Jan Susa
nakladatelství BLUG
K
Katka koulí kukadlama,
kouká, co to kuchtí máma.
Máma krájí housky,
na malinké kousky.
Přidá mouku, div se světe,
a už velkou šišku hněte.
Je to zázrak veliký,
z šišky budou knedlíky.
N
Natálie jednou z rána
potká na náměstí pána.
On hned na ni, že ji sveze,
do auta, ať k němu vleze.
Natálka ví, co se sluší
nebezpečí, tady tuší.
„Nesmím nikam s nikým cizím!
Na nic nečekám a mizím.“
U
Uršula zkouší nový účes.
V úterý půjdou mámou na ples.
Úžasné střevíce obuje,
prý tuze ráda tancuje.
U zrcadla úsměv zkusí,
vůně fouká, až se dusí.
Zmaluje si rtěnkou pusu,
může jít tak do cirkusu.
Ž
Žaneta uvěřit může stěží,
že je zas zima, už zase sněží.
Žasne, že snížek na dvorku leží,
že si zas užije, pro lyže běží.
Když pak vyšla na zápraží,
žádný sníh, vždyť slunce praží!
To naše Blažena roztrhla peřinu,
až peří lítá na celou dědinu.
