4.2

4.2 Charakteristika výzkumného vzorku

Jméno: Markéta

Rok narození: 2005

Současný věk: 6 let

Diagnóza

Mentální postižení při základní diagnóze Morbus Down, hranice lehké a středně těžké mentální retardace.

Logopedická diagnóza

Opožděný a omezený vývoj řeči jako symptom mentální retardace. Výrazně opožděný vývoj expresivní složky řeči. Řeč nesrozumitelná v důsledku špatné artikulace, srozumitelně řekne několik slov. Spontánně se vyjadřuje v jednoslovných větách, výjimečně užije dvojslovné dysgramatické věty.

Rodinná anamnéza

Rodina je úplná, rodiče spolu žijí ve společné domácnosti. Oba rodiče mají vysokoškolské vzdělání. Matka je v současné době na rodičovské dovolené, otec pracuje jako auditor. Markétka má dva mladší sourozence. Oba jsou zdraví. Na výchově Markétky se spolupodílejí prarodiče, učitelé a asistenti pedagoga v MŠ.

Rodinné prostředí je kvalitní a podnětné. Rodina žije v rodinném domku, kde má Markétka svůj pokoj. Prostředí je uzpůsobené tak, aby se v něm mohla volně pohybovat a nehrozilo jí žádné nebezpečí.

Osobní anamnéza

Matčino těhotenství bylo v pořadí první. Průběh těhotenství byl fyziologický,

u matky nedošlo k úrazu, operaci či užívání léků. Genetické vyšetření nebylo provedeno.

Porod proběhl fyziologicky v termínu. Porodní váha dítěte byla 3200g, porodní délka 49 cm. Poporodní stav dítěte nepřinesl žádné výraznější komplikace. Markétka byla kojena do 13. měsíce, přechod na běžnou stravu začal v 7. měsíci. Žádné poruchy příjmu potravy či potravinové alergie nebyly zjištěny.

Motorický vývoj se od počátku značně opožďoval oproti normálu. Markétka se začala otáčet v 5. měsíci. Posadila se a začala lézt až v 16. měsíci. První krůčky zdolala ve 20. měsíci. Chůze do schodů se začala dařit až kolem 2. roku. Pohybové dovednosti byly značně snížené. Sebeobslužné činnosti probíhaly s dopomocí, nebo alespoň pod dohledem.

Výrazně opožděně probíhal i řečový vývoj. První slovo pronesla Markétka až v prvním roce. Bylo to slůvko ,,ne“. Slovní zásoba je i v současné době hodně omezená.

Již od útlého věku je Markétka ve společnosti jiných dětí, ať dětí s Downovým syndromem či dětí intaktních. V současné době je integrovaná do MŠ běžného typu. Integrace probíhá úspěšně za podpory asistenta pedagoga. Vztahy s vrstevníky má Markétka dobré, adaptace proběhla bez problémů.

Pedagogická anamnéza

Markétka byla ve 3 letech a 8 měsících zařazena do běžné MŠ formou individuální integrace Ve výuce je přítomen asistent pedagoga. Vzdělávání probíhá podle individuálního vzdělávacího plánu.

Dva roky docházela Markétka do MŠ jen na 4 hodiny dopoledne. V současné době ji navštěvuje již třetím rokem a zůstává 3x v týdnu i na odpoledne. Asistent pedagoga je přítomen po celou dobu Markétčina pobytu v MŠ.

Na školní rok 2011/2012 je doporučen odklad školní docházky.

Osobnostní charakteristika

Markétka je usměvavá, veselá, bez sociálních zábran. Od rodičů se dokáže bez problému odloučit. Navazuje vztahy s vrstevníky i dospělými. Je hodně zvídavá, ráda zkoumá nové věci a provádí nové činnosti.

Chování

Markétka respektuje pokyn k řízené činnosti u stolečku, plní zadané instrukce.

Přistupuje k předloženým úkolům s nadšením, ale pokud ji činnost výrazně nezaujme, tak vydrží pracovat jen krátce. Úkoly se proto musí často střídat. Důležitá je neustálá motivace. Při zaujetí pracuje velmi snaživě a pečlivě. Často se zaměřuje na detaily.

Pozornost je krátkodobá a v důsledku toho je limitovaná i práceschopnost. Pracovní tempo je nerovnoměrné. Často pracuje metodou pokus-omyl. Patrný je psychomotorický neklid.

Markétka bývá negativistická, dokáže dlouze vzdorovat. Negativismus se projevuje schováváním, leháním na zem, otočením zády, přikrčením do kouta. Někdy se ohání rukou či dokonce vyplazuje jazyk.

Radost dává najevo pusinkováním, objímáním, veselým výskotem. Ráda dělá různé grimasy a vymýšlí nejrůznější hry.

Řeč

Řeč nesrozumitelná v důsledku špatné artikulace, srozumitelně řekne jen několik slov. Spontánně se vyjadřuje v jednoslovných větách, výjimečně užije dvojslovné dysgramatické věty. Neverbální komunikace je na dobré úrovni. Často používá gesta, výborně pracuje s mimikou. Porozumění řeči je výrazně lepší než samotná produkce.

V důsledku Downova syndromu je přítomna orofaciální hypotonie. Ústa má zavřená, retní uzávěr a jazyk povolí při delším soustředění nebo když je unavena.

Málo srozumitelně pojmenuje větší množství zvířat, lidí, věcí a činností. Po slabikách dokáže opakovat i delší slova, avšak ne příliš srozumitelně. Správně artikuluje jen málo hlásek. Pozná velké množství písmen a vysloví více či méně zdařile hlásku:

A, E, I, O , U, M, P, B, J, F, V, T, L, S. Učí se písmena a hlásky H, CH, K.

Při dechových cvičeních se začíná dařit nádech nosem. Umí foukat, poměrně dobře zvládá usměrnit dechový proud.

Sama řekne celou říkanku o prstících ,,To je máma“. Umí po slabikách částečně opakovat některé další říkanky, které doprovází motorickým doprovodem. Zahraje samostatně pohádku ,,O budce“, s dopomocí pohádku ,,O veliké řepě“ a ,,Jak kočička

s pejskem vařili dort“. Částečně zazpívá některé písničky (přizvukuje), které doprovází tanečky nebo motorickým doprovodem.

Dokáže vyjádřit svoji potřebu: ,,Já chci….“. Učí se říkat ,,Prosím“ a ,,Děkuji“. Umí pozdravit.

Hrubá motorika

Chůze je nápadná, pomalá, o širší bázi. Paže jsou při chůzi strnulé. Běh je také pomalejší a poměrně opatrný. Při chůzi do schodů střídá nohy, při chůzi ze schodů zatím výjimečně a vyžaduje stále oporu (ruka či zábradlí).

Dokáže skočit z výšky 30 cm. Z větší výšky vyžaduje dopomoc. Přeskočí zatím jen velmi nízkou překážku. Začínají se jí dařit poskoky, ale dopady jsou stále málo odpružené. Pomáhá skákání na trampolíně, což má Markétka v oblibě.

Markétka umí rozdupnout kuličku sněhu i tvrdý ořech. Umí se plazit po lavečce, proleze pytlem, podleze velmi nízkou překážku. Snaží se překonávat nejrůznější překážky překročením či přelezením. Samostatně leze po prolézačkách, vyleze na ribstoly. Umí se klouzat na skluzavce a houpat na houpačce. Zvládá válet sudy a zcela samostatně provádí kotoul vpřed.

Po lavičce přejde samostatně, na úzkém obrubníku či kulaté kládě vyžaduje oporu. Velmi pomalou chůzí zkouší sama přejít po masážním chodníčku či po nataženém švihadle.

Moc ráda cvičí. Některé cviky jsou pro ni náročné, ale snaží se je napodobit, co nejlépe. Velice ráda tancuje, rytmus vnímá dobře. Nejraději tančí sama, ale naučila se tančit i ve dvojici. S oblibou doprovází říkanky, písničky a tanečky motorickým doprovodem, hrou na tělo či tleskáním.

Bez problémů zvládá kutálet míč. Při házení moc nemíří, malé míčky spíš odhazuje. Velký míč chytá do obou rukou. Umí silně kopnout do většího míče, aniž by ho zastavila. Míří vcelku přesně. Učí se házet létajícím talířem a odpalovat míček pálkou.

Jemná motorika

Ráda staví z různých stavebnic komíny. Dokáže postavit komín zhruba do své výšky. Baví ji montovat šroubky na matky, zasazovat kostky do sebe, sestavovat mozaiky. Navleče středně velké korále na provázek, provléká provázek malými otvory, zasazuje malé kolíčky do otvorů.

S oblibou staví puzzle. Baví ji dřevěné vkládačky i sestavování obrázků z dřevěných kostek. Ráda sbírá drobné věci, uklízí je, třídí. S oblibou listuje v knihách. Zatím se jí příliš nedaří otáčet tenké listy po jednom.

Pravá ruka je dominantní. Úchop tužky je špetkový, ale ne příliš obratný. Pohyb vede většinou již od zápěstí. Prozatím spíše spontánně čárá. Objevují se především kruhové tvary, napodobí svislu i horizontální čáru. Výrazné opoždění v kresbě – hlavonožec. Detaily obličeje doplní většinou až po upozornění. Obsah kresby se snaží pojmenovávat. Dokáže kreslit různými materiály, nepřetahuje přes plochu papíru. Na kresbu se většinou dívá, dokáže se soustředit, což byl dříve veliký problém. Začínají ji bavit omalovánky.

Malba je založená na zapíjení barev. Konkrétní tvary se neobjevují. Snaží se pomalovat celý papír tak, aby ani kousíček nezůstal prázdný.

Stříhání nůžkami již zvládá, sama si drží papír. Zatím ještě neumí stříhat po linii. Trhání a mačkání papíru zvládá, ale je vidět, že je to pro Markétku náročná činnost.

Učí se zvládat jednoduchá grafomotorická cvičení: klikatou čáru, klubíčka, kolečka, tečky, vodorovnou čáru, šikmou čáru vzhůru i dolů, horní oblouk.

Zrakové vnímaní a paměť

Zrak je v pořádku, bez korekce. Zrakový kontakt naváže a udrží. Ráda si prohlíží obrázky a obrázkové knihy.

Dokáže vyhledat dva stejné obrázky mezi dalšími. K obrázku umí přiřadit jeho stín nebo obrys. Vyhledá stejný tvar i stejnou barvu. Na velkém obraze vyhledá malý detail nebo naopak malý detail doplní. Začíná zvládat jednoduchá bludiště a rébusy.

Bez problémů sestavuje obrázky ze dvou či více dílů dohromady. Postaví puzzle z 24 středně velkých dílů zcela samostatně. Pokouší se o stavbu složitějších puzzlů za slovního vedení.

Velice si oblíbila hru loto a domino. Dokáže dodržovat pravidla a hrát i s více dětmi. Postupně se učí zvládat hru pexeso. Pamatuje si umístění otočených obrázků.

Sluchové vnímání a paměť

Sluchové vnímání není nerušeno. Dokáže identifikovat zvuk, který vydá známý předmět. Předmět pojmenuje nebo ukáže na obrázku. Přiřadí citoslovce ke správnému zvířeti. Ze tří nástrojů vybere ten, který slyšela. Vytleská či vyťuká slova na slabiky.

