Lidé s DS mezi námi

Šla na test, který měl odhalit Downův syndrom. Neodhalil, syn se narodil s jedním chromozomem navíc. Dnes toho matka nelituje, vychovávat syna s Downovým syndromem se sice jeví těžší než pečovat o normální dítě, ale stojí to za to. Stejně obdivuhodně se jiná matka stará o extrémně nedonošenou hluchoslepou holčičku.

Nebaví, protestuje osmiletý David Kafka proti tomu, že si jeho matka tak dlouho povídá s návštěvou. David je jedním ze zhruba sedmdesáti dětí, které se u nás každý rok narodí s Downovým syndromem. „A co bys chtěl?“ ptá se Naďa Kafková. „Šmoulu. Podat!“ zkouší to David. „Nerozumím,“ opáčí matka a vysvětluje, že naučit děti s Downovým syndromem mluvit v celých větách je problém. Chce to trpělivost. David tuhle hru na „nerozumím“ zná a očividně ho baví. Chechtá se na gauči a zkouší vyslovit větu, která bude na matku platit: „Maminko – maminko, prosím – maminko, prosím, podej – podej – pojď, najdi Šmoulu.“
Celý článek

Košičan s Downovým syndrómom vyhral zlato v európskom bazéne

Dávid Boček (15) sa narodil s Downovým syndrómom. Jeho talent a ctižiadosť sú však silnejšie ako mentálny hendikep. Svedčí o tom aj jeho zlatá medaila z európskeho šampionátu v plávaní pre ľudí s Downovým syndrómom, s ktorou sa vrátil z anglického Southamptonu.

KOŠICE. Svojím nadaním presvedčil Dávid donorov a získal potrebné peniaze z grantu. Práve vďaka nemu mohol ísť na európsky šampionát. Hoci jeho mama a trénerka v jednej osobe tvrdí, že šli len na skusy do sveta a nemali žiadne ambície, v Anglicku jej syn okrem prvenstva na 25 m voľný spôsob získal aj 5. a 7. miesto v ďalších dvoch disciplínach. „Pre mňa je možno ešte hodnotnejší fakt, že prekonal dva svoje osobné rekordy. To je úžasné,“ teší sa Erika Bočeková.
Celý článek

Leire a její manžel Robert plánovali vytvořit „zářivý a radostný domov,“ podle výrazu, který přijali od sv. Josemaríi. Jejich dvě dcery s Downovým syndromem jim to pomohly uskutečnit.

Narodila jsem se v Durangu, ve španělské části Baskitska, 26. října 1975, a jsem nejmladší ze šesti sester. Naši rodiče nás vždycky učili praktikovat víru a zdůrazňovali, jak je důležité milovat jeden druhého v rodině a také ty kolem nás. Myslím, že to je důvodem, proč dnes, když jsme vyrostly, zůstáváme velmi úzce spojeny.
Celý článek

„Krvavá svatba“ Divadla Maatwerk v Olomouci

Ve dnech 2.-5.3.2009 se Olomoučanům po 4 letech opět představil holandský divadelní soubor Maatwerk. V rámci šesti komorních představení nabídl více jak čtyřem stům diváků náročné dramatické téma. Maatwerk představil adaptaci vzrušujícího dramatu Federica Garcíi Lorcy z horoucí Andalusie „Krvavá svatba“.

Režisér a dramaturg představení tentokrát zvolili formu avantgardní malé scény, kde se publikum změnilo ve svatební hosty. Scéna 1. – diváci (svatební hosté) přichází do divadelního sálu, blahopřejí novomanželům a předávají jim svatební dary (divadelní rekvizity). V úvodní scéně dochází k „fyzickému“ prolnutí světů lidí s postižením a bez postižení. Velmi silný okamžik pro veřejnost, která dosud neměla příležitost takto zblízka pobýt v kontaktu s osobou s mentálním postižením a následně s ní prožít celý dramatický příběh Krvavé svatby.
Celý článek

Jmenuju se Mária Billíková a je mi šestnáct. Když jsem se narodila, neuměla jsem se ani nadechnout, ale od té chvíle, kdy se mi to podařilo, jsem prý pusu nezavřela. Moje sestra Gizela se narodila o deset let dřív. Velmi ji miluju a obdivuju.
A taky s ní cvičím a tančím.

Jak slovenská dívka s Downovým syndromem málem vyhrála televizní soutěž.

Mamka se dozvěděla, že porodila mentálně postižené dítě, hodinu a půl po porodu.„Vaše dítě, paní Billíková, se narodilo s Downovým syndromem. Určitě víte, co to znamená. Je to mongoloid,“ oznámila jí lékařka, která za ní přišla do pokoje. „Tihle lidé mají šikmé oči, hypotomické svalstvo a jsou mentálně poškození. Pravděpodobně se nikdy nenaučí mluvit, sama jíst, chodit na záchod, nenaučí se zapínat knoflíky a zavázat tkaničky. Školní docházky schopné nejsou, často se nedožijí dospělosti. Existují ovšem výjimky, které se sice číst, psát a mluvit naučí, ale nikdy nemohou žít samostatně, bez pomoci nás, zdravých.“
Celý článek

Znáte tu slavnou scénu, jak jdou dva bratři alejí, jeden elegantní a sebevědomý, druhý ošuntělý, s hlavou lehce na stranu, legračně poskakuje a jmenuje se Rain Man? Přesně tohle se mi vybavilo, když jsem viděla přicházet Marka s Davidem.

Marek a David jsou bratři. David má ve svých sedmadvaceti letech práci, přítelkyni a rozum dospělého člověka. Marek ve svých třiadvaceti letech nic z toho nemá a nikdy mít nebude. Má Downův syndrom.

Seděla jsem vedle Marka a povídala si s Davidem. Občas jsem položila otázku i Markovi. Jednoduše a hodně nahlas. Většinou mě pochopil a odpověděl, potom se zadíval do země a na tváři se mu rozlil široký úsměv, jako by ho pobavilo něco, co já nejsem schopná pochopit, souvislost, které mně, člověku mentálně v normě, uniká. Několikrát se na mě zadíval, rozjel ten svůj úsměv od ucha k uchu a pohladil mě po hřbetu ruky. Lidem s Downovým syndromem se říká ‚andělé na zemi‘, a já jsem při jeho dotyku měla pocit laskavých, soucitných křídel. Ten pocit byl silný, nerozumný a uklidňující. Děti s Downovým syndromem jsou zvláštní bytosti.
Celý článek