Tak Edíčka nám do školky přijali!!!! Jsem za to neskutečně vděčná!!! Vnímám to jako obrovskou šanci pro jeho vývoj. Docela rád opakuje co dělají druzí, tak by se toho mohl hodně naučit… Navíc jsem si všimla, že mu dělá dobře i změna – třeba když ho něco učí babička (moje mamka) tak to tak nějak víc vnímá… Edík teď 21.4. oslavil třetí narozeniny a už je z něj takový klučina….teď jen aby se rozmluvil. To mu zatím teda vůbec nejde. Co potřebuje, to ukáže a tudíž nemá moc potřebu mluvit. Ale zatím mě to nějak výrazně neznepokojuje, přeci jen je to kluk.
Nočník taky má víc na hraní, i když ví co se tam dělá… Když se ho zeptám kde se dělá „lulu“ tak občas i ukáže na nočník… takže to chápe, spíš si jen neuvědomuje to, že se mu zrovna chce a neumí to ještě zadržet. V létě zkusíme intenzivněji trénovat a uvidíme… Taky teď řeším Příspěvek na péči – jelikož nám přiznali jen první stupeň, což já osobně beru jako výsměch, tak to řeším dál… Teď mám naplánované vyšetření u očního a na genetice tak aspoň zas budu mít nějaké další „papíry v ruce“…a uvidíme… Jen tak jim to nenechám!!!
Jinak Edík už pěkně jí sám lžičkou…teda – pěkně – no špinavý je až, až, ale baví ho to a chce pořád jíst sám a to je fajn! Beru to i jako úsporu času pro mě.
Na závěr bych chtěla poděkovat několika lidem, kteří mi při této cestě životem hodně pomáhají a jsem vděčná že je mám!!! V prvé řadě jsou to mí rodiče, kteří jsou ti nejlepší na celém světě!!! Dále: moje sestřička Dagmarka, kamarádky Kamča a Kača P. …. Také všem lidičkám z FB skupiny Klub nejmenších dětí s DS – je fajn vás všechny mít pohromadě 🙂
březen a duben 2013
