Tak můj nástup do práce Edík zvládnul naprosto v pohodě… S babičkou a dědou je šťastný a má alespoň nějakou změnu. Já si už taky pomalu zvykám a doháním všechny resty. Na jednu stranu mám na Edíka o něco méně času,na druhou stranu mám víc psychických sil. Částečně mi to dodalo i sebevědomí,že se člověk zase nějak realizuje a není „jen“ matkou. Bylo teď i pár hezkých dnů,tak jsme s Edíkem začali pomalu trénovat „cestování“ bez kočáru.
Edík chvíli jde,chvíli se chce nést. Nejhorší je, že se vzteká a lehá si na zem když nejdu směrem kterým on chce,ale to taky dopilujem…Přece jen byl takhle bez kočárku zatím jen párkrát. Zvládnul i cestu autobusem na klíně – po 20ti minutách se sice začal nudit,ale to už jsme vystupovali. Co se týče toho jezení lžičkou tak stále nechce,umí,ale prostě si postavil hlavu a sám jíst nebude. V řeči jsme se taky nikam neposunuli, ale začíná víc a víc chápat co mu říkám já….
Za necelý měsíc nás čeká zápis do školky a o tom vám napíšu příště.
únor 2013