Zopakuje slovo či krátkou větu. Pamatuje si jednoduché říkanky. Při naslouchání vyprávění či pohádce potřebuje zrakovou oporu, jinak vydrží naslouchat jen krátce.

Má moc ráda hudbu. S oblibou si pobrukuje písničky a doprovází je tancem či pohybem. Rytmické vnímání má velmi dobré, ale slova zatím příliš nezvládá. Rozlišuje rytmická cvičení pomalu x rychle.

Rozumové schopnosti

Markétka zvládá v MŠ poznat svoji značku. Ví, kde má skříňku, který ručník je její a kde je její místo u stolu. Rozumí základním pokynům. Plní zadané úkoly.

Umí s jistotou rozpoznat žlutou a červenou barvu a umí je i pojmenovat, zelená

a modrá jí někdy splývají. Zná mnoho zvířat, věcí, jídla, hraček, oblečení, dopravních prostředků. Rozlišuje jednotlivé části těla. Pozná členy blízké i vzdálenější rodiny. Osvojila si poměrně hodně sloves. Učí se rozlišit předložky na, do, pod, vedle. Rozliší malý x velký, učí se rozlišit rovný x křivý, plný x prázdný.

Přiřazuje k sobě dva předměty dle významu (stůl a židle, holka a kluk).Přiřadí ke zvířeti potravu a jeho příbytek.K domácím zvířatům přiřadí jejich mládě.Dokáže seřadit 3 obrázky dle časové posloupnosti. Z geometrických tvarů se učí rozpoznat čtverec a kruh a trojúhelník.Zná čísla 1,2,3, 4 a učí se poznat příslušné číslice. Dokáže spočítat puntíky na kostce, počet věcí, obrázků.

Sebeobslužné činnosti

Při hygieně pomalu přestává být nutný dohled. Sama si umyje ruce a utře je do ručníku. Automaticky si vyhrnuje rukávy a používá mýdlo. Někdy si s vodou hraje a pocáká si tričko.

Na toaletu jde sama, pokud jít nemůže tak si řekne. Malou potřebu zvládá samostatně.

Začíná sama používat kapesník, vždy ho vyhodí do koše. Někdy je potřeba ji do smrkání nutit, protože tuto potřebu záměrně přehlíží, aby se nemusela odpoutat od hry.

Při stolování si dokáže nachystat věci na stůl. Sama si odnáší špinavé nádobí, při přinášení tekuté stravy výjimečně nutná asistence. Jí zcela samostatně. Začíná držet správně lžíci, je nutné ji na správné držení upozorňovat. Z hrnku pije jednou rukou, ze sklenice oběma. Nestoluje příliš čistě. Často si umaže oblečení. Přesto je stolování mnohem čistotnější a rychlejší než v předchozích letech. Pokud nechtěně něco vylije, automaticky to po sobě uklidí.

Při oblékání je částečně samostatná. Sama si sundá boty a svlékne všechno oblečení. Při oblékání potřebuje malou dopomoc při oblékání ponožek, bundy a rukavic. Umí si obout volné boty, u těsnějších nutná asistence. Neumí zavazovat tkaničky. Zvládá si rozepnout zip a zase ho zapnout, již se ji daří nasadit jezdec. Knoflíky, cvočky, řemínky někdy rozepne, ale zapínat je neumí.

4.3

4.3 Vlastní výzkumné šetření

Celé výzkumné šetření probíhalo v MŠ formou individuálních praktických zkoušek. Po celou dobu jsem pracovala pouze s jedinou dívkou – Markétkou.

Vytvořila jsem hry a cvičení pro rozvoj v jednotlivých oblastech řeči a podrobila je podrobnější analýze v praxi. Postupně jsem zvyšovala náročnost prováděných cvičení a zaměřovala se na další aspekty rozvoje Markétčiny komunikační schopnosti.

Realizace výzkumného šetření probíhala zhruba 3 měsíce podle možností mých a hlavně možností dítěte.

Samotnému výzkumnému šetření předcházela příprava materiálů k následné aplikaci do praxe a hodnocení. Pro účel tohoto šetření byl sestaven sborník Hry a cvičení pro rozvoj řeči dítěte s Downovým syndromem. Náměty pro vytvoření tohoto sborníku jsem čerpala nejen z dostupné odborné literatury, jejíž tituly jsou uvedeny v seznamu literatury, ale zejména z vlastních pozorování při logopedické terapii, orofaciální regulační terapii i terapiích na rozvoj kognitivních funkcí. Mnohé nápady vznikly spontánně vzhledem k potřebám dívky, se kterou pracuji.

Při popisu realizace cvičení jsem se zaměřila na jeho účel, postupnou aplikaci se zvyšováním náročnosti a hodnocení. U každého cvičení lze najít odkaz na konkrétní stranu sborníku Hry a cvičení pro rozvoj řeči dítěte s Downovým syndromem, kde lze všechna cvičení nalézt s podrobnějším popisem. Sborník navíc obsahuje hotové pracovní listy a šablony pro výrobu pomůcek nezbytných pro realizaci uváděných cvičení.

Cvičení se zaměřují na jednotlivé oblasti rozvoje řeči:

– nácvik správného dýchání;

– rozvoj motoriky mluvidel;

– využití citoslovcí pro nácvik hlásek;

– čtení písmen;

– využití říkadel a písní;

– rozvoj slovní zásoby.

Před aplikací cvičení do praxe bylo nezbytné připravit větší množství materiálů a pomůcek. Fotografie používaných materiálů lze najít v přílohách diplomové práce.

cv. 1

1) Cvičení pro nácvik správného dýchání

Cvičení nádechu

(přílohy – obr. 1, sborník – str. 4)

Účel cvičení:

Účelem cvičení je přimět dítě k prodlouženému nádechu nosem za využití pomůcky s výraznou vůní.

Aplikace:

1. sezení

Ukázala jsem M. voňavý sáček. Poté jsem ho přiložila ke svému nosu a zvolna se nadechla. Po výdechu nosem jsem zvolala: ,,Jé, ten voní!“ Nakonec jsem vyzvala M., aby si také přivoněla. M. nakrčila nos a přičichla jen velmi krátce. Vydechla ústy, takže jsem si nebyla jistá, zda vůbec něco cítila. Ukázala jsem jí cvičení ještě jednou, aniž bych otevřela ústa. Zdůraznila jsem, že ústa musí zůstat po celou dobu cvičení zavřená.

Cvičení jsme desetkrát zopakovaly. M. nádech se postupně začal prodlužovat. Při cvičení dýchala jen nosem. Spontánně dýchá často ústy, proto je nutné nácvik nádechu nosem pravidelně opakovat.

2. sezení

Vytáhla jsem z kapsy voňavý sáček a podala ho M. Čekala jsem na její reakci. Ona však nezaváhala a okamžitě k sáčku přivoněla. Výdech provedla chybně ústy a navíc trochu zvedla ramena. Po mé ukázce, jak má cvičení správně vypadat a upozornění na otevřená ústa a zvednutá ramena, již prováděla cvičení správně.

3. sezení

M. si voňavý sáček sama vybrala z nabízených pomůcek a přivoněla k němu. Pak mi ho podala pod nos, abych si mohla také přivonět. Dýchala hezky nosem, sama upozornila, že ústa má zavřená. Nepatrně nadále zvedala ramena.

Hodnocení a závěr:

Cvičení zvládá samostatně, nepotřebuje dále žádné instrukce. Nádech nosem provádí správně, jen nepatrně zvedá ramena. Nádech nosem je zatím poměrně krátký, ale během cvičení bylo patrné zlepšení. Spontánně stále dýchá převážně ústy.

Závody plachetnic

(přílohy – obr. 2, sborník – str. 8)

Účel cvičení:

Dítě se učí plynule vydechovat ústy a usměrňovat výdechový proud.

Aplikace:

1. sezení

Z tvrdého papíru jsem vystřihla proužek papíru asi 10 cm x 3cm. Na jednom konci jsem papír zastřihla do špičky a opačný konec ohnula vzhůru. Tímto vznikla velmi jednoduchá lodička.

S M. jsme se posadily naproti sobě ke stolu. Položila jsem si lodičku před sebe špičkou směrem na M. Nadechla jsem se nosem a plynulým výdechem poslala lodičku k M. Ta se okamžitě začala smát a nadšeně lodičku chytila. Vyzvala jsem ji, ať také udělá lodičce vítr a pošle ji zpátky ke mně. M. zpočátku foukala příliš málo, ale nakonec se jí podařilo dopravit lodičku až na druhou stranu.

Lodičku jsme si několikrát přeposlaly. Pro M. bylo obtížné fouknout do lodičky tak, aby se pohybovala rovně a použít přiměřený výdechový proud. Nejednou se lodička kvůli nadměrnému výdechovému proudu ocitla na zemi. M. se během cvičení usmívala. Bylo vidět, že ji hra nesmírně baví.

2. sezení

Při druhé aplikaci jsem se rozhodla využít toto cvičení i pro diferenciaci barev. Z tvrdého bílého papíru jsem vyrobila 4 lodičky a voskovkami je vybavila. Vybrala jsem čtyři barvy, které se M. učí rozlišovat: červenou, žlutou, modrou a zelenou.

Zase jsme se posadily naproti sobě ke stolu. Tentokrát jsem všechny lodičky umístila na kraj stolu a vyzvala M., aby mi poslala lodičku konkrétní barvy. Po chvíli jsme lodičku vystřídaly. M. se poměrně dařilo barvy rozlišit, protože barevné plochy byly dostatečně velké a barvy hodně výrazné.

Oproti první aplikaci se M. dařilo usměrňovat výdechový proud mnohem lépe, lodička tak skoro vždy mířila rovně. M. před každým fouknutím pečlivě nasměrovala špičku lodičky na mě.

3. sezení

Při poslední aplikaci jsem dovolila dalším čtyřem dětem v MŠ, aby se k našemu cvičení připojily. Posílali jsme si libovolně čtyři lodičky, což bylo výborné pro rozvoj M. pozornosti. Navíc byla M. nucena posílat lodičky do různých směrů a tím přizpůsobovat výdechový proud.

Hodnocení a závěr:

Cvičení si osvojila, zvládá usměrňovat výdechový proud potřebným směrem. Vcelku odhaduje intenzitu výdechového proudu v závislosti na délce dráhy. Při cvičení dokáže diferencovat barvy lodiček a posílat lodičku určené barvy.

cv. 2

2) Cvičení pro rozvoj motoriky mluvidel

Žába

(přílohy – obr. 3-4, sborník – str. 11)

Účel cvičení:

Dítě rozvíjí pohyblivost jazyka tím, že opakuje cvičení pro rozvoj mluvidel po papírové žábě s vyndavacím jazykem.

Aplikace:

1. sezení

Oromotorická cvičení na zvýšení pohyblivost jazyka provádíme s M. už třetím rokem. Prozatím jsem je vždy před zrcadlem předváděla já. M. je opakovala. Protože v poslední době se jí příliš cvičit nechtělo, rozhodla jsem se zvýšit její motivaci papírovou žábou.

Vystřihla jsem jí ústa a vložila do nich jazyk, kterým mohu libovolně pohybovat

a předvádět tak jednotlivá oromotorická cvičení. Když M. žábu poprvé uviděla, nadšeně zavýskla a hned se hnala před zrcadlo. Zeptala jsem se M., jestli ví, jak se zvíře jmenuje. Okamžitě odpověděla: ,,Žába.“

Potom jsem M. ukázala vyndavací jazyk a chtěla jsem vědět, co to je. M. vyplázla svůj vlastní jazyk a ukázala na něj. Vysvětlila jsem M., že žába umí se svým jazykem pěkně cvičit a že nám teď bude předcvičovat.

