Naše princezna je s námi už tři čtvrtě roku. Hrozně to letí. Tento měsíc jsme si užili rodinou dovolenou na horách. Byla to pro nás první zkušenost, kdy jsme byli v kolektivu kamarádů a částečně i cizích lidí s Aničkou. Musíme se ještě učit, jak reagovat na pohledy lidí, kteří s námi mluví poprvé, co se narodila Anička. Zjistila jsem, že se více ptají na DS manžela než mě, asi ze strachu z mé reakce. A proto, jak mi poradila zkušenější maminka (díky Šárko), prostě to budu muset být první já, kdo o tom mluví.
Každý měsíc se ten náš prcek posunuje dopředu. Už se začala smát nahlas. Je hodně lechtivá, tak toho často využíváme. Přijde mi, že je citlivá a vnímavá. Miluje svého bratra a tatínka (holt chlapy) a pořád se na ně směje a sápe se po nich. Sama se ještě neposadí a neleze, ale už si kleká na kolínka a pohupuje. Docela pěkně už sedí (ikdyž by se posazovat neměla, já vím) a moc jí baví po všem okolo šahat (už nám točí kolečkem u zesilovače a vypíná hlas u televize). Nesnáší, když ji položím na zem a odcházím, zkouší to na mě s velkým křikem a dožaduje se mého návratu, ale to už na ni mluví bráška. Hrozně ráda se směje s ostatními a s bráškou i brečí. Už takhle malá s ním táhne za jeden provaz.
Začali jsme je s bráškou už koupat společně ve velké vaně. Sama si chytá plovoucí hračky ve vodě a strká je do pusy. Také jsme byli po půl roce na kontrole se srdíčkem, ale žádná změna, jenom malé zhoršení. Doufala jsem, že by mohlo být srdíčko už ok. Pořád ještě cvičíme Vojtovku, ale je to náročnější a náročnější. Těšíme se, co přinese další měsíc a užíváme každý den.
únor 2013 maminka Petra
