a vztahy v jejím rámci, asistent pedagoga a nakonec samotný žák.
Podmínky úspěšné integrace, které by měla splňovat rodina dítěte s MP:
- Rodina by měla být schopna zabezpečit dopravu dítěte do školy (a to tak, aby dítě příliš neunavila ještě dříve, než začne vyučování).
- Rodina by měla být schopna úzce spolupracovat se školou, účastnit se na edukaci dítěte, ale zároveň nepřebírat zodpovědnost za výsledek. Úkolem rodičů není dosáhnutí výborných známek dítěte s mentálním postižením, ale poskytnutí dítěti maximální možnosti k rozvoji potenciálu a školních vědomostí.
- Rodiče dítěte by měli být schopni podílet se a zajímat se o tvorbu IVP jejich dítěte, dokázat odhadnout nejlepší zájem dítěte a jakožto lidé, kteří žáka znají nejlépe pomoci s utvořením programu rozvíjejícího, ale zároveň nepřetěžujícího dítě.
- Rodina by měla být vnímavá k dítěti a být schopna zprostředkovat škole jakékoli změny v chování jejich dítěte, jakožto výchozí informaci pro jakoukoli další edukační podporu a péči o žáka.
Podmínky úspěšné integrace, které by měla splňovat škola dítěte s MP:
- Učitel by měl ovládat speciálně pedagogické zásady, využívat didaktické, názorné, motivační, kompenzační a reedukační metody potřebné k tomu, aby si žák osvojil potřebné vědomosti, dovednosti a návyky a tím splnil požadavky vzdělávacího programu.
- Přidělit a respektovat ve třídě s integrovaným dítětem další dospělou osobu (pedagogickou autoritu) – asistenta pedagoga.
- Všichni pedagogové, kteří přichází do styku s dítětem, by měli mít dostatečné pedagogické vzdělání a znalosti týkající se osobnosti, zvláštností a vzdělávání osob s mentálním postižením, spolupracovat mezi sebou i s dalšími odborníky a se speciálními školami.
- Škola by měla pro dítě, jež se v ní v integraci vzdělává, utvářet přiměřené sociální prostředí, podporovat komunikaci a vztahy integrovaného dítěte se spolužáky a zapojovat dítě do společných aktivit.
- Škola by měla v rámci vzdělávání využívat formy vyučování zaměřené na individuální schopnosti a dovednosti žáka a dbát na praktickou využitelnost jeho dovedností v budoucím životě.
Podmínky úspěšné integrace, které by měl splňovat integrovaný žák s MP:
- Žák by měl být na takové osobnostní úrovni, aby byl schopen zvládnout požadavky vzdělávacího programu, který mu byl sestaven.
- Žák by neměl svým zdravotním stavem, nebo chováním narušovat průběh vyučování a vyrušovat ostatní žáky.
- Žák by neměl vyžadovat nadměrnou individuální pomoc v triviálních činnostech, strhávat na sebe veškerou nebo přehnanou péči učitelů a ostatních zaměstnanců na úkor spolužáků.
- Žák by měl být schopen komunikovat se svým okolím a reagovat na podněty z okolí.
Lechta (2010) dále uvádí doporučení vhodná při edukaci dětí s mentálním postižením v integraci:
- Přijímat a respektovat žáka s mentálním postižením jako rovnocenného člena třídy.
- Respektovat chování žáka vyplývající z mentálního postižení, pokud je patrné, že žák projeví snahu o sebekontrolu a nejedná se o záměrné vyrušování.
- Povzbuzovat žáka s mentálním postižením a utvářet motivující hodnocení.
- Utvářet atmosféru pro nenásilné sžití žáka se spolužáky a vytvářet atmosféru vzájemného pochopení, podpory a pomoci.
- Klást na žáka dostatek požadavků, ale zůstávat vždy v mezích požadavků jaké je dítě schopno při své diagnóze splnit.
- Postupovat vždy dle vzdělávacího programu pro žáky s mentálním postižením, podle osnov základní školy speciální a poskytnout dítěti speciální učebnice a didaktické pomůcky.
- Využívat individuální přístup, být tolerantní, ale důsledný ve svých požadavcích.
- V rámci vzdělávání již napomáhat profesní přípravě žáka a podporovat jeho sociální zabezpečení.
- Úzce spolupracovat s rodiči žáka.
2.5 Individuální vzdělávací plán
Je forma pedagogické podpory především v rámci individuální integrace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné základní školy. IVP je legislativně ukotven v § 18, ve Školském zákoně.