Hýbala jsem jazykem žáby a znázorňovala požadovaná oromotorická cvičení. Pro M. bylo hodně těžké napoprvé poznat, co žába předvádí, proto jsem vše předváděla i já se svým jazykem. Postupně jsme vyplazovaly jazyk ven a vtahovaly ho dovnitř, vyplazovaly ho rychle jako čertík, olizovaly si rty jako kočička, stavěly z jazyka věž, apod. M. se při cvičení moc snažila. Každou chvíli si chtěla žábu půjčit.

2. sezení

Jakmile jsem M. žábu ukázala při druhé aplikaci, okamžitě věděla, co bude následovat. Šla si sednout před zrcadlo. Zkoušela jsem jí cviky ukazovat jen pomocí jazyka žáby. Většinu cviků již dokázala odpozorovat a správně předvést. Dokonce pak sama žábě radila, co dalšího má ještě se svým jazykem udělat. Nakonec si žábu půjčila a zkoušela s ní oromotorická cvičení také předvádět. Ovšem manipulace s jazykem žáby pro ni byla dost náročná, tak jsem jí musela asistovat.

3. sezení

M. mi sama dala najevo, že cviky má předvádět jen žába a já nemám napovídat. Pečlivě žábu napodobovala. Bylo vidět, že ji cvičení baví.

Hodnocení a závěr:

Papírová žába s vyndavacím jazykem pozitivně motivovala M. k podstatně delšímu

a kvalitnějšímu cvičení pro rozvoji motoriky mluvidel. Při manipulaci s jazykem žáby si lépe uvědomuje správné postavení jazyka v ústech.

Obrázky pro rozvoj mluvidel

(přílohy – obr. 5, sborník – str. 11)

Účel cvičení:

Dítě rozvíjí pohyblivost rtů, jazyka, dolní čelisti a měkkého patra. Za využití motivačních obrázků předvádí jednotlivá cvičení pro rozvoj mluvidel.

Aplikace:

1. sezení

Cvičení na rozvoj mluvidel provádíme s M. již třetím rokem několikrát týdně. Cvičení se stereotypně opakují a M. už příliš nebaví. Pro zvýšení motivace jsem připravila obrázky, které napovídají známá oromotorická cvičení:

Houpačka – široce otevřete ústa, špičku vypláznutého jazyka houpejte nahoru a dolů.

Kočička – vyplazeným jazykem olizujte krouživým pohybem dolní i horní ret.

Ping-pong – zavřete ústa a střídavě vytvářejte jazykem boule v pravé a levé tváři.

Čertík – rychle vysunujte a zasunujte jazyk.

Věž – opřete hrot jazyka za zadní řezáky a držte postavenou věž.

Kladívko – ťukejte hrotem jazyka za horní řezáky.

Opička – jazyk vysuňte před horní, dolní řezáky.

Zubní kartáček – otevřete ústa a vyčistěte si horní i dolní zuby jazykem.

Sekačka – otevřete ústa a vyplazeným jazykem se rychle pohybujte napravo, nalevo.

Ještěrka – otevřete ústa a vyplazeným jazykem se rychle pohybujte napravo, nalevo.

Podkova – mlaskejte jazykem na tvrdém patře jako koníček podkovami.

Kravička – nechte ústa zavřená a pohybujte krouživě čelistí jako kráva žvýkající trávu.

Vzhledem k tomu že mnohé cviky od začátku přibližuji nápovědnými slovy, dokázala M. některé cviky sama podle obrázků předvést. Zbytek jsem jí předvedla a ona mě jako vždy napodobila.

M. neznala jen tři oromotorická cvičení: kravičku, ping-pong a opičku. Pohyb dolní čelisti při napodobení žvýkání krávy zvládla bez obtíží. Ovšem vytvoření boule na tváři při ping-pongu pro ni bylo nezvykle náročné. M. nejprve tváře nafukovala vzduchem. Musela jsem jí cvik předvést s otevřenými ústy, aby viděla, že do tváře tlačím jazykem. M. se přesto nedařilo správně jazyk umístit, vyplazovala ho ven z úst. Úspěch se dostavil až po několikanásobném opakování, kdy jsem jí na tvář poklepávala prstem a neustále cvik předváděla.

Jakmile se jí cvičení s otevřenými ústy několikrát podařilo, začaly jsme totéž zkoušet při ústech zavřených. Vytvoření boule prozatím trvalo M. dlouhou dobu, navíc přendávání jazyka bylo značně nejisté. Nejdůležitější však bylo, že M. pochopila princip tohoto cvičení. Třetím novým cvikem jsem jí při první aplikaci již nezatěžovala.

2. sezení

Při druhé aplikaci jsem M. cviky hned nepředváděla. Vždy jsem jí ukázala nápovědný obrázek a čekala, jestli si sama na daný oromotorická cvik vzpomene. Téměř u všech obrázků nezaváhala a příslušný cvik ukázala. Pokud nebyl úplně dobře provedený, předvedla jsem jí cvik já a upozornila ji na chybu.

M. si vzpomněla i na nové cviky, které jsem se minule učily. Hrdě mi ukazovala, jak se už naučila ping-pong. Oproti první aplikaci přehazovala jazyk ze strany na stranu mnohem rychleji a bez zbytečného tápání.

Rozhodla jsem se ji naučit i poslední cvik – opičku. Toto cvičení pro ni bylo také velmi obtížné. Stejně jako u ping-pongu jsem jí cvik opakovaně předvedla s pootevřenými ústy, aby viděla, kam má jazyk zasunout. Pod spodní ret jsem jí poklepala prstem. M. se nakonec podařilo jazyk mezi dolní zuby a ret vsunout, ovšem prozatím byl cvik malého rozsahu s otevřenými ústy. Při zavření jí jazyk vyklouzával ven.

3. sezení

M. každou kartičku pojmenovala a oromotorická cvičení předvedla. Tentokrát jsem jí musela opravit jen cvičení věž, protože se špičkou jazyka dotýkala příliš daleko od dásní a měla tak jazyk zbytečně zastrčený v ústech. Ping-pong už předváděla se zavřenými ústy zcela bez obtíží. Opička se jí hned nedařila, ale po chvilce trénování ji předvedla krásně. Dokonce se nám podařilo zasunout jazyk i mezi horní ret a horní zuby. Měla jsem z tohoto úspěchu velikou radost.

Hodnocení a závěr:

Využití obrázků při oromotorických cvičeních se nám osvědčilo. M. cvičení mnohem více baví. Navíc se během nich naučila tři nové cviky, které můžeme při rozvoji mluvidel pravidelně uplatňovat.

cv. 3

3) Cvičení pro nácvik citoslovcí

Které zvíře se schovalo?

(přílohy – obr. 6-7, sborník – str. 15)

Účel cvičení:

Dítě má za úkol pojmenovat schované zvíře. Jako nápověda mu slouží citoslovce, které je pro dané zvíře charakteristické.

Aplikace:

1. sezení

Před M. jsem postavila 3 neprůhledné kelímky. Z malých plastových figurek zvířat jsem vybrala její nejoblíbenější zvíře – prase. Nadzvedla jsem jeden z kelímků

a prase pod něj schovala.

Pak jsem se M. zeptala: ,,Které zvíře jsem schovala?“ M. správně odpověděla: ,,Prase!“. Potom jsem jí vyzvala, aby prase z kelímku vytáhla. Když jsem se zeptala, jaký zvuk prase vydává, M. krásně zachrochtala.

Poprosila jsem M., aby si zakryla oči. Protože i po zakrytí pořád po očku koukala, přiměla jsem ji otočit se ke stolu zády. Znovu jsem prase schovala. Potom jsem M. vyzvala, aby se otočila zpět. Prozradila jsem jí, že jedno zvíře se schovalo do některého z domečků. Napověděla jsem jí, že zvíře vydává zvuk: ,,Chro, chro!“

M. správně uhodla, že jsem schovala prase. Nakonec jsem jí dovolila prase najít postupným zvedáním kelímků. Stejným způsobem jsem dále schovala kočku, psa, slepičku a krávu.

2. sezení

M. jsem pověděla, že zase budu schovávat zvířátka do domečku. Zvířátka na ni jako minule budou volat. Ona je podle zvuků musí správně pojmenovat a potom v domečku najít. M. správně poznala podle citoslovcí prase, kočku, psa, krávu, slepici, kohouta, kačenu i ovci.

Problém jí činilo rozlišit zvuky mé a bé, takže nepoznala, že jsem schovala kozu. Ve chvíli, kdy jsem silně zasyčela, si myslela, že jsem ukryla hada. Na druhý pokus poznala, že je to husa.

3. sezení

Při třetí aplikaci jsem se rozhodla procvičit během tohoto cvičení i barvy. Poté, co M. podle citoslovce pojmenovala zvíře, jsem jí vždy řekla barvu kelímku (domečku), ve kterém se schovává.

Ze zvuků napoprvé nepoznala jen kozu, kterou si zase spletla s ovcí. Barvy domečků většinou rozlišila dobře. Pokud se spletla, tak jsem zvířátko z kelímku vyndala a schovala ho znovu. Podruhé se moc snažila, aby zvíře opravdu našla a již se nespletla.

Hodnocení a závěr:

Cvičení si osvojila. Podle citoslovcí pojmenuje většinu domácích zvířat. Problém jí činí rozlišit jen zvukově blízká citoslovce. Osvědčilo se i procvičování barev na různobarevných kelímcích, pod kterými se zvířátka ukrývala.

Vyber obrázek podle zvuku

(přílohy – obr. 8, sborník – str. 16 )

Účel cvičení:

Dítě se naučípřiřazovat jednotlivé zvuky ke správným podnětům.

Aplikace:

1. sezení

Před M. jsem položila velký obrázek s 12 malými obrázky zvířat – myš, kuře, slepice, kohout, kačena, moucha, cvrček, čmelák, had, koza, prase, ovce . Postupně jsme společně všechna zvířata pojmenovaly a seznámily se s jejich typickými zvukovými projevy.

M. nepoznala jen čmeláka a cvrčka. Ostatní zvířátka pojmenovala správně. Ze zvuků jí činilo problémy rozlišit citoslovce mé a bé.

Jejím dalším kolem bylo ukázat na zvířátko, jehož zvuk budu vydávat. Domnívala jsem se, že to pro ni nebude velký problém. Bohužel se ukázalo, že M. není schopná se mezi tolika obrázky rychle orientovat. Na obrázky ukazovala velmi ledabyle a neustále se pletla. Nevím, jestli si dělala jen legraci, nebo byl tento úkol opravdu nad její síly.

2. sezení

Po prvotním nezdaru jsme se rozhodla cvičení velmi zjednodušit. Velký obrázek jsem rozstříhala na jednotlivé kartičky a na stůl pokládala vždy jen tři obrázky zvířat.

Vyzvala jsem M., aby si zakryla oči a dobře poslouchala, které zvířátko na ni zavolá. Poté mi ho musela ukázat a správně pojmenovat. Úmyslně jsem vybírala trojice zvířat vydávající výrazně odlišné zvuky: had + prase + myš, moucha + koza + kačena, kohout + ovce + cvrček, slepice + čmelák + kuře. M. neměla s identifikací zvuků žádné problémy, vše zvládla bez chyby.

