Michálek

Michálek se nám narodil jako vytoužené miminko 28.4.2008 na narozeniny svého tatínka. Byl malinký a roztomilý a od začátku se moc snažil a dělal nám radost.

Veselých příhod jsme s ním zažili a zažíváme mnoho. Například, když na prolízkách na skluzavce už ho nabavilo čekat, až se holčička odváží sklouznout, tak do ní trošku šťouchl a řekl „dííí“ nebo jakou ohromnou radost nám dělá, když sám od sebe vezme talíř od rajské, něžně ho k sobě přivine a odnese ho do dřezu ( ještě žádný nerozbil) a pak čeká ovace, kterých se mu samozřejmě dostane. Na to on tak radostně podupkává a hrozně se směje.

Nedávno jsme byli na dětském dnu v parku ve Vyškově. Míša má velmi rád Včelku Máju. No a na chodníku zrovna jednu takovou včeličku uviděl. Sedl si k ní na bobek a obdivoval jí a na celé kolo křičel “ Ája, Ája…“ Tak jsem mu ochotně vyprávěla jak jsou včelky užitečné, že ale taky můžou píchnout, když se jim něco nelíbí, tak si Míša stoupl a milou včelku zašlápl – pro jistotu udělal tytyty a odešel, tak to nás velmi pobavilo.

Jako většina dětí se Míša naučil mezi prvnímy slovy Táta, Máma, Děda, Bába…. Jenže taky Ježibaba, kterou si zkrátil na velmi důrazné BABÁ. Když však někde vidí starší paní, která mu Ježibabu připomíná, tak na ni neváhá ukázat a říct BABÁ. Naštěstí pro něj má roztomilý oblyčejík a tak si ty paní asi myslí, že v ních vidí babičku a jetě se na něj mile smějí.

Asi jako pro všechny rodiče je pro nás náš Míša to nejlepší dítko na světě. Snažíme se mu zajistit to nejlepší co mu může pomoct se rozvíjet. Jezdíme s ním na canis a hipporehabilitace a hlavně mezi děti, protože děti se navzájem dost často napodobují. Měli jsme štěstí a Míša od září nastoupí do Křesťanské mateřské školky k integraci, která se otvírá ve Slavkově. Našli jsme tam velkou podporu a Míša určitě skvělé zázemí hodných učitelek, které si vědí rady, jak dobře ho začlenit do kolektivu. Jsme za to velmi rádi.

Závěrem bych chtěla snad jen vzkázat všem, že naše dědi jsou především DĚTI, které mají Downův syndrom.

napsáno 2011