Kaprálek (2004, s. 17) uvádí, že: „Individuální vzdělávací plán je závazný pracovní materiál sloužící všem, kdo se podílejí na výchově a vzdělávání integrovaného žáka. Vzniká na základě spolupráce mezi učitelem, pracovníkem provádějícím reedukaci, vedením školy, žákem a jeho rodiči, pracovníkem pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra.“
Individuální vzdělávací plán může být na základě doporučení SPC povolen ředitelem školy, v níž je žák integrován na žádost zákonného zástupce dítěte, nebo na vlastní žádost u zletilých studentů (Bartoňová, Vítková, 2007).
„Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku podle potřeby.“ (www.rvp.cz)
IVP stanovuje míru podpůrných opatření, která budou poskytována integrovanému žákovi v rámci vzdělávání a vychází ze školního vzdělávacího programu konkrétní školy. Je závazným dokumentem, který garantuje zajištění speciálních potřeb žáka, či studenta. Tento plán je součástí dokumentace žáka.
Na vypracování IVP se podílí třídní učitel, asistent pedagoga, zákonní zástupci dítěte, popřípadě samotný zletilý integrovaný student a hlavním garantem jsou pedagogové z poradenského zařízení, které o dítě pečuje (v rámci SPC se IVP vypracovává).
Za vypracování IVP odpovídá ale ředitel školy, kterou integrované dítě navštěvuje na základě toho, že vydá tzv. „Rozhodnutí o povolení vzdělávání žáka podle individuálního vzdělávacího plánu.“
Školské poradenské zařízení sleduje průběh integrace a funkčnost IVP a dvakrát za rok vyhodnocuje dodržování postupů ukotvených v IVP (Kaprálek, 2004).
IVP obsahuje:
- Konkrétní popis rozsahu, průběhu a forem poskytování pedagogické péče integrovanému žákovi včetně zdůvodnění.
- Specifikace vzdělávacích cílů, časového rozvržení učiva, pedagogických postupů, forem hodnocení, či úpravy veškerých závěrečných zkoušek.
- Seznam rehabilitačních, kompenzačních a vzdělávacích pomůcek, učebnic a dalších materiálů nezbytných pro výuku.
- Konkrétní jmenovité určení pedagogického pracovníka z poradenského zařízení (SPC), s nímž bude v budoucnu škola komunikovat a spolupracovat při zajišťování veškerých speciálních vzdělávacích potřeb žáka.
- Návrh na snížení počtu dětí ve třídě, kde bude žák integrován, pokud je to třeba.
2.6 Asistent pedagoga
Funkce asistenta pedagoga je legislativně ukotvena v § 16, odst. 10 Školského zákona 561/2004 Sb. Tato funkce je zřizována jako podpůrné pedagogické opatření realizované ve třídách, v nichž je vzděláván žák se speciálními vzdělávacími potřebami (zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním, nebo zdravotním oslabením).
Pro zřízení této funkce je nutné získat souhlas a vyjádření školského poradenského zařízení (Müller, 2001).
Pracovní náplň asistenta pedagoga
- Dle pokynů učitele pracuje individuálně s integrovaným žákem, nebo i s ostatními žáky ve třídě.
- Je součástí týmu, který utváří IVP dítěte.
- Napomáhá dítěti se SVP při orientaci ve školní budově.
- Po celou dobu vyučování musí být přítomen ve třídě.
- Poskytuje dítěti se SVP pomoc a podporu při přípravě na vyučování i během vyučování.
- Pracuje podle pokynů třídního učitele.
- Pracuje s dítětem se SVP podle jeho Individuálního vzdělávacího plánu.
- Účastní se školení pro asistenty pedagoga.
- Účastní se veškerých konzultací a schůzek týkajících se integrovaného žáka se SVP. (www. dobromysl. cz)
Druhá teoretická kapitola pojednává o integraci nejprve v rámci pohledu všeobecně na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a ve 4. části specificky v pohledu na žáky s mentálním postižením. V kapitole je definován pojem integrace a inkluze a nalezneme zde faktory, které mohou ovlivnit úspěšnost integrace. Kapitola nabízí i pohled na ukotvení integrace v rámci české legislativy. Poslední části kapitoly se pak pozastavují nad dvěma důležitými podpůrnými možnosti využívanými v rámci integrace – nad individuálním vzdělávacím plánem a nad asistentem pedagoga.