3. sezení

Při poslední aplikaci jsem M. nechala identifikovat zvuk vždy z 5 obrázků zvířat. M. zaměnila jen mé a bé, což jí činí dlouhodobé potíže.

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení osvojila. Dokáže správně identifikovat zvíře podle zvukového projevu. Problém jí činí rozlišit jen zvukově blízká citoslovce.

cv. 4

4) Cvičení pro nácvik čtení písmen

Trojrozměrná písmena

(přílohy – obr. 9-10, sborník – str. 21)

Účel cvičení:

Cvičení propojuje čtení písmen s kinestetickým vnímáním. Dítě si může trojrozměrné pěnové písmeno osahat a lépe se tak naučit jeho tvar.

Aplikace:

1. sezení

Postupně jsem M. podávala písmena, která už dobře zná. Jejím úkolem bylo vždy písmeno přečíst a potom ho správně zasadit do pěnového rámečku.

M. postupně přečetla samohlásky A, E, I, O, U a souhlásky P, B, M, S, L, T, V, F. Čtení písmen jí nečinilo velké potíže. Zaměnila jen M za P, T za F, A za V. Obtížnější pro ni bylo zasazení písmene do rámečku. Někdy písmenem dlouze otáčela, než si uvědomila jeho správnou orientaci.

2. sezení

M. znala z první aplikace princip cvičení, kdy se písmena zasazují do rámečku, proto jsem jí zkusila cvičení ztížit. Již jsem jí předem nevybírala správné rámečky, ale nechala ji příslušný rámeček vyhledávat mezi dalšími.

Všech 12 písmen jsem z rámečků vyndala a sestavila je jako puzzle do řady. M. jsem vždy podala písmeno, které musela přečíst, vyhledat mu správný rámeček a zasadit jej do něj. Tvarově podobná písmena jí evidentně činila problémy. Například A se snažila otočeně vložit do rámečku pro V, E zase do rámečku pro F, I do rámečku pro L, apod.

Tuto aktivitu jsme ještě jednou opakovaly, aby si zrakovou diferenciaci rámečků

a písmen více procvičila. Napodruhé se jí umisťování dařilo lépe. Čtení písmen bylo bezproblémové.

3. sezení

Pro třetí aplikaci jsem M. nachystala skutečně těžký úkol. Vybrala jsem rámečky od všech známých písmen a sestavila je vedle sebe do obdélníku. M. měla stejně jako minule písmeno přečíst a vyhledat mu správný rámeček. Ovšem tentokrát vybírala z 15 písmen (A, E, I, O, U, P, B, M, V, F, L, S, T, J, H).

Snažila jsem se jí nejprve dávat písmena, jejichž rámečky jsou hodně výrazné. Překvapilo mě, jak dobře si s tímto cvičením M. poradila. Samozřejmě zpočátku vyhledávala příslušný rámeček déle, ale čím méně jich bylo, tím rychleji se jí aktivita dařila. Při čtení se dopustila chyb v méně osvojených písmenech (H, T, L).

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení osvojila. Zvládne vyhledat k písmenu příslušný rámeček a správně písmeno do rámečku zasadit. Při této aktivitě spontánně čte písmena. Díky manipulaci s písmeny si  lépe uvědomuje si jejich prostorovou orientaci

Kamarádi

(přílohy – obr. 11, sborník – str. 21)

Účel cvičení:

Dítě k sobě přiřadí velké a malé písmeno jako dva kamarády.

Aplikace:

1. sezení

Na stůl jsem před M. rozložila řadu kartiček s velkými tiskacími písmeny (A, O, E, M, U, P, B, F, T, I). Úmyslně jsem vybrala artikulačně méně náročné hlásky.

Vyzvala jsem M., aby řadu písmen přečetla. Pěkně nahlas vyslovila všechny hlásky. Spletla se jen jedenkrát, kdy místo písmene B, přečetla písmeno U, ale napodruhé se správně opravila.

Postupně jsem M. podávala malá písmena (a, e, i, o, u, p, b, f, t, i). Jejím úkolem bylo písmeno správně přečíst a najít mu stejného velkého kamaráda. Činnost se jí vcelku dařila. Nesprávně přečetla jen tři písmena (m jako p, t jako e, b jako p). Přiřazování k velkým písmenům pro ni bylo snadné.

2. sezení

Při první aplikaci jsme natrénovaly princip cvičení, kdy je nutné k velkému písmenu přiřadit písmeno malé.

Před M. jsem položila pracovní list, na kterém jsou znázorněny dvojice chlapců, kteří se drží kolem pasu jako kamarádi. Vysvětlila jsem jí, že jednomu kamarádovi dáme do rámečku velké písmeno a tomu druhému malé. Vybrala jsem šest dvojic graficky odlišných písmen (M m, S s, V v, B b, U u, O o).

Postupně jsem M. podávala velká písmena. Ta je přečetla a umístila na kamaráda, kterého jsem jí ukázala. Když byla velká písmena rozložena po pracovním listě, vyzvala jsem ji, aby mi je ještě jednou přečetla.

Poté jsem jí podávala malá písmena, která po přečtení musela umístit ke správnému kamarádovi. Nezaváhala ani jedenkrát. Při čtení se občas dopustila záměny M a P, což je její obvyklá chyba. Také U opakovaně nesprávně četla jako O, ale měla při tom vyšpulené rty jako při artikulaci U. Problémem bylo vydat správný zvuk.

Nakonec jsme ještě zkontrolovaly, jestli mají všichni správného kamaráda.

V případě že byla písmena stejná, jsme se spolu chytly za ruce a řekly: ,,Kamarádi.“

3. sezení

Tentokrát jsem jí cvičení ztížila tím, že jsem vybrala graficky podobná písmena

(B b, P p, A a, V v, T t, F, f).

M. pracovala moc hezky. Jen nesprávně přiřadila b k P, malé t četla jako f nebo j.

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení osvojila. Přirovnání písmen ke kamarádům jí motivuje ke správnému přiřazování velkých a malých písmen k sobě. Během cvičení všechna malá i velká písmena přečte.

Písmenkové pexeso

(přílohy – obr. 12-13, sborník – str. 22)

Účel cvičení:

Dítě k sobě přiřadí velké a malé písmeno.Procvičuje známou hru pexeso.

Aplikace:

1. sezení

Při první aplikaci jsem postupně M. ukazovala kartičky s velkými písmeny. Jejím úkolem bylo písmeno přečíst. Vyžadovala jsem co nejlepší artikulaci. Písmena jsem pokládala vedle sebe do řady. M. přečetla 10 písmen (A, E, I, O, U, F, V, P, B, M). Čtení velkých písmen bylo téměř bez chyby.

Poté jsem M. ukazovala kartičky s malými písmeny. Po správném přečtení je musela umístit pod stejné velké písmeno. Motivovala jsem cvičení tím, že písmena chtějí najít své malé kamarády. M. se zmýlila při čtení písmene p, které opakovaně zaměnila za m. Problém nastal v rozlišení E a F, jejichž tvar je podobný. Malé tvary těchto písmen rozlišuje s jistotou. Písmeno o někdy četla jako u. Přiřazování malých písmen pod velká probíhalo bez větších obtíží.

Na závěr mi M. ještě jednou obě řady přečetla, aby si písmena ujasnila. Zmýlila se jen jedenkrát, kdy p přečetla jako m.

2. sezení

Stejným způsobem jako minule jsme si pojmenovaly malá a velká písmena, se kterými jsme se chystaly hrát hru pexeso. Napoprvé jsme vybrala jen 5 malých

a 5 velkých písmen, které jsou graficky hodně odlišné (A, a, O, o, I, i, M, m, P, p).

Kartičky jsme rozložily po stole rubem nahoru. M. poznávala písmena bez problémů, překvapilo mě, že jí nevadí, když je vidí vzhůru nohama. Horší to bylo s pravidly hry pexeso. Pokud se jí nepodařilo najít stejnou dvojici, chtěla otáčet další karty, dokud dvojici nenajde. Moc se jí nelíbilo, když jsem jí to nechtěla dovolit. Také neustále otáčela kartičky, které měla poblíž a na vzdálenější se nepodívala. Pořád otáčela to stejné dokola.

Pěkně rozlišovala, jestli jsou dvojice stejné nebo ne. Pokud stejné nebyly zavrtěla hlavou a řekla: ,,Ne.“ Při nalezení stejných karet pronesla: ,,Stejné.“

3. sezení

Tentokrát jsem vybrala již 8 malých a 8 velkých písmen (A, a, E, e, I, i, O, o, P, p, M, m, V, v, S, s). Po přečtení obou řad písmen mi M. pomohla kartičky připravit na hru pexeso a začaly jsme hrát.

Zpočátku M. pořád otáčela nejbližší kartičku, ale druhou už hledala na různých místech. Skvěle si pamatovala, kde se nachází již jednou otočená kartička. Většinu písmen automaticky přečetla. Při nalezení stejných dvojic se krásně radovala a křičela: ,,Hurá!“ Bylo vidět, že ji hra baví stejně jako s obrázkovým pexesem.

Na závěr jsme seskládaly svoje kartičky po dvojicích do dvou řad. Vyzvala jsem M., aby spočítala, kolik dvojic získala. M. zná číselnou řadu do pěti. Jelikož měla právě pět kartiček, nebylo to pro ni vůbec těžké. Potom jsem jí poprosila, ať spočítá i moje dvojice. Bezchybně napočítala do tří. Ovšem když jsem se zeptala, kdo má víc, nedokázala to určit.

Přeskládala jsem naše kartičky z řad do sloupců a vysvětlila jí, že kdo má vetší sloupec, tak vyhrál. M. dokázala určit, který sloupec je větší. Pak tedy pochopila, že vyhrála. Měla z toho obrovskou radost. Samozřejmě jsem během hry úmyslně otáčela špatné kartičky, abych tím hru prodloužila a dala jí tak možnost vidět co nejvíce otočených karet.

Hodnocení a závěr:

M. dokázala aplikovat pravidla hry obrázkového pexesa na hru s písmeny. Při hře si nenásilně procvičovala čtení malých a velkých písmen i jejich vzájemné přiřazování. Čtení bylo ztížené tím, že písmena byla různě natočená. M. si s tím skvěle poradila.

Písmenkový had

(přílohy – obr. 14, sborník – str. 22)

Účel cvičení:

Dítě se učí přiřazovat hlásku k danému písmenu. Je motivováno ke čtení řady písmen.

Aplikace:

1. sezení

Před M. jsem položila hada a zeptala se: ,,Co to je?“ M. nejprve jen zasyčela jako had, ale potom ho i správně pojmenovala. Nad hada jsem na stůl rozložila 11 písmen, která se již M. učí – A, E, I, O, U, M, T, L, J, S, V.

Ukázala jsem M., kam musí písmenka na hada umístit, aby byl hezky ozdobený. Postupně jsem vyslovovala hlásky. M. vyhledávala příslušná písmena a pokládala je do prázdných okýnek na hada. Na první pokus M. nevyhledala jen písmena S, T, a L. Zbytek zvládla bez problémů.

