Arteterapie

patří mezi expresivní terapie a znamená v překladu léčba uměním (v užším slova smyslu používáno pro výtvarné umění). Arteterapie se snaží klientům pomoci od úzkostných stavů, odstranit agresivitu, snaží se zlepšit komunikaci, sociální interakci, osobnost jedince k lepšímu nebo alespoň tyto a další problémy zmírnit. Je třeba zohlednit aktuální stav klienta a podle toho postupovat pomocí vhodných metod, technik a materiálů. Receptivní arteterapie je založena na vnímání uměleckého díla předem vybraného terapeutem. Vede k pochopení cítění autora a samotného díla. Aktivní arteterapie se uskutečňuje prostřednictvím malování, kreslení, modelování a pomocí dalších technik.

Individuální arteterapie –  dochází k úzkému kontaktu mezi terapeutem a klientem, což je vhodné pro jedince, kteří potřebují větší pozornost, nebo nejsou schopni spolupracovat ve skupině (např. hyperaktivní děti). Základem je tedy důvěryhodný a rovnocenný terapeutický vztah naplňovaný porozuměním a perspektivou.

Skupinová arteterapie – je náročnější. Vyžaduje větší pozornost a flexibilitu, není tolik diskrétní a je méně času pro věnování se jednotlivcům. Má však i své výhody. Osoby se stejnými či podobnými problémy se navzájem podporují a všichni členové terapie se mohou navzájem podněcovat. Skupinová arteterapie zahrnuje i arteterapii rodinnou a v partnerském vztahu.

Mezi hlavní metody arteterapie patří: imaginace (promítání aktuálního stavu klienta, jeho emoce, touhy a obavy do výtvarného umění), animace (ztotožnění se s vytvořenou věcí, či postavou), koncentrace (zobrazení duševních stavů klienta pomocí mandal), restrukturalizace (strom ţivota – hledání východisek v různých ţivotních situacích), transformace (přenášení pocitů do výtvarného díla) a rekonstrukce. Velmi často se používají kresby nebo práce s hlínou, ale i s jinými materiály. Objevuje se i spolupráce s hudbou.

Dalším přínosem je, že podle kresby dítěte lze diagnostikovat motorické a inteligenční schopnosti, jeho psychický stav a vztah k osobám jemu blízkým.