Výzkum zkušeností rodičů s využitím alternativních metod pro rozvoj komunikace dětí s DS

Řečový vývoj u dětí s Downovým syndromem

I. Švarcová (2006) uvádí, že lidé s Downovým syndromem a mentálním postižením všeobecně, mají vždy nějaký druh a stupeň narušené komunikační schopnosti.

Narušená komunikační schopnost je definována jako stav, kdy: „Některá rovina (nebo více rovin současně) jazykových projevů působí vzhledem ke komunikačnímu záměru jedince interferenčně“ (Lechta,V., 2008, s. 51).

Toto narušení se může týkat verbální i nonverbální, grafické i mluvené formy a expresivní i receptivní složky mezilidské komunikace. Narušená komunikační schopnost může být různě závažná. Může se jednat jen o drobné výslovnostní nepřesnosti (částečné narušení komunikační schopnosti), nebo může být komunikační schopnost narušena úplně. Může se jednat o přechodný stav, nebo o trvalé poškození, které si jedinec může, ale nemusí uvědomovat (Klenková, J., 2006).

Narušená komunikační schopnost může být v klinickém obraze dominantním symptomem (primární řečové narušení), nebo může být symptomem jiného dominantního postižení, poruchy či onemocnění. Pokud je narušená komunikace symptomem jiného postižení, hovoříme o tzv. symptomatické poruše řeči (Lechta, V., 2008).

Všichni lidé s Downovým syndromem mají nějaký druh, formu a stupeň narušené komunikační schopnosti. Může se jednat jen o lehké narušení, ale i o úplnou neschopnost komunikovat verbálně (Šustrová, M., 2004).

Většina dětí s Downovým syndromem však komunikuje na takové úrovni, že je schopna se verbálně dorozumět ve většině běžných sociálních situací bez vážnějších obtíží. Na tento fakt má vliv skutečnost, že tito lidé jsou většinou velmi otevřené a přátelské povahy a rádi komunikují a udržují vztahy se svým okolím. Ke komunikaci jsou motivováni, a proto se snaží hned od narození navazovat kontakt s blízkými lidmi. V důsledku celkového opoždění a zpomalení ve vývoji jsou děti s Downovým syndromem často nuceny komunikovat po delší dobu nonverbálně, kolem 5 let už většinou i dostatečně verbálně (Selikowitz, M., 2005).

Děti s Downovým syndromem ve svém řečovém vývoji prochází stejnými fázemi, jako děti intaktní populace (přípravné období i vlastní vývoj řeči), jediným rozdílem je fakt, že do každé fáze vývoje řeči vcházejí později, než je běžné a setrvávají v ní déle. Mnohem rychlejší vývoj má a na vyšší úrovni je, u těchto lidí vždy receptivní složka, než expresivní. Tito lidé po celý život více rozumí, než dokážou sami říci (Šustrová, M., 2004).

V. Lechta (2008) uvádí, že je to právě pomalejší a opožděný řečový vývoj a typické znaky řeči osob s Downovým syndromem, které tyto lidi v komunikaci odlišují od majority. Mezi nejčastější poruchy řeči u osob se syndromem patří dyslalie, dysartrie, balbuties, breptavost a vývojová nemluvnost. Může se objevit i palatolalie a huhňavost.

Kromě zmíněných poruch se u osob s Downovým syndromem vyskytuje porucha hlasu, která je typická pro osoby s touto diagnózou. Jejich hlas je popisován jako drsný, hlubší, se zúženým rozsahem. U těžších stupňů mentálního postižení se objevuje echolálie (Šustrová, M., 2004).

Mezi typické znaky řečových schopností osob s Downovým syndromem patří dle S. Pueschela (1997) absence využívání abstraktních pojmů v komunikaci, infantilní projevy a zjednodušená komunikace. Zjednodušená komunikace se projevuje především využíváním zejména izolovaných slov, nebo holých vět při komunikaci. Kromě těchto typických verbálních projevů pozorujeme v komunikaci osob se syndromem motorickou neobratnost mluvidel, zpomalené reakce, stereotypy v řečovém projevu a menší expresivní slovník, než receptivní. Kromě řečových vad, které jsou patrné v řeči těchto lidí velmi často, je velmi zásadní i opoždění a zpomalení ve vývoji verbální komunikace.

Děti s Downovým syndromem již od raného období vyhledávají komunikační situace a snaží se navazovat kontakt. Na počátku je to pouze na úrovni gest a mimiky, kolem 18. – 25. týdne se ve většině případů rozvíjí i verbální složka komunikace. Dvouslovné věty začínají tyto děti tvořit nejdříve mezi 3. – 4. rokem věku, často i kolem 5 let (Selikowitz, M., 2005).

V rámci předškolního věku se u dětí s touto diagnózou často objevují první známky smutku a problémového chování jako reakce na nedostatečnou komunikaci.

V. Čadilová (2007) uvádí, že děti v tomto věku chtějí komunikovat, ale jejich řečový projev nemusí být dostatečně srozumitelný a jejich vyjádření a dotazy mohou být nepochopeny nebo ignorovány. To může vézt k pocitům smutku, nepochopení, osamění, beznaděje, izolace, nedostatečnosti a snahám upozorňovat na sebe nevhodnými projevy nebo agresivním jednáním vůči sobě nebo okolí.

Komunikace se v tomto období ale rychle rozvíjí, dítě se zlepšuje ve výslovnosti, začíná tvořit věty a rozšiřuje si slovní zásobu. Blízcí lidé si také často na výslovnost dítěte zvyknou a začínají mu rozumět lépe, než dříve. V předškolním období je slovní zásoba dítěte s Downovým syndromem asi jako u 1-2 roky starého dítěte intaktní populace (Selikowitz, M., 2005).

Po nástupu do základní školy nastává největší rozvoj komunikace u těchto dětí. Je to ovlivněno nejen touhou komunikovat se spolužáky a učiteli, ale také vyzrálejší nervovou soustavou. Vývojově dítě s Downovým syndromem ve věku 7-8 let odpovídá v komunikaci asi 3letému intaktnímu dítěti. Slovní zásoba dítěte s Downovým syndromem kolem 10 let věku je asi 500 slov. To je slovní zásoba asi 2-3 roky starého dítěte majoritní společnosti. Kolem 10. roku přichází u dítěte se syndromem tzv. „druhé období otázek“, kdy se táže „Proč?“ Vývoj řeči pokračuje dále a nezastaví se po celý život. Stejně jako ve vývoji rozumových a fyzických schopností, je to i vývoj řeči, který můžeme charakterizovat termíny „Brzda-plyn“, tedy střídáním období rozvoje a stagnace (Šustrová, M., 2004).

Řeč se ve většině případů rozvine do věku 15 let natolik, že je srozumitelná pro běžnou komunikaci a slovní zásoba je pro dorozumívání dostatečná (receptivní složka je vždy na vyšší úrovni než expresivní). Úroveň komunikačních dovedností v dospělosti je ale velmi různá a závisí na mnoha faktorech (Pueschel, S., 1997).

„Opožďování celkového vývoje u dětí se středně těžkou mentální retardacím je zřejmé obvykle již v kojeneckém, nejpozději v batolecím věku. Opožďuje se pohybový vývoj. Vývoj řeči je od počátku výrazně retardován. V průběhu dětství si ale většina osvojí alespoň minimální slovní zásobu k základnímu dorozumívání“.

J. Klenková (2006, s. 199) popisuje řečové schopnosti osob s lehkou mentální retardací jako mírně opožděnou od normy, avšak dostatečnou pro běžnou jednodušší komunikaci v rámci majority. „Jejich řeč nemusí být nápadná, ale verbálně mohou selhat v nepředvídatelných komunikačních situacích, kde nemohou využívat zafixované řečové stereotypy.“

 

Příčiny komunikačních obtíží osob s Downovým syndromem

Dle M. Šustrové (2004) existují ovlivnitelné (vnější) faktory, které mají vliv na rozvoj řeči u dětí s diagnózou Downův syndrom a pak faktory vrozené, vnitřní (neovlivnitelné), spojené se syndromem a mentálním postižením, jejichž dopad můžeme určitým způsobem zmírnit či eliminovat, ale vždy budou ve větší či menší míře komunikační schopnost člověka ovlivňovat.

S. Pueschel (1997) popisuje vrozené faktory, které charakteristicky ovlivňují řečové schopnosti lidí s Downovým syndromem. Mezi tyto faktory patří:

• anatomické změny úst a hrtanu;
• mentální postižení;
• opoždění v rámci celého psychomotorického vývoje dítěte;
• poruchy sluchového vnímání a sluchové diferenciace;
• problémy s výslovností hlásek a slov;
• typická orofaciální patologie (hypotonie úst, rtů, hypotonické a insuficientní velum, makroglosie, problémy s motorikou jazyka, svalů úst a tváří);
• charakteristický fyzický zjev ukazující na mentální retardaci způsobující nedostatky komunikačních příležitostí a možnou sociální izolaci (strach veřejnosti z neznámého);
• užší nosní průduchy a nesprávná technika dýchání;
• zhoršená paměť.

Nejvýraznějším faktorem, který má vliv na řečové schopnosti dítěte a který řadíme mezi ovlivnitelné faktory, jsou dle M. Šustrové (2004) tzv. komunikační podněty.

Dostatek stimulů z prostředí je zásadním determinantem rozvoje osob s mentálním postižením i bez jakéhokoli postižení obecně. Děti s mentálním postižením mají často nedostatečnou stimulaci v důsledku svého postižení (menší motivace, pomalejší či nedostatečné reakce, obliba stereotypů…) i v důsledku nedostatku podnětů ze strany rodičů. Rodiče často nevědí jak dítě stimulovat, myslí si, že to není možné, nebo že to nemá smysl, mají strach, aby něco neudělal špatně (Švarcová, I., 2006).

Dítě s postižením potřebuje pro svůj vývoj podnětů mnohem více, než dítě intaktní a navíc je nutné dítěti podněty nabízet častěji a zcela bezprostředně. Intaktní dítě si komunikační stimuly a situace dokáže velké části samo vytvořit, dítě s postižením tuto schopnost nemá, naopak působí dojmem, že o komunikaci ani nemá zájem. Čím víc budou rodiče nabízet dítěti komunikační podněty, mluvit na něj, ptát se, ukazovat, pojmenovávat (i když na počátku mohou mít pocit, že dítě to odmítá, nerozumí, nebo to ignoruje), tím vyššího stupně rozvoje dítě v komunikaci pravděpodobně dosáhne (Valenta, M., Müller, O., 2003).

Zásadním determinantem řečových schopností dítěte je průsečík inteligence, motorických schopností a míry orofaciální patologie dítěte (Šustrová, M., 2004).

 

Možnosti rozvoje komunikace lidí s Downovým syndromem

Komunikační schopnost dítěte s Downovým syndromem není neměnným stavem a při správném působení je možné ji v zásadní míře ovlivňovat. Velkým kladem je nadprůměrná napodobovací schopnost lidí s tímto postižením, která může být v kombinaci se správným řečovým vzorem a správnou podporou řečového vývoje základem pro funkční komunikaci. Je to právě schopnost imitace, která bývá jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících rozvoj řeči dítěte s touto diagnózou a proto je třeba poskytnout dítěti zvýšenou péči a podporu v oblasti logopedické péče (Selikowitz, M., 2005).

Lidé s touto diagnózou potřebují častou a celoživotní logopedickou péči, velký pozitivní vliv na jejich komunikaci mají i metody alternativní a augmentativní komunikace (AAK). Všichni lidé, kteří se narodili s Downovým syndromem, zůstávají poměrně dlouhou dobou v komunikační oblasti na úrovni gest, mimiky a dalších nonverbálních projevů. Aby tyto děti nebyly deprivovány tímto omezením, je vhodné najít odpovídající alternativní či augmentativní komunikační systém.