Jakmile byla všechna písmenka poskládaná na hadovi, vyzvala jsem M., ať celého hada přečte a slíbila jí, že had ji odmění zasyčením. M. číst nechtěla. Tak jsem hada přečetla sama. Nakonec jsem pořádně zasyčela jako had, abych ji více namotivovala. Poté hada přečetly dvě děti z MŠ a ten jim také zasyčel. M. se rozzlobila a písmena rozházela. Musela je samozřejmě poskládat zpátky. Domluvily jsme se, že hadovi stačí, když přečte půlku jeho písmen.

Po splnění úkolu had zasyčel a M. měla radost. Cvičení se jí tak zalíbilo, že přečetla i zbývající písmena. Pak chtěla číst vše ještě jednou. Četla téměř bez chyb.

2. sezení

Jakmile jsem před M. položila již známého hada, začala okamžitě předvádět, jak minule zasyčel. Správně vyhledala většinu písmen na první pokus. Velmi pečlivě je pokládala na hada a nakonec je hned sama začala číst. Spletla se jen u písmen L a S. Obě je přečetla jako T.

Četla pěkně nahlas, snažila se o pečlivou artikulaci. Had jí samozřejmě za tak dobrý výkon zasyčel. M. z toho měla velikou radost.

3. sezení

M. si hada sama vybrala z nabízených aktivit. Stejně jako minule předváděla, jak umí had zasyčet. Všech 11 písmen vyhledala správně a postupně je pokládala na hada. Velmi ochotně celého hada přečetla, protože věděla, že za pěkné čtení ji had odmění zasyčením.

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení osvojila. Had se osvědčil jako motivační pomůcka pro čtení řady písmen.

cv. 5

5) Cvičení pro rozvoj slovní zásoby

Táto, pojď domů!

(přílohy – obr. 15-16, sborník – str. 41)

Účel cvičení:

Dítě pojmenuje členy rodiny. Učí se zavolat na jednotlivé členy rodiny: ,,Táto, pojď domů. Táto pojď ven.“

Aplikace:

1. sezení

Před M. jsem na stůl postavila papírový dům. Zeptala jsem se: ,,Co to je?“

M. okamžitě odpověděla: ,,Dům.“ Pověděla jsem jí, že v tomto domě bydlí celá rodina (máma, táta, bába, děda, kluk, holka).

Postupně jsem jí ukazovala jednotlivé figurky. M. úkolem bylo všechny členy rodiny pojmenovat. Zvládla to naprosto bezchybně.

Poté jsem dala M. za úkol vybrat z figurek mámu, vložit ji do domečku zezadu tak, aby nebyla vidět a byla v něm schovaná. M. úkol splnila. Poté jsem jí vysvětlila, že já teď budu hrát mámu. Máma bude volat ostatní členy rodiny domů, například: ,,Táto, pojď domů!“ M. musí na zavolání umístit správnou figurku do domečku za mámou.

M. se aktivita moc líbila. Vždy mé zvolání opakovala a pečlivě umisťovala figurky do domečku. Z nepozornosti jen jednou zaměnila kluka a tátu.

2. sezení

M. neměla s první aplikací cvičení žádné problémy, tak jsme ji jen krátce zopakovaly. Poté jsem si s ní vyměnila role. M. představovala mámu, která volá na ostatní členy rodiny, aby za ní šli domů.

Vždy jsem jí předem ukázala, kterou figurku má zavolat, aby dlouze nevybírala a soustředila se na volání. Napovídala jsem jí gesty, která jí pomáhala zpočátku větu poskládat. Při volání na osobu jsem si dala ruce kolem úst, při slově pojď jsem naznačila pohyb rukou k sobě a ukázala na dům při slově domů. M. po krátké době dokázala na jednotlivé členy rodiny s jistotou zavolat.

3. sezení

Při poslední aplikaci jsem již M. předem neurčovala, kterou figurku má zavolat. Musela dávat dobrý pozor a vybírat jen z figurek, které ještě v domečku nebyly. Překvapilo mě, že jí to nečinilo žádné potíže. Po uschování všech figurek v domečku, jsme pak společně volaly jednotlivé členy rodiny z domečku ven: ,,Táto, pojď ven.“

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení velmi rychle osvojila. Dokáže nejen pojmenovat jednotlivé členy rodiny, ale jednoduchou větou je zavolat domů, či ven. Cvičení ji velmi baví.

Oblékání papírové panenky

(přílohy – obr. 17-18, sborník – str. 44)

Účel cvičení:

Cvičení se zaměřuje na rozvoj slovní zásoby – části lidského těla a oblečení.

Aplikace:

1. sezení

Když jsem M. poprvé panenku ukázala, byla z ní opravdu nadšená. Chtěla si ji hned vzít do ruky. Upozornila jsem ji, že panenka je z papíru, tak s ní musí zacházet opatrně.

Postupně jsem M. dávala pokyny, podle kterých ukazovala, kde má panenka jednotlivé části těla a obličeje. M. spontánně vždy slovo zopakovala, než na danou část těla ukázala, jako by si sama chtěla pojem ujasnit.

Potom jsem vzala do ruky papírové šaty a oblékla je na panenku (přichycení pomocí magnetů). Zeptala jsem se M., co jsem panence oblékla. M. správně odpověděla: ,,Šaty.“ Poté jsem šaty z panenky sundala. Vyzvala jsem M., ať jí také něco zkusí obléknout. M. postupně zkoušela oblékat šaty, sukni, kalhoty, tričko a bundu.

Zpočátku se jí nedařilo oblečení dobře umístit a musela jsem ho různě posouvat, aby bylo na správné části těla. Společně jsme všechny druhy oblečení pojmenovaly.

2. sezení

Při druhé aplikaci jsem já ukazovala na části těla a obličeje panenky. M. musela sama dané části pojmenovat. Oblékání již bylo také řízené. Předem jsem určovala, které oblečení má panence obléknout. M. musela správné oblečení vyhledat. Užívala jsem pokyn: ,,Obleč panence sukni!“

Oblečení rozlišovala vcelku dobře, jen zaměnila šaty se sukní. Panence sedělo oblečení mnohem lépe než při první aplikaci. Jen sukni umístila panence až pod bradu, jako by to byly šaty . Kalhoty položila příliš dolů, že nebyly vidět boty.

3. sezení

Při pojmenovávání částí těla i obličeje jsem kladla důraz na rozlišení jednotného

a množného čísla (oko x oči, ruka x ruce, …). M. činilo rozlišování problémy. Během opakování se pletla již méně.

Při oblékání panenky jsme zapojily i procvičování barev. M. rozlišovala mezi šaty 4 barev – červená, žlutá, modrá, zelená. Vcelku se jí to dařilo. Zaměnila jen zelenou

a modrou barvu šatů.

Hodnocení a závěr:

Cvičení si osvojila. Podle slovních instrukcí obléká panenku do správného oblečení. Správně pojmenovává jednotlivé části těla a obličeje.

Skříň na oblečení

(přílohy – obr. 19, sborník – str. 45)

Účel cvičení:

Dítě umisťuje různé druhy oblečení do skříně podlepokynů. Učí se oblečení rozlišovat a pojmenovávat.

Aplikace:

1. sezení

Na stůl jsem položila obrázek skříně. Zeptala jsem se M., jestli ví, co to je. Bez zaváhání odpověděla: ,,Skříň.“ Poté jsem jí postupně ukazovala jednotlivé druhy oblečení a M. je pojmenovávala. Správně identifikovala triko, kalhoty, bundu, boty, ponožky, rukavice, šálu a čepici. Jen sukni označila slovem šaty. Napodruhé se dokázala opravit.

Pověděla jsem M., že všechno oblečení je vyprané a my ho teď musíme schovat zpátky do skříně. Využívala jsem pokyn: ,,Dej do skříně bundu.“ M. všechno oblečení správně uložila do skříně.

2. sezení

Druhá aplikace probíhala úplně stejně jako ta první. Když byla skříň celá zaplněná, vyzvala jsem M., aby oblečení zase vyndala ven. Pokyn jsem pozměnila: ,,Vyndej ze skříně bundu.“

M. vše bezchybně zvládla. Zkusila jsem obě výzvy i kombinovat. Střídavě tak M. oblečení dávala do skříně a zase ven. Občas byla trochu zmatená, chvílemi přemýšlela. Nakonec vše splnila správně.

3. sezení

Při třetí aplikaci jsem trvala na tom, aby M. při ukládání věcí do skříně sama popisovala, co provádí. Využily jsme větu: ,,Do skříně dám bundu.“

Aby si M. větu lépe zapamatovala, pomáhala jsem jí doprovodnými gesty. Předložku do jsme znázornily sevřením pěsti pravé ruky a jejím uschováním do dlaně ruky levé. Při slově skříně jsme ukázaly na skříň. Slovo dám bylo znázorněno pohybem na sobě položených dlaní směrem vpřed. Vybrané oblečení jsme zase ukázaly na obrázku.

Po několikanásobném opakování věty, se M. dařilo interpretovat větu samostatně s částečnou podporou gesty.

Hodnocení a závěr:

M. si cvičení osvojila. Bezchybně pojmenuje většinu oblečení a na pokyn ho uloží do skříně, nebo vyndá ven. S podporou gest dokáže sama jednoduchou větou vyjádřit, že ukládá vybrané oblečení do skříně, nebo ho naopak vyndává ven.

Jedeme do Afriky

(přílohy – obr. 20, sborník – str. 46)

Účel cvičení:

Cvičení pocvičuje pojmenování afrických zvířat a zvyšuje motorickou obratnost dítěte. Při cvičení se využívá pantomimického vyjádření pohybu zvířat i zvuků, která zvířata vydávají.

Aplikace:

1. sezení

M. jsem pověděla, že se spolu vydáme na výlet do Afriky podívat se na různá zvířátka. Postupně jsem předváděla pantomimou, jak nasedám do auta (sed na židli), startuji a rozjíždím se (držení imaginárního volantu). Při jízdě jsem vydávala zvuky auta: ,,Brm, brm.“ M. po mě vše přirozeně opakovala.

Během jízdy jsem jí ukazovala různá zvířátka, která jsme na cestě potkávaly. Společně jsme každé zvíře pojmenovaly. Také jsme předvedly pohyb typický pro toto zvíře, případně přidaly i doprovodný zvuk zvířete. Nakonec jsme každému zvířeti zamávaly a rozloučily se: ,,Ahoj!“.

Poté, co jsme viděly všechna zvířátka, vydaly jsme se na cestu zpět. Při zpáteční jízdě jsme si zopakovaly názvy všech zvířat a znovu všem zamávaly. Martinka ráda předvádí zvířata. Cvičení ji doslova nadchlo. Vydržela se soustředit až do konce.

2. sezení

Zeptala jsem se M., jestli se chce zase jet podívat za zvířátky do Afriky. Nadšeně souhlasila. Hned se posadila na židli, chytila imaginární volant a začala předvádět, že jede. Postupně pojmenovala lva, žirafu, želvu, papouška, zebru, hada, opici, slona. Jen krokodýla označila za žraloka, ale dokázala se opravit.

Výslovnost slov jsme vždy procvičily. Velký důraz jsem kladla na opakované srozumitelné vyslovení slova ahoj, které v běžné řeči říká dost nesrozumitelně. M. již většinou sama předvedla pohyb typický pro dané zvíře.

