V září loňského roku se na naše občanské sdružení Úsměvy obrátila jménem maďarské Společnosti Downova syndromu (DOWN Egyesület) paní Lívia Kalmárová z ArtEstu Košice s nabídkou zúčastnit se čtvrtého ročníku mezinárodní akce pořádané v Budapešti na oslavu Světového dne Downova syndromu v roce 2012. Na této akci, konané pod záštitou Mezinárodního visegrádského fondu, dosud neměla Česká republika, na rozdíl od Slovenské a Polské republiky, zastoupení. Rozhodli jsme se, že nabídku přijmeme.
Uskutečnění akce záviselo na přijetí projektu. O tom, že byl grant schválen, i když pouze v třetinové výši, jsme se dozvěděli začátkem ledna a ihned jsme začali s přípravami výstavky a vystoupení. Domlouvali jsme podrobnosti cesty do Budapešti i naší účasti na celé akci.
V pátek 16. března odpoledne jsme se konečně vydali na cestu. Po téměř čtyřech a půl hodinách strávených ve vlaku nás přivítala Budapešť a manželé Kovácsovi, kteří nás doprovodili do hotelu. Tam jsme se rychle uložili ke spánku.
Probudili jsme se do slunečného, teplého sobotního rána, a protože bylo téměř celé dopoledne volné, vydala se většina z nás prohlédnout si alespoň okolí hotelu. Mezitím dorazila do Budapešti i slovenská delegace z ArtEstu v Košicích. Zástupci Polska se letos oslav nezúčastnili. Společně s organizátory jsme se vydali na oběd do restaurace Modré rajče a po něm na prohlídku Budapešti, nejprve pěšky, ale byli jsme ujištěni, že později odpoledne bude i autobusová prohlídka města s průvodcem a pojedeme lodí po Dunaji.
Cestou jsme obdivovali historické budovy, majestátní velikost Parlamentu a zejména Dunaj, jeho šířku a množství různých lodí, které po něm pluly. Snad nejvíce nás zaujal autobus plující po vodě, nikdo z nás něco podobného ještě neviděl. A to jsme ještě netušili, co nás čeká!
Před pátou jsme se sešli na zastávce turistického autobusu. Už na nás čekal. Nápadně se podobal tomu, který jsme viděli na řece a „ze šosu“ mu kapala voda. Nejprve jsme absolvovali turistický okruh po městě, na nábřeží pak autobus sjel do vody. V prohlídce Budapešti jsme pokračovali po Dunaji – asi 16 km. Plavba proběhla klidně, přesto se nám tak trochu ulevilo, když jsme se vrátili na pevnou zem.
Pak už nás čekala skvělá večeře, opět u Modrého rajčete, návrat do hotelu a odpočinek. Po náročném odpoledni jsme ho všichni potřebovali, hlavní program celého víkendu byl ještě před námi – nedělní oslava Světového dne Downova syndromu v divadle Vígszínház, druhém největším a nejkrásnějším divadle Budapešti.
Neděle byla celá ve znamení oslav. Opět jsme se probudili do nádherného slunečného rána, sbalili jsme si zavazadla a vydali se do divadla, kde jsme si vyzkoušeli vystoupení, dokončili instalaci výstavky představující občanské sdružení Úsměvy, výrobky a obrázky dětí a také velikonoční zvyky v České republice. Potom jsme se usadili v hledišti a sledovali program. Projevům a moderátorům jsme sice nerozuměli, maďarsky neumí nikdo z nás, ale velká část vystoupení byla založena na tanci, pohybu, hudbě zpěvu, akrobacii… Tam jazyková bariéra nevadila. A atmosféra v divadle byla po celou dobu skvělá. Dětem, dospívajícím i dospělým s Downovým syndromem a jejich rodinám patřily všechny prostory. Naše děvčata a chlapci – Katka, Petra a dva Lukášové – předvedli skvěle svoje vystoupení a nenechali se zmást ani přítomností malého „pomocníka“ z publika, který za nimi přišel na scénu.
Program pomalu končil a nastal čas se loučit. Předali jsme dárky našim maďarským a slovenským přátelům a slíbili si, že pokud to bude možné, setkáme se za rok opět. Vrátili jsme se do hotelu pro zavazadla a odjeli jsme na nádraží. Náš vlak odjel téměř podle jízdního řádu a tak jsme se mohli kolem osmé hodiny večer, unavení, ale spokojení a plni dojmů rozjet z brněnského hlavního nádraží domů.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kdo se podíleli na organizaci a přípravě jak oslav v Budapešti, tak naší účasti: Našim maďarským přátelům ze Společnosti Downova syndromu, zejména paní Henriettě Kovácsové, hlavní koordinátorce, a panu Károly Kisarimu, předsedovi Společnosti. Paní Lívii Kalmárové a jejímu synovi Petrovi ze sdružení ArtEst Košice nejen za pomoc při komunikaci.
Rovněž chci poděkovat všem členům naší delegace – Paní učitelce Daně Syslové z Mateřské školy speciální, Základní školy speciální a Praktické školy, Brno, Ibsenova 1 za přípravu a nácvik vystoupení. Janě a Katce Krebsovým, Vlastě a Lukáši Suchánkovým, Lukáši Vacovi a Petře Mikuláštíkové za aktivní a tvůrčí přístup k přípravě výstavky i vystoupení. Všem děkuji za skvělou reprezentaci v Budapešti.
Fotografie z pořádané akce můžete shlédnout zde.
Lenka Mikuláštíková