Dítě potřebuje pochopit význam komunikace a pocítit touhu sdělovat své pocity okolí a být jím pochopen. Kromě alternativní komunikace je již v raném období vhodné využívat zejména u dětí s Downovým syndromem i stimulace svalstva orofaciální oblasti pro ovlivňování hypotonie a zlepšování motoriky této oblasti. Velmi vhodná metoda pro stimulaci svalstva úst a obličeje je Orofaciální regulační terapie dle Castilla Moralesea pro stimulaci svalstva a motoriky celého těla pak Vojtova metoda reflexní lokomoce (Černá, M., 2009). Orofaciální regulační terapie je reflexní metodika zaměřená na podporu správného držení těla, specializovaná na rozvoj a podporu činnosti orofaciální oblasti. Mezi tyto činnosti patří především polykání, sání, žvýkání, funkce obličejových svalů a verbální funkce. Tyto funkce jsou podporovány prostřednictvím speciální stimulace orofaciální oblasti (Matějíčková, E., 2006).

 

M. Šustrová (2004) hovoří v rámci rozvoje komunikace dětí s Downovým syndromem o tzv. Programu efektivní a jazykové terapie. Tento přístup má několik základních prvků:

• Rodiče a odborníci pracující s dítětem by měli být pro dítě přítelem a partnerem. „Logopedická péče nesmí být stresující nárazovou činností, ale každodenní příjemnou a běžnou aktivitou společnou pro dítě, rodiče, logopeda i zbytek rodiny“ (Šustrová, M., 2004, s. 159).
• Podpůrné komunikační programy by měly být individuální a navazovat přímo na charakteristiky řečového vývoje konkrétního dítěte.
• Je třeba, aby dítě vždy mělo možnost komunikovat, nesmí nastat období bez komunikace. Když dítě není schopno verbálního vyjadřování, je třeba najít efektivní náhradí způsob komunikace.
• V rámci podpory rozvoje řeči je třeba podporovat především rozvoj orofaciálního svalstva a motoriky celého těla.
• Je důležité rozvíjet u dítěte expresivní i receptivní slovní zásobu a pozitivně podporovat využívání nových slov. „Když dítě dostane otázku a neumí odpovědět gramaticky nebo artikulačně správně, nesmíme v něm probouzet pocit, že je neschopné“ (Šustrová, M., 2004, s. 160).
• Vedení logopedické péče musí být vždy stejné ve všech prostředích. Je nutné, aby systém podpory navrhoval profesionál a učil rodinu s dítětem pracovat každý den i v domácím prostředí.

Každý člověk cítí vrozenou potřebu komunikovat se svým okolím, sdělovat svá přání, pocity a potřeby. Pokud není tato potřeba naplněna, může docházet k závažné psychické a sociální deprivaci jedince. Někteří lidé ale mohou mít komunikační schopnost omezenou v důsledku handicapu. Proto je důležité, podpořit tyto osoby v jejich komunikaci a pomoci jim najít jiný, náhradní způsob dorozumívání. K tomuto účelu slouží systémy alternativní a augmentativní komunikace, uvádí L. Laudová [1]

„Augmentativní a alternativní komunikace (AAK) se pokouší kompenzovat (po určitou dobu nebo trvale) projevy závažných komunikačních poruch. AAK umožňuje těžce postiženým osobám, u nichž je částečně nebo úplně znemožněna verbální komunikace, dorozumívat se, komunikovat se svým okolím, vyjádřit svoje pocity, přání, reagovat na podněty“ (Klenková, J., 2006, s. 206).

---

[1] Laudová, L. Augmentativní a alternativní komunikace. In Jedlička, I., Škodová, E. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, s. 565. ISBN 978-80-7367-340-6.

 

Pojem „augmentativní (augmentace)“ znamená rozšíření, zvětšení. Tyto komunikační systémy mají za úkol podpořit a rozšířit existující, ale nedostatečnou komunikační schopnost jedince. Tyto metody se využívají u jedinců, kteří jsou schopni verbálně komunikovat, ale jejich komunikace není na takové úrovni, aby byla sama o sobě dostatečně srozumitelná a využitelná pro plnohodnotnou mezilidskou komunikaci. V tomto případě bývá verbální komunikace tohoto jedince doplněna o augmentativní (rozšiřující) komunikační složku, nejčastěji ve formě znaku, obrázku či předmětu (Klenková, J.).

Pojem „alternativní (alternativa)“ je možné vysvětlit synonymem náhrada. V tomto případě se tedy nejedná o podporu existující řeči, ale o úplnou náhradu řeči, která se u jedince vůbec nevytvořila. Tyto metody se využívají zejména v případě, že komunikační schopnost jedince velmi silně narušena či znemožněna v důsledku handicapu jedince a jeho vlastní komunikační schopnost není pro mezilidské sdělování vůbec využitelná. V těchto případech alternativní komunikace zcela nahrazuje vlastní verbální řeč jedince (Janovcová, Z., 2004).

---

[1] KLENKOVÁ, J. Alternativní a augmentativní komunikační systémy. In Vítková, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, s. 147 . ISBN 80-7315-071-9.

 

Využití i výběr metody AAK je vysoce individuální záležitost a měl by brát v úvahu možnosti jedince. Mezi tyto možnosti patří fyzické, kognitivní a verbální schopnosti, prognóza do budoucna, stav smyslových orgánů, věk jedince, doba práceschopnosti a podpora z okolí jedince (Vitásková, K., Peutelschmiedová., A., 2005).
Metody využití alternativní a augmentativní komunikace

Alternativní a augmentativní komunikace je vyjadřována zkratkou AAK. Tento pojem pochází z anglického Augmentative and Alternative Communicatonin (AAC).

„Jedná se o oblast praxe, která se pokouší u jedinců kompenzovat (travale i dočasně) narušení nebo neschopnost utvářet artikulované vzorce mluvené řeči (těžké expresivní poruchy komunikace)“ (Dvořák, J., 2001, s. 9)

Metody AAK mohou být realizovány bez pomůcek, nebo s využitím různých pomůcek. Metody využívající pomůcky používají většinou různé typy obrázků, fotografií, symbolů, nebo předmětů. Těmto pomůckám říkáme komunikátory. Slouží jako prostředník (facilitátor) v rámci mezilidské komunikace (Janovcová, Z., 2004).

Metody, které pomůcky nevyužívají, jsou dle J. Klenkové (2006) založeny na nonverbálních komunikačních prvcích, mezi které patří například mimika, gesta, výrazy tváře a další prvky.

L. Kubová (1996) Kromě předchozího dělení můžeme systémy AAK rozlišovat také na statické a dynamické. Již názvy těchto forem naznačují, že se v tomto případě nejedná jen o možnost využívat v komunikaci pomůcky, ale týká se i pohybového prvku.

Statické metody AAK jsou založeny na využití obrázků, znaků či písma (Bliss, piktogramy, komunikační tabulky). Dynamické metody AAK obsahují v rámci svého využití pohyb, řadíme mezi ně především různé znaky a gesta (znakový jazyk, prstová abeceda, Znak do řeči, jazykový systém Makaton). K co nejvyššímu stupni rozvoje schopnosti komunikovat je možné využívat i různé kombinace výše zmíněných metod (Janovcová, Z., 2004).

 

Přehled komunikačních systémů AAK pro osoby s mentálním postižením

Mezi nejčastěji využívané druhy alternativní a augmentativní komunikace u osob s mentálním postižením patří Piktogramy, Znak do řeči, VOKS, Makaton, Sociální čtení, Facilitovaná komunikace a Bazální stimulace.

 

Piktogramy

„Mezinárodní normy charakterizují piktogram jako vnímatelný útvar, který je vytvořen kreslením, tiskem nebo jinými postupy“ (Janovcová, Z., 2004, s. 20).

Hlavní charakteristikou komunikace prostřednictvím piktogramů je předávání instrukcí, varování, příkazů, usnadnění orientace a sdělování prostřednictvím stylizovaných obrázků. Tyto obrázky jsou nejčastěji černobílého charakteru (černý obrázek na bílém pozadí, nebo bílý obrázek na černém pozadí). Piktogramy jsou určeny osobám s problémy v komunikaci, které mají potíže s dekódováním písma a potřebují zjednodušené podání reality a podporu v orientaci a vyjadřování svých potřeb (Kubová, L., 1996).

Současně s piktogramy můžeme využívat i verbální řeč a manuální znaky. Velkým pozitivem je jednoduchost a snadná zapamatovatelnost obrázků, které symbolizují veškeré důležité předměty, osoby, činnosti, vlastnosti i pocity a potřeby. Za použití piktogramů lze skládáním vytvářet komunikační tabulky, sešity, knihy, strukturované kalendáře, rozvrhy hodin, denní programy a pracovní listy (Klenková, J.) [1]

Nejčastěji je tento druh AAK využíván u osob s autismem, mentálním postižením, u jedinců s afázií a kombinovaným postižením (Švarcová, I., 2006).

 

Znak do řeči

Je kompenzační prostředek pro osoby s postižením řeči pocházející z Dánska. Jedná se o doplněk, nikoli o náhradu mluvené řeči (L.Kubová, 1999).

Z. Janovcová (2004), uvádí, že: „Znak do řeči využívá řeči těla, tj. přirozených gest a mimiky. Znak do řeči není znakovou řečí, ale kompenzačním prostředkem – doplňkem řeči pro jedince s narušenou komunikační schopností v expresivní složce řeči“.

Cílem této metody je usnadnění a zlepšení srozumitelnosti komunikace a postupný převod od doprovodných pomocných znaků k verbální řeči. Výhodou této metody je, že je zaměřena na motorickou stránku řeči, kterou podporuje prostřednictvím motorického vyjádření. Motorický doprovod (znakování jednotlivých slov) slouží k fixaci výslovnosti a podporuje rozvoj verbální komunikace. Nepotlačuje tedy mluvenou řeč, naopak stimuluje její rozvoj (Klenková, J., 2006).

L. Kubová (1999, s. 6) dále uvádí, že je důležité, že se neznakují všechna slova ve větě, pouze slova klíčová pro význam věty. Rytmus slova a znaku musí být souhlasný, což podporuje správnou artikulaci a srozumitelnost. Využití metody podporuje motoriku, včasný kontakt s řečí, aktivitu ve vyjadřování svých potřeb, pozitivní komunikační prostředí a úroveň verbální řeči. „Po celou dobu práce s člověkem s postižením komunikace je třeba si uvědomovat, že naším cílem je celkový rozvoj komunikativních dovedností, nikoliv pouze zvládnutí mnoha znaků“.

Tento druh AAK je využíván převážně u osob s mentálním postižením, autismem, u jedinců s auditivní agnózií, dysartrií, dyspraxií a dalšími poruchami motorických funkcí (Janovcová, Z., 2004).

 

VOKS

VOKS je zkratkou českého názvu Výměnný Obrázkový Komunikační Systém. V zahraničí se využívá obdoba tohoto systému s názvem PCS (Picture Communication Symbols). Tuto metodu, založenou na využití barevných či černobílých obrázků pro podporu komunikace, navrhla logopedka Roxana Johnson (Laudová, L.) [2]

Základem této metody je snaha na počátku vyprovokovat v dítěti snahu ke kontaktu a komunikaci na základě vyjadřování vlastních potřeb a přání. Metoda spočívá ve výměně obrázku s konkrétním předmětem (často oblíbenou věcí či pamlskem) za totožný, ale reálný předmět (pamlsek). Díky této výměně se dítě učí samo vyprovokovat komunikaci a na jejím základě dosáhnout uspokojení své tužby. Dítě dostává to, co skutečně chce, na základě své žádosti prostřednictvím obrázkové komunikace (Kubová, L, 1996).

U dítěte je komunikace prostřednictvím výměny obrázků za reálné předměty doprovázena verbálním projevem, což podporuje nejen pochopení významu komunikace, ale i jeho řečový rozvoj. Cílem metody je ustupovat od podpory, výzev a nabídek pamlsků jako stimulů pro start komunikace. Hlavní myšlenkou je rozvoj samostatné komunikace dítěte a vyjadřování veškerých přání, myšlenek a potřeb (Knapcová, M., 2006).

VOKS je komunikačním systémem určený v první řadě pro osoby s autismem. Z. Janovcová (2004) ale uvádí, že metodu je možné využít i u lidí s Downovým syndromem, mentální retardací, mozkovou obrnou, afázií a dalšími poruchami s narušenou komunikační schopností, kde jiné druhy AAK neplní svůj účel.

