Petra

Ahoj, můžeš se představit?
– Jmenuji se Petra a bydlím v Brně.

Kolik máš roků?
– Je mi devatenáct.

Chodíš ještě do školy?
– Ano, jsem studentkou druhého ročníku učebního oboru Textilní výroba na střední škole pro zrakově postižené v Brně.

Textilní výroba – co se vlastně učíte?
– Začínali jsme motáním klubíček a teď se v dílnách učíme tkát na rámu a na různých ručních stavech. Dříve se ten obor jmenoval Tkalcovské práce a změnil se jen název.

A to stále pracujete jen v dílnách?
– Ne, máme i odborné předměty – učíme se o textilních materiálech, textiliích, technologiích – a také češtinu, matematiku, angličtinu a další předměty.

Máš hodně spolužáků?
– Ve třídě je nás sedm.

Kamarádíš se s někým z nich?
– Kamarádi jsme všichni, ale nejvíc se přátelím s Verunkou, známe se už ze školky a základní školy.

Líbí se Ti ve škole?
– Ano a baví mě hlavně práce v dílně.

Petro, pamatuješ si, jestli jsi chodila do školky?
– Do školky jsem chodila dlouho. Nejdřív dva roky do speciálních školek a potom další tři roky do mateřské školy, kam předtím chodil můj bráška.

A jak se Ti tam líbilo?
– Moc, měla jsem tam hodně kamarádů a paní učitelky i paní ředitelka byly velice hodné.

A co základní škola, na tu si pamatuješ?
– Do páté třídy jsem chodila do stejné školy jako bráška, ale společně jsme tam byli jen jeden rok. Měla jsem skvělou paní asistentku, která se mi věnovala i mimo školu.

A co bylo potom?
– Do šesté třídy jsem nastoupila do základní školy pro zrakově postižené, do třídy ZŠ praktické. Ve třídě nás bylo jen sedm, ale už jsem neměla paní asistentku a ze začátku to pro mě bylo těžké, musela jsem se naučit poslouchat, co říká paní učitelka. Také jsem tam znovu potkala Verunku.

To bylo o škole. A jaké jsou Tvoje zájmy?
– Baví mě hodně věcí. Ráda poslouchám písničky a zpívám, ráda si čtu, kreslím. Moc ráda se dívám na televizi. Také chodím pravidelně do tanečního kroužku.

To je všechno?
– Ne, mám také moc ráda všechna živá zvířata. Dokud jsem byla na základní škole, chodila jsem na keramiku a moc se mi to líbilo.

Petro, sportuješ?
– Od malička jezdím v zimě na sjezdových lyžích, to docela umím. Na běžkách mi to zatím moc nejde. Druhý rok také trénuji paravoltiž, to je gymnastika na koni. Na hipoterapii jsem začala chodit asi v pěti letech, ale poprvé jsem na koni seděla už jako dvouletá a moc se mi to prý líbilo. Loni na jaře jsem začala cvičit v oddílu Fany Hostěnice, kam jsem předtím jezdila na hipoterapii. Tréninky mě sice někdy příliš nebaví, ale na závody jezdím moc ráda. Navíc si občas užiji i dost legrace, třeba s tím, že kůň, na kterém jezdíme, se jmenuje stejně jako můj bráška – David.

Víš, co bys jednou chtěla dělat?
– To opravdu ještě nevím. Baví mě práce v tkalcovské dílně, ale líbilo by se mi také pomáhat s péčí o děti nebo pomáhat v kuchyni a hodně jiných věcí.

Děkuji Ti za rozhovor.