Dramaterapie
využívá verbální či neverbální dramatický projev ve snaze o celkové zlepšení zdravotního stavu klienta a změnu jeho osobnosti. Důležitý je správný výběr prostředků a přístup ke klientovi zohledňující jeho individuální problémy, poruchy a postižení.
Základním prostředkem dramaterapie je improvizace, během které se klient učí okamžitě reagovat v různých situacích, rozvíjí spontánnost, asociace a experimentování. Improvizace odráží momentální stav a cítění klienta. Může být plánovaná, neplánovaná nebo nepřipravená.
Základem dramaterapie je role, do které se klient spolu s terapeutem vžijí a rozvíjí tak motorické schopnosti, smysly, verbální i neverbální projev a učí se správně reagovat v různých situacích, se kterými se setkávají v běžném životě (role rodinná, sociální, duchovní, kognitivní, afektivní a další).
Velmi důležitý je terapeut, který se snaží danými rolemi a scénami zjistit strukturu osobnosti člověka, korigovat jeho emocionální projevy, ukazovat alternativní způsoby reakcí a být mu oporou při objevení traumat. Dalšími prostředky dramaterapie jsou hry a cvičení mimiky a řeči, pantomima, simulace, příprava kostýmů, vyprávění a práce s textem.
Tato terapie můţe být individuální či skupinová. Počet klientů ve skupinové dramaterapii bývá různorodý, podle druhu a stupně postižení a počtu terapeutů. Většinou osm až dvanáct klientů na skupinu. V této formě si mohou klienti navzájem pomáhat, naslouchat, být oporou, překonávat egoismus, vyměňovat zkušenosti a informace, což vede mnohdy k velmi pozitivním výsledkům celkové terapie. Existuje i komunitní forma dramaterapie.