 

Makaton

Metoda alternativní a augmentativní komunikace pocházející z Velké Británie od autorky Margaret Walker. Jedná se o jazykový program, který poskytuje základní komunikační kompetence, podněcuje a rozvíjí verbální složku narušené komunikační schopnosti (Klenková, J.) [3]

Jedná se o program vytvořený primárně pro osoby s mentálním postižením, založený na komunikaci prostřednictvím jednoduchých manuálních znaků doplněných mluvenou řečí. Základem této metody je asi 350 znaků a symbolů, které vyjadřují základní předměty, osoby a činnosti každodenního života. Znaky pochází ze znakového jazyka neslyšících, ale jsou upraveny a zjednodušeny pro využití u osob s mentálním postižením a doplněny obrázkovými symboly (Janovcová, Z., 2004).

Konkrétní osoba využívající tento program, si může zvolit poměr verbální složky, znakování a využití symbolů podle své vlastní individuální preference a schopností (Klenková, J., 2006).

 

Sociální čtení

Metoda podporující motivaci ke komunikaci a orientaci v sociálních situacích spojených s komunikací především určená pro osoby s mentálním postižením a více vadami (Klenková, J., 2006).

Z. Janovcová (2004) uvádí, že metoda se nevyužívá na základě čtenářských dovedností. V rámci této metody se využívají buď fotografie, obrázky, piktogramy, slova nebo věty (podle schopností dítěte).

Tyto kartičky s textem či obrázky se využívají ve spojitosti s konkrétní praktickou sociální činností. Např. při nákupu používáme obrázek s nákupním košíkem, v dopravě obrázek s autobusem, při jídle obrázek s talířem. Jedná se o metodu podporující schopnost abstrakce a zobecnění, schopnost orientace v sociálních situacích, samostatnost a nezávislost Cílem je rozvoj rozumových schopností, orientace v sociální komunikaci, rozvoj slovní zásoby a pochopení významu komunikace (Valenta, M., Müller, O., 2003).

 

Facilitovaná komunikace

„Je metoda založená na mechanické podpoře ruky postiženého. Facilitátor přidržuje ruku, zápěstí, nebo paži postižené osoby, která chce něco sdělit. Nastavuje protitlak proti ruce postiženého“ (Klenková, J., 2006, s. 210).

Janovcová, Z. (2004) uvádí, že facilitátor poskytuje osobě s postižením stimulaci pro vyjádření názorů, pocitů a potřeb prostřednictvím vyťukávání slov na klávesnici nebo speciální tabulku s písmeny. Možné je též ukazování na kartičky s písmeny nebo slovy.

Požadavkem pro tuto metodu je tedy skutečnost, že postižený musí znát písmena a být schopen z nich skládat slova pro svá vyjádření. Proto není metoda využívána u osob s těžším mentálním postižením, u menších dětí, nebo jedinců s poruchami čtení a pochopení písmen. Nejčastěji je tato metoda využívána u jedinců s vysokofunkčním autismem. U osob s Downovým syndromem se rovněž využívá, ale je třeba ji v některých případech přizpůsobit individualitě jedince (Šustrová, M., 2004).

 

Bazální stimulace

„Je psychologickou aktivitou, kdy se snažíme nabídnout jedincům s mentálním postižením a s více vadami možnosti pro vývoj jejich osobnosti“ (Vítková, M.) [4]

Tato metoda je založena na podnětové stimulaci těžce postiženého jedince. Tato stimulace slouží k aktivizaci, emocionálnímu, sociálnímu a fyzickému rozvoji a jako komunikační metoda založená na sdílení a interakci mezi terapeutem a klientem. Základem metody jsou podněty somatické a taktilně haptické, vibrační, vestibulární, akustické, orální a vizuální. Cílem je utváření pocitu bezpečí, komunikace, blízkosti, důvěry a sociálního kontaktu (Janovcová, Z., 2004).

M. Vítková [5] uvádí, že základním principem této metody je celistvost. Jde o komplexní působení na veškeré oblasti lidské osobnosti. Metoda slouží pro stimulaci jedinců, kteří nejsou v důsledku těžkého postižení schopni sami navazovat a udržovat sociální kontakt, komunikovat a získávat podněty z okolního prostředí. Převážně se jedná o jedince s těžkým nebo hlubokým mentálním postižením a kombinovanými vadami.

Jako další alternativu sloužící pro podporu rozvoje komunikačních schopností zmíníme Orofaciální regulační terapii (ORT). Nejedná se o metodu, která bývá řazena mezi metody AAK. Tato metoda neslouží jako prostředek ke komunikaci, ale u dětí s Downovým syndromem je hojně využívána pro podporu rozvoje verbálních komunikačních dovedností (Šustrová, M., 2004).

Zakladatelem této metody je argentinský lékař Rodolfo Castillo Morales, který v rámci této metody vychází z neurofyziologie osob s Downovým syndromem, pro něž byla metoda primárně určena (Matějíčková, E., 2006).

Pojem orofaciální vysvětluje J. Dvořák (2001, s. 136) jako: „Týkající se dutiny ústní a tváří (v širším pojetí obličeje).“

Matějíčková, E. (2006) uvádí, že dnes je metoda ale využívána nejen u dětí s Downovým syndromem, ale i u dětí s jinými druhy postižení, např. u dětí s mozkovou obrnou či s poúrazovými stavy mozku. Orofaciální komplex je orgánový systém vytvořený propojením a součinností různých anatomicko-fyziologických prvků. Základními funkcemi, které orofaciální komplex zajišťuje, je fonace, respirace, artikulace, mimika a příjem potravy. Autorka dále uvádí, že je podstatné, uvědomit si propojení orofaciální oblasti a motoriky těla. Cílem celé terapie je snaha navodit co nejpřirozenější a správné pohybové vzorce. Jedná se především o správnou polohu a pohyby čelistního kloubu a správnou polohu hlavy. Celá metoda je postavena na dotycích, vibracích, nebo tlaku na určité body orofaciální oblasti, čímž aktivujeme u dítěte vnímání a následnou muskulární či vegetativní reakci organizmu. Tyto doteky stimulují svalstvo orofaciální oblasti, podporují rozvoj řeči i senzomotorických schopností. Tato metoda napomáhá redukci hypotonie a podporuje sání, žvýkání, polykání, správnou salivaci, mimiku i artikulaci. Orofaciální regulační terapie je popisována jako výborná příprava pro navazující logopedickou péči, které vytváří u malého dítěte velmi příznivý terén pro veškerou intervenci a zesiluje její vliv na jedince.

Komunikace a řeč mají zásadní vliv na rozvoj a udržování mezilidských vztahů. Komunikace je pro lidskou bytost nezbytnou součástí spolužití ve společnosti a projevování svých potřeb, přání a myšlenek. Člověk nemůže nekomunikovat. I mlčení je považováno za formu komunikace. Lidé komunikaci realizují prostřednictvím řeči a jazyka. Řeč můžeme rozdělit na verbální a neverbální, nebo na expresivní a receptivní. Verbální komunikace je realizována na základě slovní podstaty, nejčastěji prostřednictvím řeči nebo písma. Nonverbální komunikace je realizována neslovními komunikačními prostředky, jako jsou gesta, mimika, pohyby a další projevy. Expresivní řeč je zastoupena tím, co sdělujeme, receptivní tím, co vnímáme a zpracováváme v myšlenkách. Na podporu komunikace osob, které nejsou v důsledku těžkého komunikačního handicapu schopny komunikovat verbálně, jsou vytvořeny systémy alternativní a augmentativní komunikace (AAK). Tyto systémy mají za úkol podpořit nedokonalou, nebo kompenzovat nesrozumitelnou verbální komunikaci jedince a tím mu umožnit vyjadřovat se v rámci společnosti. Systémy AAK mohou být realizovány s využitím pomůcek, nebo bez využití pomůcek. Metody AAK mohou být buď statické, nebo dynamické, podle toho, zda je komunikace založena na pohybu, nebo ne. Mezi nejčastěji využívané systémy AAK u osob s mentálním postižením, kterým je celá diplomová práce věnována, patří piktogramy, Znak do řeči, VOKS, Makaton, Sociální čtení, Facilitovaná komunikace a Bazální stimulace. Kromě těchto metod se pro podporu rozvoje komunikace využívá i Orofaciální regulační terapie.

 

---

[1] KLENKOVÁ, J. Alternativní a augmentativní komunikační systémy. In Vítková, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, s. 150. ISBN 80-7315-071-9.

[2] LAUDOVÁ, L. Augmentativní a alternativní komunikace. In Jedlička, I., Škodová, E. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, s. 571. ISBN 978-80-7367-340-6.

[3] KLENKOVÁ, J. Alternativní a augmentativní komunikační systémy. In Vítková, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, s. 150. ISBN 80-7315-071-9.

[4] VÍTKOVÁ, M. Metoda bazální stimulace. In Pipeková, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006, s. 342. ISBN 80-7315-120-0.

[5] VÍTKOVÁ, M. Metoda bazální stimulace a její využití při edukaci žáků s těžším postižením a více vadami. In Müller, O. Terapie ve speciální pedagogice. Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 224. ISBN 80-244-1075-3.

Za výzkumný vzorek bylo vybráno 15 matek dětí s Downovým syndromem a celé výzkumné šetření je zaměřeno právě na názory, zkušenosti a představy rodičů (laiků v oblasti logopedické péče) o možnostech, jak rozvíjet komunikační schopnosti u jejich dětí.

Na rozvoj komunikace dětí s Downovým syndromem může mít vliv věk rodičů, počet sourozenců, zaměstnanost a finanční situace rodiny.

Pro výzkum byli proto záměrně zvoleni rodiče, kteří mají více dětí, ale také rodiny, v nichž je dítě s Downovým syndromem jedináčkem. Výzkumu se účastnili zaměstnaní rodiče i rodiče, kteří jsou s dítětem doma a nepracují. Byli vybráni rodiče ve věku od 30 do 55 let.

Odpovědi dotazovaných byly kategorizovány podle společného názoru a zaneseny do tabulek. U každé společné myšlenky je uveden počet dotazovaných, kteří tento názor na otázku sdíleli.

V rámci kolonky „Charakter odpovědi dotazovaných“ tedy nejsou uvedeny přesné citace odpovědí všech dotazovaných, ale je zde shrnuta každá společná myšlenka pro určitou skupinu dotazovaných.

 

1. 1. Výzkumná oblast otázek „Rozvoj komunikačních dovedností“.

Tato oblast obsahuje otázky všeobecného charakteru, týkající se komunikačních dovedností dětí s Downovým syndromem a názorů rodičů na možnosti rozvoje komunikace u jejich dětí. Otázky této výzkumné oblasti byly položeny všem 15 dotazovaným rodičům.

 

1. 2. Výzkumná oblast otázek „Využití Orofaciální regulační terapie“.

Oblast zaměřená na zkušenosti rodin dětí s Downovým syndromem na využití Orofaciálních regulačních terapií pod vedením terapeutky E. Matějíčkové. Otázky v rámci této výzkumné oblasti byly položeny 12 rodičům, kteří v 1. výzkumné oblasti otázek uvedli, že mají s touto metodou nějakou zkušenost.

 

1. 3. Výzkumná oblast „ Využití Znaku do řeči“.

Tato výzkumná oblast otázek obsahuje zkušenosti 7 rodin dětí s Downovým syndromem, které uvedly zkušenost s využitím Znaku do řeči pro podporu komunikace jejich dítěte.

 

1. 4. Výzkumná oblast otázek „Využití VOKS“.

Pro tuto oblast otázek byly využity individuální názory a zkušenosti 5 rodin dětí s Downovým syndromem. Tyto rodiny uvedly zkušenost s Výměnným obrázkovým komunikačním systémem v rámci rozvoje komunikačních dovedností jejich dětí.

 

1. 5. Výzkumná oblast otázek „Využití Makatonu“.

Výzkumná oblast zaměřená na zkušenosti rodin dětí s Downovým syndromem s využitím Makatonu v rámci komunikace jejich dětí. Otázky z této výzkumné oblasti byly položeny pouze 2 rodičům dětí s Downovým syndromem, protože více dotazovaných neuvedlo jakoukoli zkušenost s touto metodou.