3. sezení

Třetí aplikaci jsme si opravdu užily. Snažila jsem se hodně pracovat s hlasem, mimikou i gesty, což M. skvěle napodobovala.

M. se snažila artikulovat pojmenování zvířat co nejlépe. Motorický doprovod byl oproti minulému cvičení také kvalitnější.

Hodnocení a závěr:

Cvičení si osvojila, zvládá pojmenovat několik afrických zvířat. Doprovází je pohybem a zvukovým projevem typickým pro dané zvíře. Během cvičení se postupně rozloučí se všemi zvířátky pomocí zvolání: ,,Ahoj!“.

Zvířátko, domeček a potrava

(přílohy – obr. 21-22, sborník – str. 47-48)

Účel cvičení:

Dítě pojmenuje zvíře. Přiřadí k němu správnou potravu a obydlí. S podporou obrázků i gest jednoduchými větami vyjadřuje, co daná zvířata jí a kde bydlí.

Aplikace:

1. sezení

Postupně jsem M. podávala obrázky zvířat – pes, kočka, myš, veverka, zajíc, kráva, medvěd, pták. Jejím úkolem bylo každé zvíře správně pojmenovat a poskládat je do řady na stůl. Všechna zvířata z jednoduchých kreseb poznala a pojmenovala je bez problémů. Někdy jsem chtěla slovo zopakovat kvůli lepší výslovnosti.

Poté jsem jí postupně podávala kartičky s potravou s tím, aby každé zvířátko nakrmila. Mrkev chtěla původně přiřadit k veverce, ale napodruhé se opravila a přiřadila ji k zajíci. Dvojice, myš a sýr, pes a kost, kočka a mléko, veverka a ořech, kráva a tráva, pták a zrní, vytvořila s jistotou. Překvapilo mě, že dokázala pojmenovat zrní a trávu. Jediný med nepoznala, protože je zvyklá ho na obrázcích vidět v zavařovací sklenici, zatímco na mém obrázku je znázorněn ve včelím úlu. Poté, co jsem jí obrázek pojmenovala, ho okamžitě přiřadila k medvědovi.

Na závěr jsme obě řady obrázků využily k sestavení jednoduchých vět se slovesem jíst. Například: ,,Myš jí sýr.“ Pro vyjádření slovesa jsme užívaly gesto, které naznačovalo vkládání jídla do úst. Díky ukazování na jednotlivé obrázky a různým gestům sestavovala M.věty skvěle.

2. sezení

Při druhé aplikaci jsme jako minule pojmenovaly všechna zvířata a poskládaly je do řady. Místo potravy jsme k nim přikládaly domečky. Slova označující obydlí zvířat jsou artikulačně hodně náročná. Proto jsem na výslovnosti nijak nelpěla. Sama jsem pokládala otázky typu: ,,Kdo bydlí ve stromě?“ M. jen nevěděla, které zvíře bydlí v noře a v jeskyni. Zbytek zvládla nad moje očekávání dobře.

Stejně jako při první aplikaci jsme na závěr sestavovaly věty, tentokrát se slovesem bydlet: ,,Pes bydlí v boudě.“ Zase jsem jí pomáhala ukazováním na obrázky i gestem (spojené ruce), které signalizovalo užívané sloveso. Tyto věty byly hodně náročné, protože je nutné podstatné jméno označující obydlí skloňovat a ještě navíc užít předložky v, ve. M. sama zvládla jen dvě věty: ,,Pes bydlí v boudě. Veverka bydlí ve stromě.“ Ostatní věty po mě částečně opakovala.

3. sezení

Podobně jako v předchozích aplikacích jsme si nachystaly do řady zvířátka. Nejprve jsme k nim přiřadily jejich potravu. M. nezaváhala ani jedenkrát. Dokonce správně pojmenovala i obrázek medu.

Postupně jsme vytvářely věty, vyjadřující co zvířata jí. Stačilo, že jsem M. ukazovala na obrázky a používala domluvené gesto. M. tak zcela samostatně sestavila všechny věty. Měla jsem z toho obrovskou radost.

Po přeříkání všech vět jsme obrázky zvířecí potravy uklidily a postupně je vyměnily za obrázky obydlí. Většinu z nich už dokázala správně pojmenovat, jen slova jeskyně a nora si zatím neosvojila. Zvířata která v nich bydlí, znala s jistotou.

Na závěr jsme zase sestavovaly věty vyjadřující, kde zvířata bydlí. Oproti první aplikaci již věty sestavovala jistěji. Předložky v, ve začínala sama užívat. Problém činilo jen skloňování některých názvů obydlí.

Hodnocení a závěr:

M. bez problémů přiřazuje potravu a obydlí ke správným zvířatům. Obrázky ji motivují k sestavování vět vyjadřujících co zvířata jí a kde bydlí.

Jede, pluje nebo letí?

(přílohy – obr. 23-26, sborník – str. 49)

Účel cvičení:

Cvičení se zaměřuje na rozvoj slovní zásoby – názvy dopravních prostředků. Dítě rozlišuje prostředí, ve kterém se dané dopravní prostředky pohybují.

Aplikace:

1. sezení

Položila jsem před M. dva velké obrázky znázorňující nebe a silnici. Postupně jsem M. podávala menší barevné obrázky dopravních prostředků. M. úkolem bylo pojmenovat každý dopravní prostředek a vydat jeho zvuk. Poté musela vybrat správné prostředí, ve kterém se daný dopravní prostředek pohybuje.

M. správně pojmenovala auto, autobus, motorku a letadlo. Jen vrtulník označila chybně jako letadlo. Výslovnost delších slov činí M. potíže, tak jsme při opakovaném vyslovení využily vytleskávání slabik. Roztřídění dopravních prostředků, podle toho jestli jedou po silnici, nebo letí na nebi, nebyl pro M. žádný problém.

2. sezení

Při druhé aplikaci jsem připravila již tři prostředí, ve kterých se dopravní prostředky mohou pohybovat (nebe, silnice, voda).

M. postupně správně pojmenovala auto, autobus, motorku, traktor, letadlo a loď. Slovo vrtulník artikulovala hodně nezřetelně, ale bylo patrné, že jej již neoznačuje slovem letadlo. Vůbec neznala pojem ponorka. Označila ji slovem ryba v důsledku tvarové podobnosti. Tento nový pojem jsem jí vysvětlila. Všechny dopravní prostředky M. položila na správné prostředí.

3. sezení

Při třetí aplikaci jsem přidala i poslední prostředí – koleje a dopravní prostředky, které se po nich pohybují (vlak a tramvaj). Vlak M. pojmenovala s jistotou, ale tramvaj označila také slovem vlak. Skutečnou tramvaj samozřejmě zná, ale na obrázku ji zřejmě nepoznala. Ostatní dopravní prostředky pojmenovala M. pěkně. Artikulační problémy jí činily jen slova vrtulník a ponorka.

Hodnocení a závěr:

M. správně pojmenovala většinu dopravních prostředků. Osvojila si i nové pojmy vrtulník a ponorka, jejichž artikulace je pro ni zatím hodně obtížná. Všechny dopravní prostředky dokáže umístit do prostředí, kde se běžně pohybují.

Obchod

(přílohy – obr. 27-28, sborník – str. 50)

Účel cvičení:

Dítě pojmenuje potraviny. Učí se požádat o věc, kterou si chce koupit.

Aplikace:

1. sezení

Při první aplikaci jsem se rozhodla M. seznámit s obrázky potravin. M. postupně správně pojmenovala mnoho obrázků, které jsem jí ukázala: rohlík, chleba, buchta, mléko, sýr, vejce, ryba, kuře, párky, salám, med, zmrzlina, čokoláda, bonbón, džus, citron, banán. Z obrázku nepoznala jen máslo, jogurt, marmeládu, hrušku a třešně.

Pro lepší seznámení s pojmy jsem ji poté vybídla, aby ukázala na potravinu, kterou zrovna řeknu: ,,Ukaž banán.“ Orientace mezi tolika obrázky byla hodně náročná, ale M. to zvládla dobře. Po chvíli však začala být unavená a nechtěla dále spolupracovat.

2. sezení

Po seznámení s obrázky jsme si s M. mohly zahrát na obchod. Pravidla byla velmi jednoduchá. Já jsem představovala prodavačku a M. nakupující.

Vzala si nákupní košík a musela pěkně pozdravit: ,,Dobrý den.“ Poté si mohla začít vybírat z kartiček položených na stole, které potraviny si chce nakoupit. Věc jsem jí podala jen poté, co vyjádřila své přání: ,,Já chci mléko.“ Tuto větu jsme doprovázely podpůrnými gesty, aby si ji lépe zafixovala.

M. hru neskončila, dokud si nenakoupila všechny předložené potraviny – rohlík, chleba, buchta, mléko, jogurt, sýr, vejce, ryba, kuře, párky, salám. Dopustila se jen dvou malých chyb, kdy salám i maso označila slovem párek.

Hra se jí velmi líbila. Prozatím jsem jí musela často upozorňovat, že si musí o danou věc říci a nemůže na ni jen ukázat.

3. sezení

Stejně jako minule jsme si zahrály hru na obchod se stejnými pravidly. Ovšem nakupované potraviny byly jiné, abychom procvičily širší slovní zásobu – máslo, marmeláda, med, zmrzlina, čokoláda, bonbón, džus, citron, banán, jablko, hruška, třešně.

M. se opět spletla jen dvakrát. Třešně označila slovem hruška a marmeládu slovem buchta. Větu vyjadřující její přání (,,Já chci … .“) již užívala spontánně.

Hodnocení a závěr:

M. si hru na obchod osvojila. Dokáže přijmout roli nakupující. Pojmenuje téměř všechny předkládané potraviny. Jednoduchou větou vyjádří, co si přeje nakoupit z vyložených obrázků potravin.

Slovesa

(přílohy – obr. 29-30, sborník – str. 51)

Účel cvičení:

Dítě pojmenuje činnost, kterou vykonává postava na obrázku.Danou činnost pantomimicky předvede.

Aplikace:

1. sezení

Pro toto cvičení jsem připravila jednoduché obrázky, které znázorňují osoby vykonávající nejznámější činnosti. M. úkolem bylo říci jednoduchým slovesem, co postava na obrázku dělá a poté danou činnost pantomimicky předvést. Pokládala jsem M. otázky typu: ,,Co máma (bába, děda, táta, kluk, holka) dělá?“

Celkově jsem M. postupně předložila 18 sloves: mele, pije, mává, dává, kaká, volá, motá, hází, leze, sedí, koupe, spí, vaří, nese, jí, seká, pere. Většina z nich jsou artikulačně nenáročné. M. všechny činnosti znala a dokázala je bez obtíží předvést. Některé předváděla obzvlášť výstižně. Nedokázala říci jen sloveso seká. Místo mele použila blízké motá, peče místo vaří, dětské hají místo spí.

Slovesa mele a šije jí okamžitě napověděla dvě říkanky, které si často říkáme. M. neváhala a spontánně mi je obě pověděla.

Líbilo se mi, že u některých sloves automaticky doplňovala předmět (pije džus, hází balón, peče cukroví).

2. sezení

Při druhé aplikaci jsem použila méně výstižné barevné obrázky, které M. viděla poprvé. Na těchto obrázcích jsou známá zvířátka, Méďa Pusík a pejsek Bello, kteří předvádí nejrůznější činnosti. Byla jsem zvědavá, nakolik dokáže M. činnosti identifikovat.

