Pavel právě vytvořil slunečnici z hlíny jako obrázek pro maminku.
Pavel Michalík (26) se zná s mnoha českými politiky. Fotografuje celebrity, vydal kalendář s nádhernými fotografiemi, byl v Japonsku, v Indii a v Číně. Doma má několik kilo medailí ze sportovních speciálních olympiád.
Stejný Pavel Michalík píše jen tiskacími písmenky a naučil se počítat do desíti. Narodil se s Downovým syndromem, který by ho před pár desítkami let odsoudil k uzavření do ústavu a k naprosté nečinnosti.S Pavlíkem se setkáváme ve středisku pro mentálně postižené, v Oáze, kde se právě soustřeďuje na rovnání lístků slunečnice z hlíny. Když na něj fotograf zamíří objektiv, zvedne oči od práce a jako na povel se usměje.
Pak vezme svůj fotoaparát, srovná si nás i s maminkou, tak, jak potřebuje. Je nekompromisní a přesně ví, jaká kompozice je nejlepší.
Narodil se jako páté dítě, po čtyřech zdravých sourozencích,“ vypráví maminka Zdeňka Michalíková. „Snad proto mi tehdy, v mých osmatřiceti letech, nedělali žádné testy. Také po porodu mi dlouhých osm měsíců nikdo nic neřekl.
Až pak jedna »dobrá« paní doktorka mi to sdělila slovy: Někdo má psa, vy budete mít dítě! A mimochodem, počítejte s tím, že »to« se dožívá tak pětatřiceti let, protože »to« bývá hodně nemocné.“
Bude normální!
Přesně v tu chvíli se paní Michalíková zařekla, že její páté dítě bude tak normální, jak jen to půjde. Zkrátka, že bude dělat skoro všechno stejně, jako jeho starší sourozenci. „Přece jsem ho nemohla nechat doma, když jsme šli na hrad nebo s klukama do bazénu!
Taky jeho sourozenci ho brali jako normálního a všude ho vláčeli s sebou. Nedali na něj dopustit,“ vzpomíná maminka Pavla. Dá se říct, že to byla právě ona, kdo dokázal nemožné.
Pavel odmalička chodil plavat, v osmi letech se zapojil do nejrůznějších kroužků právě v Oáze a stal se členem sportovního klubu Hříbata Praha. Dnes je tak všestranný, jako málokdo ze »zdravých« lidí.
Díky dramatickému kroužku je hercem, díky výtvarnému keramikem a malířem, díky pohybovému umí tancovat a muzicírovat, v atletice a plavání získal několik medailí v České republice ale i na celosvětové olympiádě.
Viděl jsem tě ve filmu
Pokud jde o herectví, zahrál si už v seriálu Dobrá čtvrť a zanedlouho ho uvidíme i ve filmu Juraje Herze Tma. „Pavlík u castingu prohlásil, že maminka musí hrát s ním, a tak jsem dostala roli jeptišky v komparzu…,“ směje se paní Michalíková a vypráví, jak je její syn mezi slavnými herci jako doma.
Foto: Tomáš Vrbenský a Pavel Michalík
„Jen mi trochu vadí, že vůbec nerozumí rozdílu mezi tykáním a vykáním, ačkoliv jsem se mu to snažila nespočetněkrát vysvětlit. Tuhle jsme byli spolu na poště a jen co jsem se otočila k přepážce, slyším ho, jak někomu tyká a říká mu: Ahoj, viděl jsem tě tuhle ve filmu.
A když jsem se otočila, viděla jsem, že takhle promlouvá k paní Bohdalové. Moc jsem se jí omlouvala, ale ona se jen usmála a řekla, že se nic nestalo.“
Zrovna tak se prý Pavlík nikdy nenaučí lépe počítat a poznat rozdíl mezi vydáním a příjmem peněz. „Když jdu na poštu zaplatit složenky, říká mi – to budeme milionáři!“ ¨
Spálíš objektiv!
Největším koníčkem Pavla je ovšem fotografování. Dostal se k němu díky rodině, v níž skoro všichni fotografují. „Kolikrát zjišťujeme, že Pavlík zachytil něco, co se nám nepodařilo. Má opravdu talent. Fotí ale prakticky všechno. Někdy mne překvapí třeba výrokem – mami, počkej, já si vyfotím záchod.
Líbí se mu příroda, obzvlášť sluníčko, které jeden čas zachycoval tak dlouho, až mu museli bráchové říct, že spálí objektiv,“ líčí s úsměvem maminka. Vůbec to nevypadá, jako by mu obětovala veškerý život. Spíš má v synovi dokonalý příklad toho, že všechno na světě jde.
„I když je pravda, že ti starší sourozenci mi vyčítají, že na ně a na vnoučata jsem neměla a nemám tolik času, protože jsem pořád s Pavlíkem, ale zato už jsem viděla kus světa…“ nelituje svého údělu paní Michalíková.
Ostříhané neberu!
Před pár měsíci vydal Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem kalendář na rok 2009. Na první pohled je to práce zralého fotografa. Autorem nádherných dětských fotografií je Pavel Michalík.
„Skoro všechny snímky pocházejí z Číny a Japonska. Jedinou výjimkou je jeho neteř Viktorka, kterou tam Pavel prostě musel mít. On je při fotografování dost nekompromisní. Jednou jsme byli v ateliéru, kde mu chtěli půjčit dvě modelky a Pavel prohlásil, že je nebere, protože jsou ostříhané nakrátko.
Museli mu pak dodat modelku s dlouhými vlasy. Celé focení si sám zorganizoval. V tomhle má velkou představivost, jak by ta fotka měla vypadat a pěkně modelky komanduje,“ směje se maminka Pavla.
Před rodinou Michalíkových je třeba smeknout. Svůj osud vzali se vším všudy. Paní Michalíková dnes už s lehkým úsměvem mluví i o několika těžkých bouračkách své dcery. To, co je pro jiné zkouška osudu, je pro ně výzva k překonávání překážek.
ZLATÁ A TY OSTATNÍ
Pavel Michalík má přes svůj věk a mentální postižení na kontě už pěknou řádku úspěchů. Umísťuje se ve fotografických soutěžích i mezi profesionály, v současné době vystavuje v prostorách Úřadu městské části Prahy 15 a jeho kalendář je přihlášen do soutěže při veletrhu Reklama. Pavel byl úspěšný také na Mezinárodní speciální olympiádě pro mentálně postižené v Číně, konané v roce 2007, kde získal v plavání zlatou a bronzovou medaili.
Foto: Tomáš Vrbenský a Pavel Michal
zdroj: Blesk