 

Jedna rodina uvedla zkušenost s využitím piktogramů v rámci podpory komunikace jejich dítěte s Downovým syndromem, ale vzhledem k tomu, že zkušenost uvedla pouze jediná rodina a ta ještě posléze uvedla, že metodu již nevyužívají, výzkumné šetření se nebude piktogramy zabývat jako samostatnou výzkumnou oblastí.

 

 

Pohled rodičů na komunikační schopnosti jejich dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Dítě cítí, že selhává v komunikaci a proto nerad komunikuje verbální cestou, využití AAK	8
Dítě rádo komunikuje verbálně, ale spíše jen v rodině. Jednoslovné či dvouslovné věty. Řeč je málo srozumitelná pro cizí osoby, podpora AAK	4
Dítě komunikuje verbálně, řeč je srozumitelná, pouze drobné výslovnostní nepřesnosti	2
Komunikace s dítětem není téměř možná. Řeč není srozumitelná a rodina nezná možnosti AAK	1

V oblasti komunikačních schopností svých dětí uvedli pouze 2 rodiče z 15, že jejich dítě komunikuje verbálně, nemá potřebu využívat systémy AAK a je schopné komunikovat v rámci majoritní společnosti dostatečně srozumitelně. I tito 2 rodiče ale popisují u svého dítěte chudší slovní zásobu, jednodušší komunikaci a odchylky ve správné výslovnosti některých hlásek. 12 dotazovaných rodičů z 15 uvádí problémy jejich dítěte v rámci verbálního dorozumívání. Řeč je u těchto dětí velmi těžce srozumitelná pro neznámé osoby, je jednoduchá (často na úrovni jednoslovných vyjádření, nebo holých vět). 8 dětí z 15 dle svých rodičů negativně vnímá své nedostatečné řečové schopnosti a snaží se verbální komunikaci vyhýbat. 4 děti z 15 mají dle rodičů v komunikaci velké problémy, ale stále mají k verbálním projevům kladný vztah a snaží se mluvit. Jedna rodina uvedla, že řeč jejich dítěte je zcela nesrozumitelná, rodina nemá možnost navštěvovat logopedii a dorozumívání s dítětem je možné pouze se známými lidmi a jen v základních věcech, které dítě vyjadřuje pomocí zvuků a gest. Téměř všichni dotazovaní (12 z 15) uvedlo, že pro zlepšení srozumitelnosti verbální komunikace dítěte využívají některý ze systémů AAK (tab. č. 7).

Vyjádření dotazovaných

• „Verbální vyjadřování je zpomalené a nepřiměřené věku, okolí, ani situaci. Dokonce bych řekla, že je společensky nepřijatelné. Neverbální projevy jsou naopak záviděníhodné. Má takový sedmý smysl pro správnou věc, správný pohyb, nějakou nadpřirozenou schopnost dokázat se jasně vyjádřit beze slov a bez ohledu na společenskou situaci nebo na to, kdo se na něj kouká.“

 

• „Podstatné je rozvíjet a využívat vše, co je možné a využitelné. Nejdůležitější je rozhodně rozvíjet řeč. Ta je jediná, kterou se dorozumí v obchodě, v práci, ve škole, nebo třeba v autobusu. Jak se zeptá na cestu ve znakové řeči cizího člověka na ulici, když nebude moct najít cestu domů? Ale taky je potřeba udělat vše, aby byla řeč srozumitelná co nejvíc. Tedy nejlépe podpořit ji ještě znakem, obrázkem, čímkoli co zvýší její srozumitelnost.“

 

Problémové oblasti komunikace dětí s Downovým syndromem, pohledem jejich rodičů

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Artikulace	14
Slovní zásoba	4
Gramatika	3
Koktavost	1

Téměř všichni rodiče uvedli, že největším problémem v řeči jejich dětí je srozumitelnost řeči, čili artikulace. Většina z nich uváděla, že řeč je příliš překotná, bez správného rytmu a nesrozumitelná. Někteří ještě dodávají, že kromě nesrozumitelnosti má dítě obtíže s nedostatečnou slovní zásobou, pochopením gramatické struktury českého jazyka a s rysy koktavosti (tab. č. 8 )

Vyjádření dotazovaných

• „Nedokážu popsat, v jakých oblastech komunikace má největší nebo nejmenší problém. Jejím problémem je zkrátka srozumitelnost. Netuším, jestli to způsobuje to, že to má všechno v puse jinak než má být, nebo je to tím, že nezná dost slov nebo je zkrátka neumí použít správně.“

 

Systémy AAK, s nimiž mají rodiče dětí s Downovým syndromem zkušenost

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
ORT	12
Znak do řeči	7
VOKS	5
Makaton	2
Piktogramy	1

Největší zkušenost mají dotazované rodiny s Orofaciální regulační terapií, která podporuje rozvoj verbální řeči u dětí s Downovým syndromem. 12 rodičů z 15 uvádí, že tuto metodu v rámci podpory jejich dítěte vyzkoušelo. Z těchto 12 rodin navštěvuje ORT v současné době 7 rodin a 5 již tuto terapii přestalo využívat. Druhou, rodinami dotazovanými ve výzkumu, nejčastěji využívanou metodou, je Znak do řeči. Zkušenosti s tímto systémem AAK uvedlo 7 rodin, z toho 6 rodin u metody zůstalo a stále komunikuje na jejím základě. Třetím, rodinami účastnícími se výzkumu, nejvyužívanějším systémem AAK u dětí s Downovým syndromem, je VOKS. Tuto metodu dodnes využívají při komunikaci 3 rodiny z 15. Další dvě rodiny tento systém využívaly v minulosti. Makaton a piktogramy se v tomto výzkumném šetření jeví jako nejméně využívané dotazovanými rodinami dětí s Downovým syndromem. Makaton využívají pro podporu komunikace 2 rodiny z 15, s piktogramy má zkušenost jen jediná oslovená rodina, která však již tento AAK systém nevyužívá (tab. č. 9).

 

Využívaná podpora rozvoje komunikačních dovedností dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Logopedie	13
Terapie zaměřené na AAK	2
Domácí intervence	2
Kroužek na podporu komunikace ve škole	1

Téměř všichni rodiče, kteří se zúčastnili výzkumného šetření, navštěvují se svým dítětem s Downovým syndromem logopedii buď v rámci SPC, neziskové organizace, nebo v rámci základní či mateřské školy. Jedna rodina navštěvuje klinického logopeda. Kromě této podpory komunikačních dovedností mají 2 rodiny navíc možnost navštěvovat v rámci neziskové organizace terapie zaměřené na využití alternativní a augmentativní komunikace a 1 dítě navštěvuje komunikační kroužek ve škole vedený učitelkou (nelogopedkou). 2 dotazované rodiny z 15 nenavštěvují žádného odborníka, který u jejich dítěte rozvíjí komunikační schopnost a snaží se pracovat na rozvoji komunikace s dítětem sami v domácím prostředí (tab. č. 10).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Snažíme se všichni, rozvíjet jeho komunikaci. Ale jednoznačně vede jeho mladší sestřička. Jsou parťáci, a i když je on starší, v tuto chvíli jsou si vývojově a ve schopnostech rovni a nejvíc ovlivňují jeden druhého, hrají spolu i spolu soupeří.“

 

Dostatečnost podpora komunikačních schopností u dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Asi je dostatečná	9
Spíše není dostatečná	4
Určitě je dostatečná	1
Rodiče nevědí	1

Na otázku, zda se rodiče domnívají, že je jejich dítě dostatečně podporováno v oblasti rozvoje komunikačních schopností, většina rodičů reagovala nejistotou. Většina dotazovaných doufá, že dítěti poskytují dostatečnou podporu, 4 dotazovaní rodiče z 15 se obávají, že komunikace jejich dítěte spíš není dostatečně podpořena. Pouze jedna rodina je schopna s jistotou tvrdit, že dostatečně podporuje rozvoj jejich dítěte v komunikační oblasti a 1 rodina není schopna zhodnotit, jak moc by museli dítě podporovat, aby dokázali říci, že je to dostatečné (tab. č. 11).

Vyjádření dotazovaných

• „Vůbec nedokážu odhadnout, jak moc bychom museli řeč rozvíjet, abych dokázala říct, že má dostatečnou podporu v komunikaci. Stále mám pocit, že je to málo a zároveň už nevím, co víc bychom mohli dělat. Opravdu nevím.“

 

Zájem rodičů dětí s Downovým syndromem o alternativní a augmentativní komunikaci

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano, zkušenost s jediným systémem AAK	8
Ano, zkušenost s více systémy a metodami, hledání jakékoli cesty k funkční komunikaci	4
Ne, preference komunikace verbální cestou	2
Rodina nezná nabídku	1

Většina dětí, jejichž rodiče se účastnily výzkumu, mají problémy s verbální komunikací. Dvě děti z 15 jsou schopny komunikovat verbálně, proto není důvod využívat systémy AAK. 1 rodina z 15 nezná nabídku metod AAK, nemá možnost navštěvovat logopedii a uvádí vážné problémy v komunikaci s dítětem. Z 12 rodin, které uvádí využití některého ze systémů AAK v komunikaci s jejich dítětem má většina tendenci setrvávat u jedné vyzkoušené metody, protože jsou přesvědčeni, že funguje. 4 rodiny uvedly, že stále nejsou zcela spokojeni s komunikačními schopnostmi dítěte a proto, když slyší o nějaké nové metodě nebo systému podporujícímu komunikační schopnosti, inklinují k tomu ji vyzkoušet (tab. č. 12).

 

Výběr vhodné metody komunikace pro dítě s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Poradil logoped	10
Z médií (knihy, internet, časopisy)	7
Na radu jiných rodičů	6
Poradenství v rámci neziskové organizace	3
Rodina zkouší, co se dá, cítí nedostatek zdrojů podpory a informací	2
Rada z SPC	2
Poradenství učitele	1

Většina rodin, které se zúčastnily výzkumu, nevidí problém ve volbě vhodné komunikační metody pro děti s Downovým syndromem, ani v dostupnosti informací. Rodiče uvádějí, že si sami utvořili názor na komunikační schopnosti jejich dítěte a na radu logopeda, za pomoci a poradenství jiných rodičů a studiem dostupné literatury a internetových zdrojů, se rozhodli buď pro verbální komunikaci, popř. pro podporu některého ze systémů AAK. Jako další zdroje informací uvedli někteří rodiče i neziskovou organizaci, SPC, nebo školu, v níž se dítě vzdělává. 2 rodiny ve výzkumu projevily neznalost možností a nedostatečnou orientaci v oblasti logopedické péče u dětí s Downovým syndromem. Tyto rodiny také uvedly, že si myslí, že je složité se v této problematice zorientovat a že by si přáli, aby nabídka metod podporujících komunikaci byla větší. Zbylých 13 rodin se domnívá, že nabídka je poměrně dostatečná, je ale důležité, být schopen přizpůsobit jednotlivé dostupné metody individualitám konkrétních dětí s Downovým syndromem (tab. č. 13).

Vyjádření dotazovaných

• „Myslím si, že možností je dost. Ale není to proto, že by nabídka byla tak široká. Je tolik problémů, které tyto děti mají a není možné, na každé dítě navrhnout speciální metodu. Je spíš na nás, abychom byli schopni nabídku, jaká je, přizpůsobit požadavkům našich dětí a dokázali jim porozumět i přesto, že to není snadné.“

 

Ideální frekvence logopedické intervence u dětí s Downovým syndromem v domácím prostředí

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Nejlépe denně	6
Alespoň dvakrát týdně	3
Alespoň jednou týdně	4
Nepřetržitě	2

Děti s Downovým syndromem potřebují soustavnou a nejlépe celoživotní logopedickou péči korigovanou odborným logopedickým vedením, ale realizovanou i v domácím prostředí. S tímto tvrzením souhlasí většina rodičů dětí dotazovaných ve výzkumném šetření. Za ideální frekvenci rozvoje komunikačních dovedností v domácím prostředí, uvádí nejvíce dotazovaných jednou denně, nebo nejméně dvakrát týdně, tedy průměrně každé 3 dny záměrně pracovat na rozvoji řeči a komunikace. Menší počet dotazovaných se domnívá, že je dostatečné pracovat s dítětem v rámci domácí logopedické intervence aspoň jednou týdně s tím, že dítě bude co nejčastěji navštěvovat logopeda. 2 rodiny uvedly, že žádná frekvence rozvíjení komunikace dětí s Downovým syndromem není dostatečná, že je třeba rozvíjet ji každý den a nejlépe v každé situaci kdy je to možné (tab. č. 14).

