3. Metodika

V práci byla využita metoda kvalitativního výzkumu. Při sběru dat jsem využila metody polořízeného rozhovoru.

Skupinu respondentů tvoří náhodným výběrem určených dvanáct matek dětí s Downovým syndromem (v jednom případě byl u rozhovoru přítomen i otec) od 28 do 50 let věku, věk jejich dětí se pohybuje v rozmezí od 10 měsíců do 16 let.

Rozhovory byly nahrávány na diktafon a téměř doslovně přepsány. Byly vypuštěny pouze opakující se věty a parazitální výrazy. Odpovědi matek na jednotlivé otázky jsem vzájemně porovnávala. Ty, které se vyskytly nejčastěji nebo naopak ojediněle, uvádím v kapitole Výsledky výzkumu.

3.1 Rozhovor

Před tím, než jsem začala dělat rozhovory, jsem si určila několik okruhů, kterými se budu zabývat:

– kdy se dozvěděli, že dítě má DS – zda v prenatálním období či po porodu

– kdy, kde a jakým způsobem byla matce sdělena diagnóza dítěte

– přítomnost manžela u sdělení diagnózy

– chování personálu v nemocnici

– návrh interrupce/ ústavní péče ze strany zdravotníků

– reakce rodiny/ manžela na dítě

– současná situace rodiny

– názor na to, zda chování zdravotnického personálu může ovlivnit vztah matky k dítěti s postižením

V úvodu každého rozhovoru je krátká kazuistika matky, která se skládá ze základních reálií, jako je věk, vzdělání, vyznání, rodinný stav, pracovní zařazení, počet dětí. Zařadila jsem k ní i krátký popis toho, jak se dítě po porodu vyvíjelo nebo vyvíjí a jeho zařazení v kolektivu (otázka integrace do mateřské a základní školy)

Rozhovory probíhaly při osobních setkáních a na různých místech – doma, v parku, kavárně, nebo přes skype.

V rozhovorech byla kvůli anonymitě respondentek změněna jména dětí, pro větší přehlednost jsou matky označovány dle pořadí M1 až M12, otec je označen písmenem O a T je zkratka tazatel.