Vojtíšek

Vojtíškova diagnóza DS nám byla sdělena 3. den v porodnici. Bylo to zatím jen podezření, ale genetické testy, které jsme s manželem po návratu z porodnice absolvovali, nám DS potvrdily. S manželem jsme o DS měli pár základních informací, dle kterých jsme se ještě v porodnici dohodli, že si nenecháme DS zkazit život a v případě, že by jsme péči o Vojtíška nezvládali využijeme i ústavní péči. Dnes vím, že Vojtíška by jsme do ústavu za žádnou cenu nedali a informace, dle kterých jsme takto uvažovali byly hlavně předsudky.

Z Vojtíška nám vyrostl velice milý, společenský, láskyplný chlapeček, který rozdává lásku a úsměvy velice bezprostředně a nezištně. Umí ale také být pěkně tvrdohlavý a mě tím pěkně potrápit, ale pak stačí jen jeho úsměv nebo přitulení a trápení je pryč.

Vojtíšek nyní chodí do běžné třídy MŠ, kde má paní asistentku. S dětmi ve školce vychází velice dobře a děti ho mají rády.Vojtíšek zatím moc nemluví, ale s dětmi se vždy nějak domluví. Letos byl Vojtíšek u zápisu do ZŠ, snažíme se o integraci do běžné třídy spádové ZŠ, zatím to vypadá na dobré cestě, tak snad budeme úspěšní.

S Vojtíškem prakticky absolvujeme všechny běžné aktivity. Když byl miminko chodili jsme do kurzu plavání, až povyrostl, tak jsme navštěvovali hudební školičku a teď rádi chodíme např. do divadla. Prostě hlavně se nestraníme, a když nás náhodou Vojtíšek přivedl do situace, že se zrovna nechová vhodně, tak hned vysvětluji, že má DS a zatím vždy jsme se setkali s pochopením.

Závěrem bych chtěla říct, že Vojtíšek je naše sluníčko a i když péče o něj je náročnější než o dítě bez DS tak bych určitě neměnila, protože nám Vojtíšek dělá hlavně radost.

Napsáno 3/2012 (Vojtíškovi je 5 let a 9 měsíců)