Dan

Bylo mi 26,5 byla jsem těhotná, bez chlapa a těšila se na miminko, rodila jsem v 36 tt, syna jsem viděla za 4 dny a když mu bylo 11 dní-přišla rána-vaše dítě má DS!! První myšlenka která přišla-proč já? Proč moje dítě? Bez táty a ještě postižené…Měla jsem ale obrovské štěstí na lékařku, která mi diagnozu sdělovala-vaše děťátko bude potřebovat hodně lásky, péče ale tu vám stonásobně vrátí svým úsměvem, jsou to taková sluníčka. Bude chodit do školy? Moje úplně podivná otázka…víte pokud děti vyrůstají v rodině, spoustu věcí se naučí, jen to chce trpělivost. Vy teď máte před sebou dlouhou cestu-naučte malého jíst, píst, umýt se, učesat…Naštěstí moje dítě nemá srdeční vadu, ano často býval nemocný, ale postupně se to zlepšilo.

Dnes je mu 15 let, jiné dítě už nemám…bohužel.Naučil se číst, psát, pomalu se učí matematiku, teď se začal učit anglicky, hraje na flétnu, zpívá, pozná spoustu herců v televizi, zajímá ho i politika…

A jeho nejkrásnější věta, když byl malý? Maminko jdu se pomazlíčkovat…Ne­nechá mě smutnit, stačí abych se jen trošku zamyslela a už se mě ptá-ty se na mě zlobíš, maminko?
Ano těch patnáct let, nebyla jen procházka růžovou zahradou, byla těžší období, ale na ty člověk časem skoro zapomene…

Měla jsem to jednodušší, nemusela jsem se rozhodovat zda chci či nechci mít dítě s DS, ale stalo se. Jasně, mohla jsem ho po porodu dát pryč-zapomenout, že se narodil…ale byla bych šťastnější? Měla bych ještě další dítě? Uměla bych žít s vědomím, že někde v ústavu je můj malej, neštastnej uzlíček? Život není jen bezstarostnej, ale přináší nám překážky a je jen na nás, jak se s nima popereme. Dneska vím, že jsem jako máma obstála!! Mám dítě, které miluju, nevyměnila bych ho za žádné jiné…

Když se narodí zdravé dítě, kde je záruka, že bude zdravé? Že bude šťastné? Že z něho vyroste slušný a úspěšný člověk? Bohužel se v naší zemi rodí i spousta dětí, u kterých lékaři zanedbají porodní komplikace, děti se rodí poškozené a ty maminy se jich také nezbavují jen proto, že chtěly mít zdravé dítě-bojují za jakékoliv malinké zlepšení, i když ví, že se třeba jejich dítě na ně nikdy neusměje, nepohladí je, neřeknou maminko…

My, rodiče s dětmi s DS vám můžeme napsat své zkušenosti, příběhy a nabídnout pomoc v našich sdruženích, ale nemůže vám radit zda si dítě ponechat či nikoliv…