Vyjádření dotazovaných

• „Není možné říct jak často, protože mám pocit, že žádná frekvence není dostatečná. Nejlépe denně. Ne, nejlépe každou minutu. Ale to bychom nesměli mít jiné děti, jiné povinnosti, jiné starosti, nic jiného by nesmělo existovat. Pak by určitě mluvila lépe než naši politici.“

 

Ideální frekvence logopedické intervence u dětí s Downovým syndromem v rámci návštěv logopeda (profesionála)

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Co nejčastěji by bylo možné	9
Nejlépe aspoň jednou týdně	5
Intenzivní práce s dítětem doma, proto stačí návštěva jednou měsíčně	1

Co se týče odborné logopedické péče, rodiny dětí s Downovým syndromem ji považují za velice důležitou. Nadpoloviční skupina dotazovaných zastává názor, že by navštěvovali logopedickou ordinaci častěji, kdyby jim to logoped umožnil, a tvrdí, že čím častěji dítě k odborníkovi na logopedii chodí, tím lépe. Většina těchto rodin pracuje se svými dětmi na rozvoji komunikace i doma, ale často striktně podle rad logopeda. 5 rodičů z 15 by logopeda nejraději navštěvovali jednou týdně, tato frekvence se jeví jako dostatečná ve spojení s domácí intervencí. Bohužel realita je taková, že téměř všichni dotazovaní, kteří navštěvují logopedii v rámci SPC nebo v ordinaci klinického logopeda, uvedli frekvenci návštěv průměrně jednou měsíčně. Z 15 rodin navštěvuje logopeda jednou měsíčně 11 rodin. S touto frekvencí je spokojena pouze jedna dotazovaná rodina (tab. č. 15).

 

 

2. Výzkumná oblast otázek: Orofaciální regulační terapie (ORT)

Přínosy Orofaciální regulační terapie dětem s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Podpora sání, žvýkání, polykání a příjmu potravu	10
Podpora verbální komunikace	8
Poradenství rodičům nejmenších dětí v oblasti rozvoje motoriky celého těla	5

Z 12 dotazovaných rodin, které mají zkušenost s využitím Orofaciální regulační terapie pro podporu komunikace jejich dětí s Downovým syndromem, vidí rodiče největší pozitivum v rozvoji funkcí orofaciální oblasti, které zabezpečují sání, žvýkání, pohyblivost jazyka, polykání a příjem potravy a do budoucna podporují schopnost verbálně komunikovat. Menší skupina rodičů ještě uvedla, že kromě těchto pozitiv jim terapie přinesly velmi cenné a profesionální rady ze strany terapeutky o tom, jak rozvíjet své děti v oblasti motoriky (tab. č. 16).

 

Nedostatky Orofaciální regulační terapie

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je určena spíše pro menší děti (cca do 3 let)	8
Děti příliš nebaví, nechápou význam	5
Rodiče mohou mít problém aplikovat metodu v domácím prostředí správně a dost často	3

Dotazovaní rodiče vědí, že Orofaciální regulační terapie jsou založeny na speciální stimulaci orofaciální oblasti pomocí masáží, stlačování, nebo vibrací. Tato metoda je velmi účinná pro aktivizaci hypotonického svalstva dětí s Downovým syndromem, avšak je nutné začít tyto terapie navštěvovat s již velmi malým dítětem. Rodiče tvrdí, že u starších dětí, které již sání, žvýkání i polykání samy nějak docílily a mají problémy ve verbální komunikaci je metoda již využitelná jen jako občasná podpora logopedické péče, ale nepřináší již takové výsledky, jako u dětí kojeneckého a batolecího věku. Téměř polovina dotazovaných také uvádí fakt, že tyto terapie děti často nebaví. Malé dítě nechápe význam doteků terapeuta v obličejové části, je mu to spíše nepříjemné a většina rodin uvedla, že jejich děti nechtěly na terapie chodit a odmítaly při terapii spolupracovat. Další uváděnou nevýhodou může být fakt, že metoda je velmi profesionální a je nutné na jejím základě pracovat s dítětem velmi často. Rodiče ale mohou mít potíže s její aplikací v domácím prostředí z důvodu nespolupráce dítěte a svých časových možností. Rodiče také uvedli obavu, že je těžké provádět terapie doma bez terapeuta, protože rodič často neví, zda si instrukce zapamatoval správně a jestli provádí cvičení tak, jak je potřeba (tab. č. 17).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Metoda je velmi zajímavá a velmi, velmi prospěšná pro vývoj malých dětí. Napomáhá i rozvoji ústní oblasti pro lepší mluvení a k správnému vývoji pohybů. Pro děti se ale nejedená o zábavnou činnost, mnoho dotyků jim může být i nepříjemných a pro našeho syna to byla vyložená otrava. Na začátku se vždy těšil na paní lektorku, ale jak si uvědomil, co za cvičení ho čeká, ztratil rychle nadšení.“

 

Vliv ORT na verbální komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Spojení ORT + logopedie řeč podporují	5
Metoda bezesporu podpořila motoriku a tím i řeč	3
Nevím	2
Ne	2

8 rodičů z 12 dotazovaných, pozoruje pozitivní vliv ORT na verbální komunikaci jejich dětí s Downovým syndromem. Hlavním přínosem metody, je podle rodičů rozvíjení motoriky úst, jazyka a čelistí a redukce hypotonie. Ve spojení s logopedickou péčí vidí většina rodičů v ORT veliký přínos pro řečové schopnosti. 2 rodiny si vlivem nejsou jisty, protože jej zatím nepozorovaly a 2 rodiny se domnívají, že se vliv těchto terapií přeceňuje a metoda se jim nelíbí (tab. č. 18).

 

Konkrétní pokroky dětí s Downovým syndromem související s aplikací ORT

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Podpora sání, žvýkání, polykání, kousání	10
Na motoriku ústní oblasti – vliv na řeč	7
Podpora rozvoje pohybů celého těla	6
Celková svalová ochablost se v důsledku cvičení redukuje	4
Méně vyčnívá jazyk z úst, lepší motorika jazyka	3
Minimalizování skřípání zubů	1

Když rodiče jmenovali pokroky, které pozorovali na svých dětech v průběhu aplikace Orofaciálních regulačních terapií, všichni se shodli na tom, že nemohou potvrdit, že tyto pokroky způsobil pouze vliv této metody, ale že asi po 2-6 měsících poctivého cvičení v duchu metody byly tyto pokroky patrnější než dříve. Mezi zmiňované pokroky dětí s Downovým syndromem, které metody využívaly, patří hlavně podpora sání, žvýkání, polykání, kousání, lepší motorika orofaciální oblasti i celého těla a redukce hypotonie. Jeden rodič uvedl i skutečnost, že ORT pravděpodobně ovlivnily i nežádoucí skřípání zubů velmi časté u dětí s Downovým syndromem, které v období pravidelné aplikace metody téměř ustalo (tab. č. 19).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Moc jsem tomu nevěřila, ale přesto jsme doma pečlivě cvičily dle instrukcí. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem pozorovala pokroky naší dcery. Po roce cvičení vidím, že má pusu mnohem víc pod kontrolou, nemá problém s motorikou úst, ani s dýcháním a podporuje to i její verbální projevy. Dokonce se naučila dýchat nosem, což byl před terapií velký problém a mnohem míň vyplazuje jazyk, než dříve“.

 

Oblíbenost ORT u dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Chodí rádo, těší se, ale na základě metody příliš pracovat nechce	4
Odmítá spolupracovat a nemá rádo cvičení v duchu metody	4
Metoda ho moc nebaví, nechápe význam	2
Ano, chodí rádo	2

Orofaciální regulační terapie nejsou dle rodičů nejoblíbenější zábavou jejich dětí s Downovým syndromem. Většina dětí podle metody příliš pracovat nechce, nebo to dokonce odmítá, protože nechápe význam, a cvičení je nebaví. Pouze 2 rodiny z 12, které mají s metodou zkušenost, uvedly, že dítě se na terapie těší, chodí rádo a baví ho i v duchu metody cvičit v domácím prostředí (tab. č. 20).

 

Nutnost vykovávat prvky ORT i v domácím prostředí, ne jen v rámci terapie s odborníkem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je nutné pracovat v duchu metody i doma, ale rodina to nezvládá tak, jak by chtěla	9
Je nutné pracovat v duchu metody i metoda a rodina to zvládá	3

Z výzkumu vyplývá, že rodiče si jsou vědomi nutnosti aplikovat metodu co nejčastěji v domácím prostředí, ale většina z nich také přiznává, že cvičení zanedbávají, protože na to nemají čas, dítě nechce spolupracovat, nebo jim cvičení s dítětem nejde a nebaví je (tab. č. 21).

 

Frekvence aplikace ORT

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Jednou měsíčně, frekvence není dostatečná	10
Nepravidelně, frekvence není dostatečná	2

Rodiče dětí s Downovým syndromem navštěvují, nebo navštěvovaly, ORT jednou měsíčně, nebo ve 2 případech nepravidelně, když rodině vychází čas a finance. Všechny rodiny považují frekvenci návštěv za nedostatečnou. To vyplývá hlavně ze skutečnosti, že jde o vysoce profesionální metodu a rodiče nejsou schopni ji dostatečně aplikovat v domácím prostředí. Soustavná podpora odborníka je pro rodiče v tomto ohledu nezastupitelná (tab. č. 22).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Zjistili jsme, že nemáme moc prostoru aplikovat metodu doma. Často zapomeneme, nebo není vhodná příležitost, ostatní děti vyžadují pozornost, učíme se jiné věci a dítě již pak nechce pracovat. Když se ale snažíme a metodu poctivě děláme, pokroky jsou viditelné. Bohužel z časových a finančních důvodů omezujeme i samotné návštěvy orofaciálních terapií. Věřím ale, že při pravidelné logopedické péči a naší práci doma s dítětem, popřípadě vlivem dalších terapií, jsme schopni vliv ORT suplovat.“

 

Zdroje informací o metodě

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Od jiných rodičů	9
Z knih, časopisů	3
Od lékaře (zubař, pediatr)	3

Většina rodičů se rozhodla vyzkoušet ORT na základě doporučení jiných rodičů. Metoda je mezi rodinami dětí s Downovým syndromem velmi rozšířená, a proto jsou to většinou opět rodiče dětí s Downovým syndromem, kteří novým rodinám nabízí tuto možnost. O metodě je také možno nalézt informace v časopisech, knihách a na internetu. Především na www stránkách, kde si rodiče dětí s postižením vyměňují zkušenosti a vkládají na ně různé články a zajímavosti, je o této metodě mnoho informací. Ve 3 případech rodiče uvedli jako zdroj informací o metodě lékaře. Ve 2 případech to byl zubní lékař, v 1 případě pediatr. Toto je jediná zmínka o poradenství ze strany lékařů, která byla v rámci celého výzkumu rodiči dětí uvedena (tab. č. 23).

 

Cílová věková skupina Orofaciálních regulačních terapií

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Kojenecký a batolecí věk	7
Pro děti všeho věku od narození cca do 7 let	5

Dle názorů, které rodiče v rámci výzkumného šetření vyjádřili, je metoda vhodná primárně pro děti raného věku, asi do 3, maximálně do 7 let. Nadpoloviční skupina dotazovaných uvádí, že v kojeneckém, nebo nejpozději batolecím věku, je pozitivní vliv metody nejmarkantnější a s dalším věkem se již pokroky a vliv metody postupně snižují a s rozvojem verbální řeči je pak vhodné využívat hlavně logopedickou péči a ORT využívat spíše okrajově, na podporu motorických funkcí (tab. č. 24).