M. mě příjemně překvapila. Správně předvedla a označila slovesa plave, kope, dává, chytá, pije, mete, maluje, houpe, čte, jí. Z obrázků se jí nepodařilo poznat slovesa mele, dívá se a motá. Poté, co jsem jí činnosti předvedla, neměla s jejich pojmenováním již problém. Činnosti řídí a voní zase dobře předvedla, ale neznala správné sloveso.

Opět k některým slovesům spontánně přidávala předmět: jí jablko, dává dárek, pije mléko.

3. sezení

Při třetí aplikaci jsme zase využily černobílé obrázky. Tentokrát jsem trvala na sestavení celé věty: ,,Máma vaří polévku. Děda seká dřevo. Kluk dává lízátko.“

Většinu vět zvládla samostatně. Těžší věty po mě opakovala. Slovesa užívala správně.

Hodnocení a závěr:

M. pojmenuje velké množství činností správným slovesem a dokáže je pantomimicky předvést. Daná slovesa užívá i v jednoduchých větách.

cv. 6

6) Říkanky a písničky

Lechtání

(sborník – str. 24)

Účel:

Lechtání vyvolává u dítěte smích, a proto získává o tato říkadla zájem. Dítě je prostřednictvím říkadla provokováno k prvním hlasovým projevům. Do velké míry se procvičuje paměť. Dítě poznává vztah příčiny a následku.

Vařila myšička kašičku

Vařila myšička kašičku, – Ukazováčkem opisujte v dlani dítěte

na zeleném rendlíčku. malé kroužky.

Tomu dala, tomu víc; – Postupně chytejte dítě za prsty.

tomu málo, tomu nic.

Na toho maličkého nic nezbylo. – Chytněte dítě za malíček.

Utíkal do komůrečky na homolečky, – Utíkejte dvěma prsty po ruce dítěte.

tam se napapal. – Polechtejte dítě v podpaží nebo na krku.

(kol. autorů. Velká kniha říkadel. Říčany: JUNIOR, 2004. 144 s. ISBN 8072671243)

Hodnocení a závěr:

Při této říkance M. s nadšením čeká na závěrečné polechtání. Pokaždé se nahlas směje, dokud ji lechtat nepřestanu. Při druhém opakování mi chce vždy lechtání oplatit. Motorický doprovod je natolik jednoduchý, že jej zvládá úplně sama. Artikulačně je však říkanka hodně náročná, proto M. vyslovuje jen některá slova či slabiky a zbytek si pobrukuje.

Houpání

(sborník – str. 25)

Účel:

Při houpání dítě vnímá rytmus říkadla či písničky. Učí se udržovat zrakový kontakt.

Houpy, houpy,

kočka snědla kroupy, – Dítě si posadíme naproti sobě na klín

kocour hrách na kamnách; a houpeme ho ze strany na stranu.

koťata se hněvaly,

že jim taky nedali.

(kol. autorů. Velká kniha říkadel. Říčany: JUNIOR, 2004. 144 s. ISBN 8072671243)

Hodnocení a závěr:

M. se ráda nechá pohoupat. Tato říkanka ji uklidní ve chvíli, kdy je rozrušená.

Aplikace:

Hami, hami, hamáme, – Předvádíme, že vkládáme jídlo do úst.

hají, hají, hajáme, – Ležíme na sepnutých rukou.

Hopy, hopy, hopáme, – Nadzvedáváme dítě na kolenou.

houpy, houpy, houpáme. – Houpeme dítětem ze strany na stranu.

(Synek, F. Říkáme si s dětmi: Logopedické hříčky. Vyd. 4. Praha: ArchArt, 1998. 45 s. ISBN 8090228151)

Hodnocení a závěr:

Tuto říkanku má M. nejraději. Při pomalé produkci a zrakové opoře o má mluvidla je schopná přeříkat celou říkanku s pěknou artikulací. Motorický doprovod se jí obzvlášť líbí. M. sedí obkročmo na kolenou čelem ke mně. Společně předvádíme jak jíme a spíme. Potom ji drncám na kolenou a na závěr pohoupám ze strany na stranu. M. se často dožaduje, abychom si říkanku pověděly. Jednoduše přijde, začne naznačovat jak jí a povídat: ,,Hami, hami!“ Někdy dokonce předvede říkanku samostatně a potom si ji se mnou chce zopakovat. Při samostatné produkci je říkanka rytmicky úplně v pořádku i motorický doprovod je přesný. Bez mého artikulačního vzoru se její výslovnost výrazně horší a říkanka je méně srozumitelná.

Pohyby prstů a rukou

(sborník – str. 28)

Účel:

Dítě musí sladit pohyby prsů i rukou s rytmem říkadla. Rozvíjí se pohybová schopnost ruky a souhra jemných pohybů.

Rodinka:

To je táta, – Postupně se dotýkejte prstů dítěte od palce

to je máma, až po malíček nebo nechte dítě prsty

to je děda, postupně rozevírat.

to je bába,

tady klouček,

malý vnouček.

(Synek, F. Hlasy a hlásky: rozvíjení a výchova řeči: z praxe výchovného logopéda.

Vyd. 3. Praha: ArchArt, 1999. 100 s. ISBN 8090228186)

Hodnocení a závěr:

Říkanku máme oproti originálu upravenou tak, aby M. postupně pojmenovala všechny členy své rodiny a říkanka jí tak dávala větší smysl. M. umí produkovat říkanku naprosto samostatně. Dokonce se zlobí, když jí chci napovídat, nebo ji opravit. Postupně se dotýká od palce mých nebo svých prstů a pojmenovává je jako členy své rodiny: táta, máma, bába, děda, Kami (sestra Kamila). Po narození malého bratra se dožadovala i jeho zastoupení. V důsledku toho přidáváme na druhé ruce ještě malíček, který pojmenovává jako Vojta. Tato její reakce jen dokazuje, že procvičování členů rodiny pro ni není v této říkance jen mechanickou záležitostí, ale že si členy své rodiny dobře uvědomuje. Artikulace říkanky je bezproblémová, protože názvy členů rodiny používá několikrát denně a navíc se nejedná o artikulačně náročná slova.

Padá, padá deštíček
na veliký deštníček. – Postupně se dotýkejte palcem všech

Padá, padá deštík ostatních prstů stejné ruky.
na veliký deštník.

(Rodinné centrum Paleček. Palečkův zpěvník. [online]. c2010 [cit. 2010-09-22]. Dostupné na World Wide Web <http://rcpalecek.cz/clanky.aspx?id=45>)

Hodnocení a závěr:

Tuto říkanku používáme před každým grafomotorickým cvičením k rozcvičení prstů. M. zpočátku dokázala spojit jen palec s ukazovákem. Mnohonásobným opakováním říkanky jsme dospěly k tomu, že se s velkým soustředěním a sledováním svých prstů postupně dotkne palcem naprosto všech prstů.

Aplikace:

Stál malý domeček, – Vytvořte stříšku z rukou.

pod domečkem kopeček.

Domeček byl děravý, – Roztáhněte prsty.

proč ho nikdo nespraví?

Přiletěla meluzína,

zafoukala do komína – Zafoukejte na ruce.

a domeček bááác! – Nechte ruce spadnout.

 

(Roučková, J. Cvičení a hry pro děti se sluchovým postižením: praktické návody

a důležité informace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 151 s. ISBN 8073671581)

Hodnocení a závěr:

M. s oblibou provádí motorický doprovod k této říkance. Postavíme z našich rukou dům a potom ho foukáním necháme spadnout. Říkanku ráda využívám jako motivující dechové cvičení, pro které není potřeba žádná pomůcka. Artikulačně je říkanka hodně náročná. Trvám zejména na pěkné artikulaci závěrečného citoslovce bác.

Pohyby celými pažemi

(sborník – str. 30)

Účel:

Dítě vyjáduje pohyby rukou rytmus říkadla. Dochází k uvolnění kloubů. Rozvíjí se pohybová schopnost ruky a souhra jemných pohybů.

Aplikace:

Meleme, meleme kávu, – Udělejte z rukou mlýnek.

jedno zrnko pryč. – Naznačte odhození pryč.

Meleme, meleme kávu, – Udělejte z rukou mlýnek.

už tam není nic. – Ukažte prázdné dlaně.

 

(Roučková, J. Cvičení a hry pro děti se sluchovým postižením: praktické návody

a důležité informace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 151 s. ISBN 8073671581)

Hodnocení a závěr:

Tuto říkanku si M. ráda říká i sama. Většinou ji však předvede hrozně rychle, a proto jí není příliš rozumět. Obdivuhodně však i ve zrychleném tempu dodržuje rytmus a melodii říkanky. Motorický doprovod je velmi jednoduchý. Pravidelně pomocí této říkanky uvolňujeme loketní klouby před grafomotorickým cvičením.

Aplikace:

To jsem já, panenka, – Předpažte paže a provádějte krouživý

točí se mi sukénka. pohyb v zápěstí.

Běžím, běžím k sluníčku

osušit si sukničku.

 

(Potůčková, J. Písanka pro 1. ročník ZŠ. 1. díl. Brno: Studio 1+1, 2006. 24 s.)

Hodnocení a závěr:

Říkanku využíváme pro uvolnění zápěstí před grafomotorickým cvičením. Artikulačně je hodně náročná, M. vyslovuje jen jednodušší slova a zbytek si pobrukuje.

Šiju, šiju plátno bílé,

své panence na košile. – Jednou rukou naznačujte držení

Budu šíti, šíti, šíti, plátna a druhou šijte.

slunéčko tak pěkně svítí.

(Sládek, J. Zlaté slunce, bílý den. Praha:Albatros, 1982. 100s.)

Hodnocení a závěr:

Při této říkance se výborně uvolňují zápěstí. Proto ji také využíváme pro rozcvičení před grafomotorickým cvičením. Artikulačně je pro M. hodně náročná, takže se soustředíme jen na artikulaci některých jednodušších slov.

Aplikace:

Máváme na mámu, Mávejte jednou paží ve vzduchu.

máváme na bábu,

máváme na tátu,

máváme na tetu.

(Synek, F. Hlasy a hlásky: rozvíjení a výchova řeči: z praxe výchovného logopéda.

Vyd. 3. Praha: ArchArt, 1999. 100 s. ISBN 8090228186)

Hodnocení a závěr:

Říkanka je velmi jednoduchá. Umožňuje postupně pojmenovat všechny rodinné příslušníky. Společně s M. ještě přidáváme jména jejích dvou sourozenců. Tuto říkanku využíváme na odreagování po náročné činnosti, případně pro uvolnění ramenních kloubů před grafomotorickým cvičením.

 Pohyby celého těla

(sborník – str. 33)

Účel:

Dítě vyjádřuje pohyby celého těla významový smysl říkadla. Výrazně se rozvíjí senzomotorická koordinace a přesnost pohybů. Zábavnou formou se rozšiřuje slovní zásoba dítěte.

Aplikace:

Mám dvě uši na naslouchání – Chytněte si uši.

a dvě oči na koukání, – Udělejte si z prstů brýle kolem očí.

dvě nožičky na chození – Naznačujte chůzi.

a dvě ruce na mazlení. – Obejměte se s dítětem.

