Stimulační program k rozvoji řeči

Narodilo se Vám dítě s Downovým syndromem? Nejvíc ze všeho potřebuje vaši lásku. Žádné jiné prostředí než rodinné nemůže poskytnout stejný pocit bezpečí, jistoty a emocionální stability, ani stejné množství podnětů pro jeho další rozvoj. Včasná intervence u dětí v období raného vývoje je důležitá pro jejich další vývoj. U dětí s Downovým syndromem má svá specifika a z důvodů zaostávání jejich schopností verbálního vyjádření se zaměřuje i na zlepšení komunikačních schopností.

Stimulace a rozvoj řečových schopností.

V prvním měsíci je nejdůležitější ukojit potřebu jídla, tepla, pocitu bezpečí. Nejvíc potřebuje vidět vaši tvář a slyšet vaše povídání. Dítěti to moc prospěje. Pak ale nestačí běžná stimulace, musíme cíleně nabízet vybrané vhodné podněty a eliminovat nežádoucí-vytrhávat dítě z nečinnosti. Podněty podávat jednotlivě, pomalu, zřetelně, srozumitelně, klidně, s laskavostí. Velmi důležitá je komunikace mezi matkou a dítětem. Snažte se o navození očního kontaktu a upoutejte jeho pohled i na pohyby vašich rtů a jazyka.

Miminka s DS ze sebe vydávají podstatně méně hlásek a tyto jsou i méně výrazné. Melodie jejich řeči obsahuje menší množství výšek a hloubek, celý repertoár vyjadřování je méně diferencovaný. Proto je velmi důležité podporovat schopnosti komunikace nabídkou rozličných tónů a zvuků. I kojenci dokážou rozlišit sílu zvuku a výšku tónu, rytmy, takty. Proto můžeme brzy kombinovat různé podněty zpívat, výskat, měnit hlas, mluvit střídavě vysokým hlasem, šeptat, pískat, syčet, foukat, přehnaně artikulovat.

Přehánějte mimiku, vyslovujte slova s různou rychlostí, z různých směrů. Vysílejte podnět krátce a pak pozorujte, jak bude dítě reagovat. Malé děti reagují lépe na slabé zvuky- jemné cinkání zvonečků. Vyslovujte před ním, se správnou artikulací, slova s různými samohláskami i souhláskami tak, aby se vaše mimika výrazně měnila, toho si děti zvláště všímají. Často se usmívejte, smějte, chichotejte. Děti reagují velmi rozdílně na tyto zdánlivě podobné projevy. Vyslovujte slova různou rychlostí a rytmikou, nebo z rozmanitých směrů. Zpívejte dítěti rozličným způsobem (měňte hlas). Vysílejte podnět jen velmi krátce a pak pozorujte, jak bude dítě reagovat. Pokud se mu to zalíbí, opakujte to vícekrát. Vytvoří-li dítě nový zvuk, opakujte ho a dejte najevo svou radost – pohlazením, úsměvem.

Malé děti jsou pozorné, zvláště tehdy, když slyší lidské hlasy. Dá se velmi rychle zjistit, jaké tóny a zvuky mají nejraději. Dítě to dá najevo: kope nohama, pohybuje celým tělem. Miminka reagují na řeč způsobem střídání. Pokud matka začne na dítě mluvit, dítě přestane dělat náhodné pohyby, nepatrně pohybuje končetinami a napodobuje přitom rytmus hlasu rodiče. Když máma přestane mluvit, dítě začne vytvářet různé zvuky, pohybuje rty a rychleji pohybuje končetinami. Pokud matka neodpovídá, dítě je zmatené a může sebou výrazně trhnout, aby upoutalo pozornost rodiče. Když na dítě mluvíte, je důležité, abyste chvilkami hovor přerušili a dali mu čas na odpověď. Odpovídání slovem na zvuky dítěte a čekáním na odpověď učíme dítě pochopit, že je komunikačním partnerem. Říkejte mu říkanky, popěvky.

Písně vhodné pro období před začátkem mluvení.

Písně dětem jednoduše zprostředkovávají cit pro rytmus. Využíváme při tom hry na tělo, kde pohyb vykonáváme my: klepeme na bříško, ťukáme do nohy – vyťukáváme rytmus. Využijeme i písně, jejich sloky doprovázíme pohupy. Když dítě začíná gestikulovat, je vhodné říkadla podpořit posunky, jednoduchou gestikulací a hrou s prsty. Gesta nám pomůžou aktivovat několik kanálů, děti si vytváří tzv. vnitřní řeč.

Písně vhodné pro období, kdy dítě užívá jednoslovných vět.

Odlišujeme je od prvních tím, že vyžadujeme od dítěte vlastní slovní iniciativu. Nezavádíme hned zcela nové říkanky, ale ze starých, zažitých, se snažíme o doplnění slova.

Písně pro období dvouslovných a trojslovných vět.

Vybíráme jednoduché říkanky, kde se dítě samo zapojí alespoň v krátkých větách. Jsou vhodné posunky, abychom zapojili více smyslů. Dáme dítěti hudební nástroje – rytmizujeme.

Písně pro období víceslovných vět (rozvíjí vědomou řeč).

Písně, které si hrají se slabikami – zdvojují slabiky, doprovázíme tleskáním, houpáním v kolenou, rozpočítadla a prstové hry. U dětí s DS je výrazně slabší krátkodobá sluchová paměť, která nám slouží k zapamatování, zpracování a pochopení slov, abychom na ně mohli adekvátně reagovat. Kompenzujeme ji motoricky – posunkem, zrakem – obrázkem a čtením. Následky této snížené kapacity jsou:

Potíže při učení se mateřskému jazyku pouze nasloucháním.
Obtíže při vykonávání pokynů, skládajících se z více částí, protože ve chvíli, kdy slyší 2. nebo 3 část pokynů, zapomněli už začátek.
Potíže při sledování příběhů.
Obtížně chápaní nových témat.
Těžkosti při zapamatování nových slov.