 

Důvody rodičů pro ukončení ORT

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Metoda přestala být po delší době efektivní, rodiče neviděli pokroky u dítěte	4
Dítě nespolupracovalo, nebyly pokroky	4
Organizační náročnost (dojíždění)	3
Metoda je příliš složitá na realizaci doma	3
Problémy v komunikaci s terapeutem	3
Metoda rodinu nebavila	2
Nedostatek času	1

Z 12 dotazovaných uvedlo 5, že metodu přestali využívat. Jako důvody k ukončení terapií uvedli především to, že dítě ve vyšším věku přestalo vykazovat pokroky související s aplikací metody a metoda je nebavila. Rodiny měly také problémy s prací na základě metody v domácím prostředí, měly problémy s dojížděním na terapie do Prahy nebo do Brna, nebo měly osobní neshody s terapeutkou (tab. č. 25).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Začali jsme mít pocit, že už jsme na to příliš velcí. Že jde primárně o rozvoj základní motoriky, polykání, žvýkání a příjmu potravy a my jsme v průběhu času začali mít opačný problém – jak příjem potravy snižovat. Začala jsem mít pocit, že nám to tolik nedává, jako že nám to ubírá čas a finance. Navíc jsem často měla pocit, že něco nedělám správně, že necvičíme správně dle pokynů paní lektorky a to mi nepřidávalo radost z práce. Metoda je hodně specializovaná a nejlépe ji umí provádět jen odborník.“

 

 

3.Výzkumná oblast otázek: Znak do řeči

 

Způsob využití Znaku do řeči v komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Využití pro podporu verbální komunikace

7S logopedií (s verbální komunikací)6S ORT3

Počet rodičů, kteří uvedli zkušenost s tímto systémem AAK, je 7, z nichž 1 rodina dodala, že Znak do řeči přestali v rámci komunikace využívat. Všechny rodiny se zkušeností se Znakem do řeči uvedly, že ji využívají (využívaly) primárně pro podporu rozvoje verbální řeči.

6 rodin ze 7 tuto metodu doplňují využitím odborné logopedické intervence a asi polovina rodin ještě navíc navštěvuje i Orofaciální regulační terapii. Rodiče dětí tvrdí, že se snaží využívat metodu jako doplnění mluvené řeči, neznakují všechna slova, ale naopak se snaží počet znakovaných slov v řeči eliminovat. Zpravidla jsou znakována jen nejdůležitější slova ve větě, nejčastěji podstatná jména, méně často slovesa a pouze okrajově přídavná jména. Pokud se dítě naučí znakované slovo srozumitelně vyslovovat, všechny rodiny uvedly, že od znaku upustí a vedou dítě ke slovnímu vyjadřování (tab. č. 26).

Vyjádření dotazovaných

„Už si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem nabízela synovi nebo jeho sestře jídlo, aniž bych o toho nemávala rukama všude kolem. Někdy si připadám jako blázen, když venku ukazuji dětem na zvířátka a u toho naznačuji na hlavě rohy, na obličeji kočičí vousy nebo naznačuji pohyb dojení mlíka. Ale vidíme, že to má smysl a proto to nevzdáme“

 

Spokojenost rodin se Znakem do řeči

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Rodina je spokojená, nechce systém měnit	6
Rodina již systém nevyužívá, ale byla s ním spokojena	1

Všechny rodiny dotazové v této oblasti výzkumu vyjádřily velikou spokojenost s využíváním Znaku do řeči. 6 rodin ze 7 neuvažuje, že by systém měnili za jiný (tab. č. 27).

 

Vyjádření dotazovaných

„I kdybych chtěla vyzkoušet něco jiného, znaky už máme tak zažité, že si neumím představit, jak bych jí najednou vnucovala nějaké obrázky a ona by do toho ještě ukazovala znak, jak je zvyklá. To bychom byli už opravdu jako v blázinci. Navíc nemáme důvod měnit, vidíme pokroky.“

 

Přínosy Znaku do řeči dětem s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Podporuje verbální komunikaci, nepotlačuje ji	6
Baví dítě i celou rodinu	5
Znaky si rodina může vymýšlet sama s dítětem	4
Je srozumitelná i pro cizí osoby (zvyšuje srozumitelnost komunikace)	2
Je jednoduchá na naučení i pro dítě s mentálním postižením	2

Největší přínos a pozitivum metody shledávají rodiče ve faktu, že i když se jedná o systém alternativní komunikace, je to systém, který nepotlačuje, ale naopak podporuje a podněcuje řeč. Rodičům se rovněž líbí, že komunikace na základě znakování je zábavná nejen pro samotné dítě s Downovým syndromem, které by bezesporu metody odmítalo, kdyby jej nebavila, ale i pro ostatní, kteří komunikují s dítětem. Rodiče uvedli, že nejen je, ale i sourozence či prarodiče a kamarády dítěte velmi baví učit se nové znaky. V rámci učení nových znaků je rodinám sympatický fakt, že je možné vymýšlet si své vlastní znaky ke slovům, které dítě často používá, nebo má problémy s jejich výslovností. Vlastní znaky mohou být vázány k individuálním zážitkům rodiny, a proto se lépe pamatují a rodinu baví je využívat. Vždy ale musí být při tvorbě vlastních znaků dodrženo pravidlo rozfázování pohybů podle rytmu slova, které je znakováno (počet pohybů při znaku = počet slabik ve slově).

2 rodiče uvedli že si myslí, že řeč je díky využití jasných znaků srozumitelnější i pro majoritní společnosti a že je vhodná pro děti s mentálním postižením, protože dává velký prostor individualitě a není složitá (tab. č. 28).

 

Nedostatky Znaku do řeči

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Rodina nevidí žádná negativa	4
Využívání znaků v dospělosti může působit degradujícím způsobem	3
Dítě může upřednostňovat znaky před řečí	1
Nesrozumitelná pro širokou veřejnost	1

Nadpoloviční většina dotazovaných nevidí na tomto systému AAK žádná negativa nebo nedostatky. Tato komunikace se jim líbí a velmi se osvědčila.

3 rodiče ze 7 uvedli obavu, že by znakování, pokud v této komunikaci dítě setrvá až do dospělosti, mohlo působit u dospělého člověka výsměšně. Některé znaky jsou velmi symbolické a působí dětským dojmem, a když si jedinec zvykne je využívat a budou mu v komunikaci pomáhat, bude je určitě využívat i v dospělosti.

Objevila se rovněž obava, že dítě by mohlo inklinovat k preferenci znakování před verbální řečí a v jednom případě rodič zmínil, že má pocit, že znakování je nesrozumitelné pro širokou veřejnost v rámci majority. V zápětí ovšem dodal, že verbální řeč dítěte je ale nesrozumitelná ještě víc, takže se v podstatě nejedná o nedostatek metody, verbálních schopností dítěte (tab. č. 29).

 

Vyjádření dotazovaných

„Občas na mě zkouší, jestli dostane, co chce i když ukáže jen znak. Lajdačí a nechce se mu mluvit, když ví, že podle znaku rozumím. Ale je důležité dělat, že vůbec netušíte, o co jde a reagovat opravdu jedině ve spojení znaku s řečí. Jinak neděláte znak do řeči ale zjednodušenou znakovou řeč a ta je k ničemu. S tou se nedomluví nikde.“

 

Vliv Znaku do řeči na verbální komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Pozitivní vliv na řeč	5
Zatím nejsou patrné výrazné změny v řeči, spíše v komunikaci	2

Všichni rodiče dotazovaní na vliv Znaku do řeči na verbální schopnosti jejich dětí uvedli, že sledují větší či menší pozitivní vliv systému na řeč. 5 rodičů uvedlo, že vliv je nesporný, 2 rodiny zatím veliké pokroky v řeči nepozorují, ale uvádějí, že dítě je daleko otevřenější a schopnější vyjadřovat své myšlenky, přání a potřeby, rádo komunikuje (tab. č. 30).

 

Konkrétní pokroky dětí s Downovým syndromem související s aplikací Znaku do řeči

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Srozumitelnost v komunikaci	6
Pozitivní vztah ke komunikaci, motivace ke komunikaci	5
Pochopení významu komunikace	2

Když mají rodiče vyjmenovat konkrétní pokroky, které díky aplikaci Znaku do řeči v komunikaci jejich dítěte pozorují, téměř všichni dotazovaní uvádějí srozumitelnější komunikaci a vliv na pozitivní vztah dítěte ke komunikaci. Dítě vidí, že jeho komunikace je najednou lépe pochopena, chápe její význam a je motivováno k vyjadřování svých pocitů či potřeb. Rodiče uvedli, že dítě je mnohem přátelštější a otevřenější, dokonce samo vyhledává komunikační příležitosti ve větší míře, než tomu bylo před nasazením znakování (tab. č. 31).

 

Vyjádření dotazovaných

„Tím, že znakování do řeči je vlastně založené na podpoře a využití motoriky pro dorozumívání, ovlivnilo to jeho vnímání významu komunikace. Vidím, že ho mnohem víc baví komunikovat, protože se u toho může hýbat a vlastně si tím hraje. Každý znak je rozdělen pohybově tak, aby odpovídal počtu slabik slova. Téměř ihned se za pomocí znaků zpomalilo tempo řeči, každé slovo je řečeno pomaleji, je dodržen rytmus řeči a výslovnost se tím taky zlepšila.“

 

Oblíbenost Znaku do řeči u dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano	5
Záleží na motivaci	2

Znak do řeči je u většiny dětí s Downovým syndromem, které pomocí něj komunikují, oblíbený a dítě jej s chutí využívá ve veškeré komunikaci, kdy cítí potřebu, nebo je k tomu vybízeno. 2 rodiny ze 7 uvádějí, že vše záleží na motivaci dítěte. Jsou i dny nebo situace, kdy dítě nechce komunikovat, kdy jej využití znaků obtěžuje, unavuje, nebaví. Nebo když chce něco rychle sdělit a znaky z jeho pohledu komunikaci zpomalují, musí nad nimi přemýšlet a to může být dítětem vnímáno jako otravné a nežádoucí (tab. č. 32).

 

Vyjádření dotazovaných

„Většinou ji to baví, ale občas se jí opravdu nechce a musím ji téměř nutit, aby mi ukázala znak a k tomu se správně vyjádřila. Nejdůležitější je, pojímat to jako hru. Ale to platí o všem. Když chcete cokoli po dítěti s Downovým syndromem, musí to být formou hry. Jinak se nedočkáte ničeho.“

 

Nutnost využívat Znak do řeči ke komunikaci ve všech situacích a prostředích, ne jen v rámci terapie s odborníkem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je nutné využívat stejný systém komunikace ve všech situacích	7
Dítě komunikuje s podporou znaků v rámci veškeré komunikace	4
V některých situacích je od znaků upouštěno (hlavně v rámci školy)	1
Dítě komunikuje Znakem do řeči s logopedem a doma	1

Všechny rodiny se zkušeností se Znakem do řeči si uvědomují, že je nutné využívat stejný komunikační systém ve všech prostředích a situacích. Ve většině případů se rodinám daří toto pravidlo dodržet a dítě komunikuje na základě Znaku do řeči doma, na terapiích, u přátel i ve vzdělávacím zařízení. Z 6 rodin, které znaky v současnosti využívají, nemají 4 rodiny potíže s jeho aplikací v rámci veškeré komunikace. 2 rodiny ze 7 uvádějí, že v některých prostředích či situacích je problém využívat znakování a 1 rodina využívá znakování pouze u logopeda a v domácím prostředí. Rodina, která znakuje pouze doma uvedla, že mají pocit, že jiní lidé znaky neznají a nemá proto smysl, aby dítě znakovalo na ně. Rodiny, které propagují znakování ve všech prostředích ale tvrdí, že když druhý člověk znakovat neumí, nemusí to být problém, právě naopak. Znaky, v kombinaci s řečí, zvyšují srozumitelnost řečového projevu dítěte s Downovým syndromem a druhý člověk mu přeci může odpovědět verbálně bez využití znaků. Tato metoda neslouží primárně k oboustrannému využívání znaků pro dorozumívání, ale pro zvýšení srozumitelnosti řeči dítěte s postižením, proto není důležité, zda znaky znají obě komunikující strany (tab. č. 33).