(Rodinné centrum Paleček. Palečkův zpěvník. [online]. c2010 [cit. 2010-09-22]. Dostupné na World Wide Web <http://rcpalecek.cz/clanky.aspx?id=45>)

Hodnocení a závěr:

Říkanku využíváme k procvičení slovní zásoby a osvojení základních částí těla. Postupně motorickým doprovodem vyjadřujeme smysl říkanky. M. se tato říkanka velice líbí. Nejraději má závěrečné pomazlení.

Hlava, ramena, kolena, palce,

kolena, palce, kolena palce. – Oběma rukama ukazujte na dané

Hlava, ramena, kolena, palce, části těla a obličeje.

oči, uši, pusa, nos.

Hodnocení a závěr:

Písničku obvykle provádíme s několikanásobným opakováním, kdy postupně zrychlujeme tempo. Při pomalém tempu se soustředíme na artikulaci slov označujících jednotlivé části těla. V rychlém tempu již M. zpívat nestíhá, veškerou svoji pozornost věnuje rychlým pohybům. Zpočátku byl motorický doprovod pro M. těžký. Nyní ho zvládá bez obtíží.

Aplikace:

Dáme ruku sem, (nohu, boček, hlavu…) – Upažte pravou ruku.

a dáme ruku tam, – Upažte levou ruku.

dáme ruku sem – Upažte pravou ruku.

a tak s ní zatřesem. – Zatřeste pravou rukou.

Uděláme ruty šuty rotaci, – Otočte se dokola.

ať máme legraci. – Zatleskejte.

Hodnocení a závěr:

Tato písnička je pro M. bezkonkurenčně tou neoblíbenější. Myslím, že se jí líbí zejména variabilita a značná délka písničky. Vydrží se u ní soustředit až do konce. Často vyžaduje její opakování. Obvykle využíváme co nejvíce částí těla: hlava, ruka, noha, boček, břicho, rameno, koleno. Poté přejdeme i na části obličeje: oko, ucho, pusa, nos. Pro legraci přidáváme i jazyk. Nechávám M., aby sama určovala, která další část bude následovat. Tím nenásilnou formou postupně pojmenuje všechny zmiňované části těla a obličeje. Navíc trénuje svoji paměť a pozornost. Odmítám totiž o některé části těla či obličeje zpívat 2x dokola, takže pokud chce pokračovat, musí si vzpomenout na něco, co ještě nebylo. A musím poznamenat, že jí to jde neobvykle dobře.

Aplikace:

Žába leze do bezu, – Přikrčte se, naznačujte prolézaní

já tam za ní polezu. houštím a odhrnujte větve.

Kudy ona, tudy já, – Ukažte na dítě, pak na sebe.

budeme tam oba dva. – Nechte dítě rozběhnout se a chyťte ho.

(kol. autorů. Velká kniha říkadel. Říčany: JUNIOR, 2004. 144 s. ISBN 8072671243)

Hodnocení a závěr:

Říkanka se nám osvědčila zejména při vycházkách ve chvílích, kdy už se M. cítí unavená a odmítá jít dál. Motivace touto říkankou je neuvěřitelně účinná. Obě se přikrčíme a s postupem vpřed naznačujeme prolézání houštím. Potom navzájem ukážeme na sebe. Nakonec se M. rozběhne. Já ji za chvíli chytím a obejmu. Při říkance oceňuji procvičování zájmena já s ukázáním na vlastní osobu.

Aplikace:

Kutálí se ze dvora, – Motejte rukama před tělem.

velikánská brambora. – Rukama naznačte velký kruh.

Neviděla, neslyšela, – Zakryjte oči pak uši.

spadla na ni závora. – Tleskněte 2x rukama.

Kam koukáš ty závoro? – Zahrozte levým ukazovákem ty, ty.

Na tebe ty bramboro. – Zahrozte pravím ukazovákem ty, ty.

Kdyby tudy projel vlak, – U pasu točte rukama – kola se točí.

byl by z tebe bramborák. – Tleskejte do rytmu.

(Kubešová, K. Říkanky s ukazováním [online]. c2007 [cit. 2010-09-22]. Dostupné na World Wide Web <http://www.kubesova.cz/rikanky_s_ukazovanim>)

Hodnocení a závěr:

Říkanka o bramboře je velmi zábavná. M. ji s oblibou předvádí, kdykoli ji někdo vyzve, aby nějakou říkanku řekla. Bez artikulačního vzoru je říkanka v jejím podání málo srozumitelná, ale o to lepší je pohybový doprovod, který předvádí bez chybičky.

4.4

4.4 Závěry šetření, doporučení pro pedagogickou praxi

Cílem výzkumného šetření diplomové práce bylo na základě podrobné analýzy komunikační schopnosti dítěte s Downovým syndromem připravit hry a cvičení pro rozvoj řeči tohoto dítěte. Uváděné aktivity byly vybrány ze sborníku Hry a cvičení pro rozvoj řeči dítěte s Downovým syndromem, který byl vytvořen jako podklad pro výzkumné šetření. Uvedené hry a cvičení byly upraveny pro potřeby konkrétního dítěte s Downovým syndromem.

Ve výzkumu jsem se postupně zaměřila na vytvoření materiálů v jednotlivých oblastech rozvoje řeči. Pro každé cvičení byl na počátku stanoven jeho účel. Po trojité aplikaci bylo cvičení ohodnoceno. Všechna cvičení měla pozitivní hodnocení. Některá cvičení si dítě osvojilo po třetím sezení úplně, jiná bude nutné aplikovat opakovaně.

1) Nácvik správného dýchání

Správné dýchání je základem mluvené řeči. Markétka dýchá často ústy místo nosem. Z tohoto důvodu je nezbytné dýchání nosem podporovat.

Dechové cvičení, při kterém jsme přivoněly k voňavému sáčku, si kladlo za cíl přímět Markétku k prodlouženému nádechu nosem. Po několikanásobné aplikaci se nádech nosem pěkně dařil. Ve cvičení je nutné dále pokračovat, aby se dýchání nosem stalo pro Markétku zcela přirozené. Nadále budeme využívat voňavý sáček i další materiály s vůní.

Další dechové cvičení se zaměřovalo na plynulý výdech ústy a usměrňování výdechového proudu. Foukání do papírových lodiček přimělo Markétku k zábavnému procvičování těchto dovedností. Kontrolování intenzity i směru výdechového proudu pro ni bylo zpočátku poměrně náročné, dokázala si s tím však skvěle poradit.

2) Rozvoj motoriky mluvidel

Cvičení podporující rozvoj mluvidel aplikujeme s Markétkou již třetím rokem. Některá cvičení by mohla být prováděna lépe, ale zejména je nutné v důsledku orofaciální hypotonie svaly obličeje a úst neustále posilovat. Bohužel stereotypní opakování cviků pro rozvoj mluvidel již Markétku příliš nebavilo a často je odmítala provádět.

Žába s pohyblivým jazykem se ukázala být skvělou motivací. Markétka se znovu nadšeně posazuje před zrcadlo a cvičení pro rozvoj mluvidel opět ráda provádí.

Také obrázky napovídající některá oromotorická cvičení se nám podařilo do praxe dobře aplikovat. Díky nim se Markétka naučila tři nové cviky, které můžeme nadále k rozvoji mluvidel využívat.

3) Využití citoslovcí pro nácvik hlásek

Citoslovce pro nás vždy byla základním zvukovým materiálem, ze kterého jsme vycházely při nácviku hlásek. Sluchová diferenciace citoslovcí předchází rozlišování samotných hlásek.

Během cvičení, kdy Markétka poznávala ukrytá zvířátka jen podle zvukových projevů, se schopnost diferenciace citoslovcí výrazně zlepšila. Místo zvířat, která již dobře ovládá, zkusíme do budoucna rozlišovat zvuky předmětů.

4) Čtení písmen

Čtení písmen je základem pro čtení slabik a následně slov. U dětí s Downovým syndromem je vhodné čtení písmen využívat již v předškolním věku jako podporu správné artikulace hlásek.

Během cvičení si Markétka upevnila již známá písmena a naučila se některá nová. Cvičení Kamarádi a Písmenkové pexeso byla navíc zaměřena na přiřazování malých písmen k písmenům velkým. V důsledku cvičení s pěnovými písmeny si lépe ujasnila jejich tvar a prostorovou orientaci.

Při čtení písmen jsme vždy dbaly na co nejlepší artikulaci hlásek, abychom zkvalitnili foneticko-fonologickou rovinu Markétčiny řeči. Většina izolovaných hlásek se jí daří říci již mnohem lépe. Prozatím neumí dobře artikulovat hlásky velární, sykavky a vibranty. Nová písmena budeme postupně zařazovat do našich cvičení v návaznosti na logopedickou péči a osvojování příslušných hlásek.

5) Využití říkadel a písní

Říkadla i písně má Markétka obzvlášť ráda. Dožaduje se společných přednesů a zpěvů několikrát za den. Ovšem podmínkou je, aby měla říkanka či píseň nějaký motorický doprovod. Tím její atraktivita výrazně stoupá.

Uvedené říkanky a písně rozvijí Markétčiny motorické dovednosti, rytmické vnímání, prozodické faktory řeči, slovní zásobu i samotou artikulaci. Porozumění je podpořeno motorickým doprovodem, který vystihuje význam říkanky či písně.

Všechny uváděné říkanky a písně budeme využívat i nadále, přestože některé jsou již notoricky známé. Náročnost budeme zvyšovat spolu se stoupající kvalitou Markétčiny artikulační schopnosti.

6) Rozvoj slovní zásoby

Pasivní slovní zásoba je u Markétky výrazně lepší než zásoba aktivní. Připravovaná cvičení si kladla za cíl podpořit převedení pojmů z pasivní slovní zásoby do aktivní.

Uváděná cvičení se zaměřovala na tyto oblasti: rodina, části těla, oblečení, zvířata, dopravní prostředky, potraviny a činnosti. Během všech cvičení si Markétka upevnila známé pojmy a osvojila si pojmy nové. Navíc se naučila několik jednoduchých vět, kterými může zkvalitnit své vyjadřování.

Dále budeme cvičení využívat a postupně do nich aplikujeme větší množství pojmů.

Celkově bylo analýze podrobeno 18 cvičení a 15 říkanek či písní. U každého cvičení lze najít odkaz na fotografie využívaných materiálů a také odkaz na konkrétní stranu sborníku, kde je dané cvičení podrobně popsáno.

Na závěr mohu konstatovat, že stanovený cíl práce byl splněn. Na základě podrobné analýzy komunikační schopnosti dítěte s Downovým syndromem se podařilo připravit cvičení, která účinně přispívají k rozvoji řeči tohoto dítěte. Řečové schopnosti Markétky se během aplikace cvičení výrazně zlepšily.

Uváděné hry a cvičení jsem spolu s dalšími zařadila do sborníku Hry a cvičení pro rozvoj řeči dítěte s Downovým syndromem. Na základě provedeného výzkumu bych tento sborník doporučila všem rodičům, pedagogům a asistentům pedagogů, kteří potřebují načerpat inspiraci pro práci s dětmi s Downovým syndromem. Jednotlivá cvičení mohou být upravena podle potřeb konkrétního dítěte. Sborník navíc obsahuje hotové pracovní listy a šablony, které slouží k výrobě pomůcek, nezbytné pro realizaci uváděných cvičení, což značně usnadní přípravu a obstarávání materiálů, které nejsou vždy dobře dostupné.