Martínek-4

Květen a červen je už velmi dávno za námi, naplněni krásným prázdninovým chaosem nestíháme zaznamenat všechno podstatné či zajímavé z Martínkova života. Pokusím se tedy alespoň o pár střípků… Začátkem května jsme vyrazili do lesů na první dovolenou. V dřevěné prosté chatičce nám čas ubíhal velmi mile, děti šťastně běhaly po okolí a Martínek neměl tendence jít sám na průzkum a ztratit se. Vlastně ano, to je zajímavé téma, …. toulání. Nemyslím si, že by se Martínkovo všeobecné toulání dalo nazvat útěky, to ne, jsem si jistá, že neutíká, jen velmi miluje les a kdykoliv je to možné, vydává se rád na procházky. No a když zrovna není v blízkosti nikdo, kdo by mu nabídl svou společnost, vydá se sám. Mnohdy stačí minuta, dvě a my se sehraně vrháme do lesů a hledáme. Martínek má takové specifikum, že když se ztratí, nevydá hlásku. Může být dva metry od vás někde v křoví, ale na volání neodpoví….. místy je to trochu šílené, snažíme se minimalizovat příležitosti, dostatečně jej zaměstnat, ale přesto jej čas od času hledáme….

Naše děti si toto jaro velmi oblíbily skalky, pokud máme volný víkend vyrážíme do lesa. Martínek miluje cesty necesty (dokonce ve třídě, je-li vyvolán k tabuli, tak nejde ze své první lavice přímo, ale obkrouží celou třídu, přeskáče aktovky….upoutá svou pozornost…), velmi nerad jde lesem po asfaltové či sypané cestě. Od malička jej zvykáme na různé povrchy i nerovnosti terénu vědomi si toho, že tyto děti mají raději cesty rovné a bezpečné. Do kopců se Martínek drápe s velikým nadšením, ale začal být velmi úzkostlivý, pokud má jít z kopce, křečovitě se drží pomocné ruky a říká „spadnu na hlavu!“. Byli bychom neradi, kdyby naše procházky do lesů byly ohroženy těmito strachy, snažíme se tedy trénovat, překonávat překážky též směrem dolů, ale dá to dost práce.

V květnu byl Martínek na školním výletě, všechny úkoly i cestu zvládl v pohodě za pomoci asistentky, děti mu velmi fandily a myslím, že si všichni společně zase užili kus legrace.

Začátek června byl časem koncertů a besídek ZUŠ. Rádi využijeme každé příležitosti ke kultuře a proto tyhle malé koncerty rádi navštěvujeme, navíc na nich, kromě naší Barunky měly hrát i Martínkovy spolužačky. Myslím, že je na Martínkovi vidět, že je na podobné akce zvyklý, chová se velmi způsobně a rád naslouchá, stále však nezvládá hlučnou hudbu, pokud vidí bubny či trubku, s protaženou pusou prchá ze sálu. Je takové rozporuplné, že zatímco on může hrát, třeba na klávesy, jakkoliv hlasitě, reproduktory či jinou hlasitou hudbu nezvládá. Je to dost omezující, na většině akcí se hovoří do mikrofonu, ač na tom pracujeme již několik let, Martínek se nikdy nedá přesvědčit a z hlučného prostředí okamžitě prchá.

V červnovém povídání nesmím opomenout tábor s Ovečkou ze Vsetína, jedním malým klubem dětí s DS. Tábor byl Úžasný. Od ubytování přes stravu, partu i program….. Netty nás přijely opět učit Jana a Jiřka z Českých Budějovic, zcela k dispozici nám byla též paní doktorka Mária Šustrová, přijel velmi vtipný a upovídaný pastor z Rožnova pod Radhoštěm, nechyběla canisterapie s pěti vlčáky či hry a jedno odpoledne s koníkem. Přijela nám též zahrát zpěvačka z Žambochů a dravce nám přijeli ukázat z hradu Sovinec . Počasí bylo velmi deštivé, ale ani pláštěnky neschovaly radost, která nás všechny naplňovala. Ubytování bylo v jedné budově, kde se děti mohly pohybovat zcela samostatně, což bylo pro ně (Martínek má období „já sám“) i pro nás velmi, velmi odpočinkové (Březejc je nádherný, ale množství rozsáhlých pavilónů, dveří a kliček pro mě vždy znamenalo neustálé běhání, obíhání a
hledání).

Konec školního roku jsme zakončili krásným vysvědčením a loučením se s první paní učitelkou, asistentka s námi půjde do dalšího ročníku. Všichni zúčastnění pedagogové hodnotili uplynulý školní rok na výbornou, loučení bylo srdečné a velmi milé. Vlak už houká, honem nasedat, přejeme vám požehnaný prázdninový čas Katka

foto: pasování prvňáčků na čtenáře

napsáno v červenci 2013