 

Vyjádření dotazovaných

„Hodně lidí říká, že použití znaků naopak zhoršuje srozumitelnost komunikace s širší veřejností. Že se dítě domluví jen s lidmi, kteří znají jeho znaky. Ale podle mě je znak do řeči o tom, že zpomaluje překotné tempo řeči, podporuje výslovnost a to vše doplňuje tak jasně symbolickým znakem, že je naopak porozumění zvýšeno i pro úplně cizí osoby. U dítěte s Downovým syndromem si velmi lehce v řeči zaměníte například slova kráva a káva. Když ale u vyslovení tohoto slova napodobíte rohy na hlavě, každému to musí být jasné ihned“

 

Úspěšnost komunikace prostřednictvím Znaku do řeči s neznámými lidmi

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Metoda využívána v rámci vší komunikaci i na veřejnosti (na nákupech, na ulici, u lékaře…)	4
Komunikace je úspěšná hlavně u známých osob, ne v rámci uplatnění na veřejnosti	2

Z 6 rodin, které na základě Znaku do řeči komunikují, 4 rodiče uvádějí, že se snaží využívat podporu znaků v komunikaci i na veřejnosti a zatím se nesetkali s žádnou negativní zkušeností. Naopak, v jedné rodině byli svědky toho, že dítě se dokázalo takto domluvit v obchodě s prodavačkou. Rodiče těchto dětí uvádějí, že si jsou vědomi problémů v komunikaci a velmi nesnadné srozumitelnosti projevů jejich dítěte, ale věří, že znaky zlepšují srozumitelnost a podporují rozvoj verbální komunikace, proto jsou z metody nadšení. 2 rodiny ze 6 dotazovaných, využívají tuto formu komunikace spíše mezi známými lidmi, než na veřejnosti. Jeden z důvodů je fakt, že nechtějí poutat zbytečně pozornost, když dítě bude mít stejně problém se dorozumět a raději komunikují za něj (tab. č. 34).

 

Vhodnost Znaku do řeči, pro děti s mentálním postižením

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano	7

Všichni rodiče, kteří vyzkoušeli Znak do řeči v komunikaci se svými dětmi, uvádějí, že je to metoda velmi vhodná pro děti s mentálním postižením. Rodiny tvrdí, že znaky jsou jednoduché, rodina si je dokonce může sama vymýšlet podle zájmů dítěte, podporují motoriku i verbální schopnosti, je zábavná a motivující. Neznakují se všechna slova ve větě, proto dítě nemusí znát stovky znaků (tab. č. 35).

 

Cílová věková skupina Znaku do řeči

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Nejlépe od 2 let	6
Od 1 roku	1

Podle rodičů dětí s Downovým syndromem je metoda nejlépe využitelná v době, kdy už dítě má nějaké řečové projevy, avšak jsou zatím nedostatečné. Jedná se o systém AAK podporující verbální vyjadřování, proto by měly být znaky vždy doprovázeny verbálním doprovodem. Dítě musí být na takové vývojové úrovni, aby toto pravidlo chápalo, bylo schopno se verbálně projevit a využívat správným způsobem znaky, které si musí pamatovat. Většina rodičů se domnívá, že nejvhodnější doba je od 2 let věku dítěte, jedna rodina je přesvědčena, že základy znaků je vhodné začít s dítětem dělat již od 1 roku. Všechny rodiny se shodly na názoru, že nikdy není pozdě začít s tímto systémem. Tedy i 10leté dítě může začít funkčněji komunikovat na základě Znaku do řeči (tab. č. 36)

 

Zdroje informací o metodě

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Od logopeda	4
Od jiných rodičů	2
Od terapeuta	1

Logoped byl pro většinu dotazovaných rodin zdrojem informací o možnosti využít tento systém AAK pro podporu komunikačních dovedností jejich dítěte s Downovým syndromem. 2 rodiny ze 7 se o metodě dozvěděly od jiných rodičů dětí s postižením a v 1 případě se jednalo o poradenství terapeuta, který s dítětem pracuje (tab. č. 37).

 

Důvody pro ukončení využívání Znaku do řeči při komunikaci

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Dítě komunikuje verbálně a znaky již nepotřebuje	1

Pouze jedna rodina, která se účastnila šetření ve výzkumné oblasti zaměřené na využití Znaku do řeči, uvedla, že od využívání systému upustili. Důvodem ale nebyla nespokojenost s tímto systémem AAK. Naopak rodina uvádí velmi klasný vztah k této alternativě komunikace. Verbální schopnosti jejich dítěte se ale natolik zlepšily a rozvinuly, že dítě dnes bez potíží komunikuje verbálně a znakování již proto na podporu komunikace nepotřebuje (tab. č. 38).

 

 

4.Výzkumná oblast otázek: VOKS

Způsob využití VOKS v komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Prvky systému + verbální komunikace	5

Všech 5 dotazované rodiny se zkušeností s využíváním Výměnného obrázkového komunikačního systému (VOKS), uvádějí, že využívají (využívali) pouze prvky metody a to pro podporu verbálních dovedností jejich dítěte s Downovým syndromem (tab. č. 39).

Vyjádření dotazovaných

„Využití obrázků při komunikaci se nám velmi líbí. Asi víc, než nějaká znaková řeč a podobné věci. Navíc syn si od mala rád prohlíží knížky a obrázky ho baví a jsou dostatečně konkrétní, motivační a jasné. Chceme ale rozvíjet i řeč a to mi připadá, že u klasického VOKSU trošku zaostává. Proto spojujeme obrázky z VOKSU s důsledným verbálním doprovodem.“

 

Spokojenost rodin s VOKS

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano	3
Spíše ne	2

3 rodiny, které v současné době stále prvky systému využívají pro podporu komunikačních schopností jejich dítěte, jsou s metodou spokojeni a nechtějí ji měnit. 2 dotazované rodiny přestaly za podpory obrázků s dítětem komunikovat (tab. č. 40).

 

Přínosy VOKS dětem s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Umožní i dětem bez srozumitelného verbálního projevu komunikovat	3
Motivuje ke komunikaci	3
Dítě baví	3
Podporuje vnímání, paměť, myšlení	1
Obrázky si můžeme vyrábět sami doma	1

Většina rodičů, kteří mají zkušenost s tímto systémem AAK vidí její přínos v tom, že podpoří srozumitelnost komunikace s dítětem a nabízí i dětem, které mají značné problémy v rámci verbální komunikace, možnost dorozumět se jiným způsobem. Dalším pozitivem je, že metoda je pro děti zábavná a motivující, protože je založena na obrázcích, které mají děti velmi rády. Vizuální forma komunikace na základě množství rozličných obrázků podporuje paměť, vnímání a myšlení dětí. 1 rodič uvedl, že se jim líbí možnost vyrábět si obrázky sami podle svých individuálních rodinných preferencí a zájmů (tab. č. 41).

Vyjádření dotazovaných:

„Dřív jsem měla pocit, že vůbec nechápe, proč by vlastně měl komunikovat, proč by nám měl něco sdělovat, když mu stejně nerozumíme. Pak jsme začali používat obrázky pro vyjadřování toho, co by chtěl. To, co vyjádřil a ukázal, to také vždy dostal. Najednou pochopil, proč by měl chtít komunikovat. Může z toho mít nějaký zisk, něco navíc. Od té doby ho začala tato komunikace bavit, přešli jsme už i na pojmenovávání věcí, osob a zvířat kolem a baví to nejen jeho, ale i nás rodiče a jeho sourozence.“

 

Nedostatky VOKS

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Problém využívat ve všech situacích	4
Dítě raději ukazuje obrázky, než aby používalo verbální projev	3
Je zdlouhavá	3

Jako nevýhodu využití VOKS, uvádí téměř všichni rodiče skutečnost, že mají problém využívat tuto metodu ve všech prostředích a situacích a že dítě má tendence potlačovat slovní projevy a pouze ukazovat obrázky. Jedna rodina uvedla, že jejich dítě miluje ukazování obrázků a chce na tomto základě i komunikovat, ale když ukazuje obrázek, aby se vyjádřilo, jen k němu nesrozumitelně a potichu něco zahuhlá a nechce věnovat a energii do slovních projevů. 3 rodiny z 5 uvedly, že se jim zdá, že metoda je pro klasickou každodenní komunikaci extrémně zdlouhavá. I toto je jeden z důvodů, proč je dle rodičů těžce využitelná při veškeré komunikaci s dítětem (tab. č. 42).

 

Vyjádření dotazovaných

„Když dítě znakuje, vždy má s sebou vždy své ruce, které může pro komunikaci použít. Když ale komunikuje pomocí obrázků, musí u sebe vždy mít zásobu obrázků, musí mít klid na jejich vyhledávání, prostor kam si obrázky nebo komunikační knihu s obrázky rozloží, musí být u něj osoba, která je trpělivá a chce touto formou komunikovat. Tyto podmínky je téměř nemožné plnit ve všech situacích a na všech místech.“

 

Vliv VOKS na verbální komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano	3
Ne	2

Z 5 dotazovaných rodin 3 rodiny uvádí, že pozorují nějaké zlepšení ve verbálním dorozumívání jejich dítěte, které komunikuje pomocí VOKS. Všechny rodiny uvedly, že pokroky v řeči nejsou nijak veliké, spíše vidí pokroky ve vztahu dítěte ke komunikaci. Rodiče všech těchto 3 dětí tvrdí, že se velmi zlepšila komunikace s dítětem, které je otevřenější a je patrné, že dítě chce sdělovat okolí své pocity. Řeč ale stále není na takové úrovni, jak by si rodiče dětí přáli. 2 rodiny z 5 dotazovaných se domnívají, že metoda nijak neovlivnila verbální schopnosti dítěte, ale ukázala mu cestu, jak se může dorozumívat jiným způsobem (tab. č. 43).

 

Konkrétní pokroky dětí s Downovým syndromem související s aplikací VOKS

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Chápe význam komunikace, rád komunikuje	4
Klidnější projevy při vyjadřování potřeb	1
Rozvoj i verbální řeči	1

Podle rodičů metoda jen okrajově rozvíjí verbální dovednosti, má ale velký vliv na komunikační dovednosti, které jsou založeny na jiné formě komunikace než verbální. Rodiče popisují nadšení z toho, že dítě pochopilo, na čem je komunikace založena, co mu může přinést a že je mnohem přátelštější a otevřenější než před nasazením VOKS (tab. č. 44).

 

Vyjádření dotazovaných

„Protože metodu nepoužíváme denně a není možné ji používat všude, pokroky jsou pomalejší. Přesto je ale vidíme. Hlavně doma, když je klid a obrázky máme po ruce, vidím rozdíl v kvalitě jeho vyjadřování i větší zájem o komunikaci, než v jiných prostředích.“

 

Oblíbenost VOKS u dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ano	3
Záleží na náladě, motivaci, situaci	2

Všichni rodiče uvádí, že obrázková komunikace se dětem líbí a ve většině případů ji nadšeně využívají. Radost a nadšení z tohoto komunikačnímu systému ale záleží na momentální náladě dítěte, konkrétní situaci a motivaci ke komunikaci. I děti, které mají tento systém rády nemusí mít vždy náladu ke komunikaci a sdílení (tab. č. 45).

 

Nutnost využívat VOKS ke komunikaci ve všech situacích a prostředích, ne jen v rámci terapie s odborníkem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je důležité komunikovat stejnou metodou doma i u odborníka	5
VOKS jen doma a u logopeda	3
Snaha využít VOKS všude, ale ne vždy s úspěchem	2

Všech 5 dotazovaných rodin chápe, že aby byl systém komunikace úspěšný a aby dítě zcela chápalo jeho význam, je nutné využívat jej k veškeré komunikaci. Dítě by mělo mít u sebe vždy zásobu obrázků, které jej v komunikaci podpoří. Všichni rodiče ale přiznali problém s tímto pravidlem. 3 rodiny využívají VOKS ke komunikaci pouze doma a u logopeda a 2 další rodiny se sice snaží na základě tohoto systému komunikovat co nejvíce je možné ve všech prostředích, ale uvádějí, že se často setkávají s nepochopením a nezdarem (tab. č. 46).

 

Vyjádření dotazovaných

„Co se týče rodiny, babiček, kamarádů, tet a dalších blízkých lidí, tak všichni komunikujeme na základě VOKSU a verbálního projevů v co největší míře. Ve škole nám ale řekli, že to není možné. Že děti tuto metodu neznají a učitelka nemá na takovéto věci čas ani prostor a ať to do školy vůbec nenosíme. Když potřebujeme speciální metody a přístupy, máme zvážit přestup do speciální školy.“

 

Úspěšnost komunikace prostřednictvím VOKS s neznámými lidmi

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ne	5

Všech 5 dotazovaných uvedlo názor, že jejich dítě zatím nebylo úspěšné v komunikaci na základě VOKS v rámci majoritní populace a ve 3 případech se objevil názor, že se rodina obává, že tato komunikace slouží především k dorozumívání s blízkými, ale pro komunikaci s širší veřejností je nesrozumitelná (tab. č. 47).

