Ergoterapie

je zdravotnická disciplína, která nabízí aktivní pomoc lidem každého věku, s fyzickým, psychickým či intelektovým postižením, omezujícím jejich schopnosti a samostatnost. Jako terapeutický prostředek využívá specifické diagnostické a léčebné metody a postupy, které pomáhají k obnově postižených funkcí. Cílem ergoterapie je dosažení maximální možné soběstačnosti a nezávislosti (aktivní začlení do společnosti) a zvýšení kvality života.

Mezi prostředky, které se v ergoterapii využívají, patří:

• různé rukodělné činnosti (práce se dřevem, papírem, textilem, s umělými hmotami a dalšími materiály)
• nácviky prací, které jsou důležité v praktickém životě (v domácnosti)
• hry (terapie hrou) – hlavně u dětí

Činnost v rámci ergoterapie musí být vhodná pro klienta, aby ji dokázal dokončit a měla pro něj smysl. Ergoterapeut musí vědět kdy a u koho použít správný druh práce (činnosti), vědět k čemu je dobrá u daného klienta a zda ho motivuje. K tomu je však třeba jednotlivého klienta vyšetřit, zjistit jaké má schopnosti a zda je pro něj ergoterapie vhodná. Používá se funkční vyšetření (aktivity používané během běžného dne), dynamické vyšetření (reakce na pokyny a úkoly a jejich obměna) a vyšetření jednotlivých kroků (schopnosti percepční a konstrukční). Vyšetření se průběžně opakuje, čímž se zjišťuje, zda došlo k pokroku a určuje se další postup. Často se indikují činnosti, které vedou k rozvoji cílené oblasti postižení (svaly, úchop, pozornost, motorika a jiné). Používá se práce s hlínou, se dřevem, kreslení a házení s míčkem. Je třeba také rozvíjet aktivity všedního dne: hygiena, nákup, vaření, praní, telefonování apod. Ergoterapeutem je kvalifikovaná osoba, která má odborné vzdělání na lékařské nebo zdravotně-sociální univerzitě. Je vzdělaná v oblastech medicíny (anatomie, neurologie, psychiatrie), sociálních oborů (psychologie, pedagogika) a v oblasti ergoterapie (teorie i praxe).