 

Vyjádření dotazovaných

„Zatím se nám osvědčuje jen využití metody doma, bohužel nevíme jak ji používat i s cizími lidmi a ani si to zatím neumíme představit.“

 

Vhodnost VOKS, pro děti s mentálním postižením

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je třeba s dítětem správně pracovat, vysvětlit, popřípadě občas něco zjednodušit	3
Ano	2

Rodiče dětí s Downovým syndromem si myslí, že se jedná o systém podpory komunikace, který je vhodný pro děti s mentálním postižením. U některých dětí může být třeba přizpůsobit metodu konkrétnímu dítěti, využívat pouze prvky metody, nebo dát dítěte dostatek času, aby tento systém pochopilo (tab. č. 48).

 

Vyjádření dotazovaných

„Využíváme se synem prvky metody, aby dával najevo svá přání a potřeby, ale nekomunikujeme pomocí obrázků ve složitějších situacích, venku či ve škole. Tyto situace a prostředí jsou pro využívání obrázků dítětem s mentálním postižením příliš rychlá, zmatená a nedočkavá. Zatím nepoužíváme ani řádek na spojování obrázků do vět, pouze jednotlivé obrázky když něco chce nebo potřebuje. Dítě s mentálním postižením má běžně problémy vyjadřovat se ve větách, zatím jsme na úrovni jednoslovných vyjádření, maximálně spojujeme jedinou větu: Já chci (např. jídlo).“

 

Cílová věková skupina VOKS

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Asi od 2 let, ale je to individuální	3
Je pro starší děti, tak od 3 -4 let nejdříve	2

VOKS je podle názorů rodičů, kteří mají s tímto systémem zkušenost, vhodná pro děti s Downovým syndromem od 2 – 4 let. Věk, kdy dítě chápe význam obrázků a jejich výměny za své tužby a potřeby, je ale velmi individuální (tab. č. 49).

 

Vyjádření dotazovaných:

„Dítě musí být na takové rozumové úrovni, aby chápalo význam převedení konkrétní činnosti či předmětu do formy jednoduchého obrázku. Pokud porozumí významu obrázků, je schopno je používat pro komunikaci. To se může týkat dítěte ve 2, ale také v 15 letech.“

 

Zdroje informací o metodě

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Od logopeda	3

Všichni rodiče dotazovaní v této oblasti výzkumného šetření uvedli, že jim informace o VOKS a o možnosti jej využívat, řekl logoped, který s jejich dítětem pracuje (tab. č. 50).

 

Důvody pro ukončení využívání VOKS při komunikaci

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Nevyhovovala rodině	2
Rodiče nepochopili význam systému	1
Systém je zdlouhavý, ložitý	1
Je těžko využitelná v každodenní běžné komunikaci	1
Nevyužitelná pro komunikaci na veřejnosti	1
Nerozvíjí verbální komunikaci	1

Dva dotazovaní rodiče z 5 uvedli, že metodu v současné době již nevyužívají. Jako důvod ukončení uvedli skutečnost, že jim metoda nevyhovovala. Tvrzení, že jim metoda přišla nevyhovující, vysvětlili tím, že pravděpodobně zcela nepochopili její význam. Metoda neměla požadované výsledky, naopak přišla rodinám složitá, zdlouhavá a neefektivní pro využití v rámci všech komunikačních situací. Byl zmíněn i názor, že metoda nerozvíjí řečové schopnosti (tab. č. 51).

 

Vyjádření dotazovaných:

„Přišlo nám, že je to celé jaksi pomalé. Než si syn uvědomí, co vlastně chce a najde k tomu obrázek, druhá osoba už řeší něco úplně jiného. Komunikace je zdlouhavá a navíc nepodporuje verbální řeč tolik, jak bychom potřebovali. A ostatní lidé příliš pospíchají a nedají prostor k hledání obrázků.“

 

 

5.Výzkumná oblast otázek: Makaton

Způsob využití Makatonu v komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Kombinace s řečí	2

Obě dvě dotazované rodiny, které mají zkušenost s využitím Makatonu, uvedly, že preferují snahu o kombinaci znakování a verbální komunikace (tab č. 52).

 

Vyjádření dotazovaných

• „Makaton má být založen pouze na znakování. Není zde nutný zvukový doprovod, jako je to třeba u znaku do řeči. My se ale snažíme rozvíjet u syna i verbální složku, ač je v našem případě zcela nesrozumitelná. Znaky v Makatonu se nám líbí a snažíme se, aby je doprovázel aspoň nesrozumitelný zvuk, často kombinujeme znaky s písničkami a říkankami, které se učí děti ve škole. Nesnažíme se, jako u znaku do řeči, o rozfázování znaku podle rytmu slova, tak daleko v řeči nejsme a proto děláme Makaton.“

• „Makaton dělá naše dcera ve škole a proto nám bylo doporučeno, ať znaky používáme i doma. Nechápu rozdíl mezi Makatonem a Znakem do řeči, protože my znak doprovázíme jakýmsi zvukovým doprovodem také. Jen asi používáme jiné znaky, než je tomu u znaku do řeči.“
• 
  

Spokojenost rodin Makatonem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Spokojenost, rodina nechce metodu měnit	1
Rodina chce vyzkoušet jiný systém AAK	1

Jedna rodina, která tento systém AAK využívá je spokojená a druhá rodina by ráda vyzkoušela jinou metodu, která bude více rozvíjet verbální komunikaci jejich dítěte s Downovým syndromem (tab. č. 53).

Vyjádření dotazovaných

„Plánujeme přejít právě na Znak do řeči. Líbí se nám, že víc podporuje verbální složku. Zatím ale hledáme někoho, kdo by nás metodu naučil využívat. Naše paní učitelka zná jen Makaton.“

 

Přínosy Makatonu dětem s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Schopnost komunikovat srozumitelně s okolím	1
Rozvoj motorických schopností	1

Za hlavní přínosy, které komunikační systém Makaton dává jejich dětem, je dle rodičů vyšší srozumitelnost komunikace s dítětem v rodině a ve škole a rozvoj motorických schopností (tab. č. 54).

 

Nedostatky Makatonu

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Nesrozumitelnost komunikace pro cizí osoby	2
Metoda není příliš známá a není často využívaná	1

Oběma dotazovaným rodičům na Makatonu vadí, že je zcela nesrozumitelný pro neznámé osoby, proto rodiny nevidí možnost využít tuto komunikaci v rámci majoritní společnosti. Jedna rodina zmínila také skutečnost, že Makaton je poměrně málo využívanou metodou, proto i mezi dětmi s postižením se najde málo osob, které komunikují stejným způsobem a tím se redukuje počet možných komunikačních partnerů pro dítě (tab. č. 55).

 

Vliv Makatonu na verbální komunikaci dětí s Downovým syndromem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Rodiče neví, spíše ano	1
Komunikační ano, verbální ne	1

Jedna dotazovaná rodina se domnívá, že Makaton příznivě ovlivňuje komunikaci jejich dítěte, ale co se týče řeči tak velké pokroky neshledávají. Přesto tvrdí, že určité zlepšení se v rámci verbální komunikace u dítěte pozorovat dá a to především ve slovech, které dítě zpívá v písních, které ve škole doprovázejí právě prostřednictvím Makatonu. Druhá rodina neshledává, že by Makaton jakkoli pozitivně ovlivnil verbální komunikaci jejich dítěte (tab. č. 56).

 

Oblíbenost Makatonu u dětí s Downovým syndromem

Ano	2

Obě dotazované rodiny se shodují na faktu, že jejich dítě na základě tohoto systému AAK velmi rádo komunikuje. Všechny nové znaky, které se naučí ve škole, prosazuje i doma, rádo předvádí básně a písně spojené se znaky a znakování jej očividně velmi baví. I z toho důvodu se jedna rodina, která chce systém změnit, rozhodla pro podobný systém, ale podle subjektivního názoru lépe podporující řeč – Znak do řeči (tab. č. 57).

 

Nutnost využívat Makaton ke komunikaci ve všech situacích a prostředích, ne jen v rámci terapie s odborníkem

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Je nutné komunikovat stejnou metodou všude	2
Rodina se snaží využívat znaky všude	2

Obě dotazované rodiny uvedly, že je nutné komunikovat na stejném základě ve všech situacích. Proto na znakují s dítětem v obchodě, na ulici, u lékaře, doma, na návštěvách i ve škole. Dítě podle rodičů používá znaky při každé své komunikaci, nezávisle na tom, zda mu druhý člověk rozumí, nebo ne (tab. č. 58).

 

Úspěšnost komunikace prostřednictvím Makatonu s neznámými lidmi

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Metoda je pro komunikaci s lidmi, kteří znaky neznají těžce využitelná	2
Kdyby znaky doprovázel srozumitelnější verbální projev, byla by využitelná ve všech prostředích	1

Obě rodiny se shodly na názoru, že metoda je velmi problematicky využitelná v rámci širší veřejnosti, protože ji často nedoprovází žádný, nebo velmi nesrozumitelný verbální projev a znaky samy o sobě natolik vypovídající o tématu sdělení nejsou. Jedna rodina navíc k tomuto tvrzení dodala, že kdyby bylo dítě více vedeno k verbálnímu doprovodu, byla by komunikace využitelnější. To se ale rodinám stále nedaří, navíc jeden rodič tvrdí, že verbální složku při znakování dostatečně nepodporují ve škole. Obě děti zatím preferují znakování před snahou komunikovat srozumitelněji verbálně (tab. č. 59).

 

Vhodnost Makatonu pro děti s mentálním postižením

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
ano	2

Makaton je dle obou rodin metoda, která byla primárně vytvořena pro děti s mentálním postižením, které mají vážný komunikační handicap. Znaky nejsou složité a dětí baví, obzvláště když jsou podpořeny zapojení znaků do her nebo písní. Dle jedné dotazované maminky je tato metoda dokonce velmi vhodná pro děti s mentálním postižením, které nemluví a potřebují systém, který jim pomůže dorozumět se alespoň v základních věcech s rodinou (tab.č. 60).

 

Vyjádření dotazovaných

„Znaky Makatonu jsou velmi výstižné a jednoduché na zapamatování. Syna velmi baví, komunikaci bere poprvé jako zábavu a ne jako ponižující projev, za který jej každý opravuje, jako je tomu v řeči. Velmi se nám líbí.“

 

Cílová věková skupina pro využití Makatonu

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Pro školní věk	1
Asi od 3 let	1

Dle 1 dotazovaného rodiče je Makaton vhodné využívat u dětí školního věku, aby bylo zcela schopno chápat význam komunikace na základě znaků, druhý rodič se domnívá, že již od 3 let by se daly základy Makatonu u dítěte s potížemi v komunikaci začít aplikovat (tab. č. 61).

 

Vyjádření dotazovaných

„Naučit se používat znaky není těžké. Doprovod řeči pomocí motoriky je pro děti velmi přirozený a zábavný. Ale aby se tomu dalo říkat komunikace, musí dítě znát více znaků a chápat význam jejich využívání v situacích, ne jen to, že ví, jak se řekne pes, ale pro komunikaci to nevyužije. Taky to závisí na frekvenci používání. My jsme rádi, že metodu využívají ve škole i jeho spolužáci, doma ji také používáme, proto si myslím, že během půl roku jsme Makaton začali pro komunikaci aktivně používat.“

 

Zdroje informací o metodě

Charakter odpovědi dotazovaných	Počet odpovědí
Ve škole	2

Obě rodiny, které byly dotazovány na zdroje informací o tomto komunikačním systému, shodně vypověděly, že Makaton zavedla ve škole třídní učitelka a doporučila rodičům, aby na základě této metody komunikovali s dětmi i doma. Učitelka je zdrojem vší iniciativy, učí děti nové znaky a ty se pak učí rodiče (tab. č. 62).