Etapa jednoho slova

První slovo přichází koncem druhého roku. Děti se potřebují učit slova jednotlivě, ne spojené ve větě. K rozvoji řeči už používáme také jednoduché obrázky. Důležité je, aby slovo, které se učí, mohlo prožít (běžet – tak utíkám). Dětem, které mají s učením jazyka velké problémy, může pomoct znakování. Slovo nemusí být dítěti jasné, znak ovšem ano. Během tohoto období užívá dítě jedno slovo nebo zvuk, který znamená více věcí, může to být i gesto. V období jednoslovných pojmů se zaměříme na receptivní i expresivní složku řeči, na zdokonalení výslovnosti a gramatiky se zaměříme později. Mluvte na dítě, i když se zabýváte denními aktivitami. Vytvářejte modelové situace. Dítě potřebuje mnoho opakování a zkušeností, aby se nové slovo naučilo. Užívejte reálné věci a reálné aktivity – když se učíme slovo pít, děláme to v době jídla, nebo navodíme modelovou situaci – dáme napít panence. Když se učíme části těla, děláme to v době koupání. Při oblékání ho naučte pojmenovat oblečení. Při jídle nebo chystání jídla se učíme druhy potravin. Opakujeme správně, co dítě říká, ale nenutíme ho k opakování, k opravování. Využívejte mimoslovní komunikaci. Její výhodou je, že umožňuje dítěti komunikovat mimoslovně (gesta, posunky), pokud neovládá ještě mluvenou řeč a překonává frustraci z nepochopení okolí. Rodiče si myslí, že ukazováním zabrání vývoji mluvené řeči, ale opak je pravdou. Pokud je dítě schopné užívat znaky, bude schopné užívat i řeč. Začít můžeme už kolem 1 roku. Vyberte znaky užitečné, které bude dítě používat. Pomůžeme mu naučit se tyto znaky, vedeme jeho ruce, při vykonávání znaku říkáme slovo, které znakujeme.

Období dvouslovných vět přichází kolem 4 let

Věty se učí lépe, když dítě porozumí významu každého slova. Dvouslovné větné kategorie:

Činitel-akce: Babi zpívej.
Akce-věc: Pít čaj.
Činitel-věc: Máma boty.
Určení vlastnictví: Tom boty.
Popis: Žlutý balón.
Určení místa: Na stůl.
Určení času: Čaj potom
Určení množství: Tři knedlíky
Spojování významů: Čepice šála.
Opakování: Ještě čaj.
Neexistence: Méďa není.
Odmítnutí: Banán ne.
Popření: Pes ne.

Učení dvouslovným větám

Jednou z technik je rozšířené opakování. Tato technika je následující. Je to vlastně rozšířené opakování- dítě řekne AUTO, zopakujete AUTO a přidáte- JEDE.

Tři důležité body v rozšířeném opakování

Opakujeme, co dítě říká.
Oceníme, že to říká správně.
Rozšíříme o jedno slovo.

Rozšířené opakování bychom měli používat do doby užívání dvouslovné věty.

Nástěnky-obrázky je technika, která může pomoci přejít z jednoslovné fáze do dvouslovné. Využívá i zrakového a hmatového vnímání. Pod obrázek napíšeme dvě tečky, nebo lépe dvě slova. V této fázi nebude dítě užívat gramaticky správné zakončení slov, my ale správné zakončení zvýrazníme hlasitějším vyjádřením nebo přehnanou artikulací. Dítě říká „táta auto“. My „ tátoVO“ auto. Posilujeme výslovnost dvouslovných kombinací tím, že zapojíme celou rodinu i školku nebo školu.

Trojslovné období

Pokud dítě užívá dvouslovné spojení, povzbuzujeme ho dále v užívání třech slov. Tím bude moci vyjádřit širší spektrum významů.

Věty:

Činitel, akce, věc: Já maluji dům.
Činitel, akce, místo: Táta je doma.
Akce, věc, místo: Pije čaj venku.
Věty s předložkami: Auto je v krabici.
Věty s bližším určením: Vidím náš dům.

Znovu užijeme metodu rozšířené opakování. Dítě řekne „Auto jede“. My po něm opakujeme, tím mu potvrdíme správnost tvrzení a dodáme „Auto jede RYCHLE“. Nebo „VELKÉ auto jede“.

Procvičování by mělo být zapojeno do hry i do běžného života. Po určité době dítě začne kombinovat věty do trojslovných spojení, můžeme podpořit zpěvem, dramatizací.

Dva typy trojslovných vět si zaslouží zvláštní zmínku.

1. Nosné věty

Já chci…
Já mám
Dej mi…
To je…
Mám rád…

Jsou hodně užívané, protože poskytují velkou část informací a dítě se je snadněji učí, protože se nemusí učit každé slovo zvlášť.

2. Věty s předložkami

Jsou druhým speciálním typem vět, které se dítě v trojslovném období učí. Tyto věty odpovídají často na otázku „Kde je…?“ Nejlépe se dítě naučí předložkám s vyjádřením směru a místa, a to během hry s krabicí (pod krabici, nad krabicí…). Hry se skluzavkou- dolů a nahoru, dopředu, dozadu. Jestliže je dítě schopno užívat předložky, ptejte se: „Kam chceš jít?“ Pro nápovědu předložek užijte znaky.

Řeč je systém, který závisí na dobře fungujících smyslových funkcí, jako je sluch, zrak a hmat. Proto je zahrneme do stimulačního programu. Je ale nutné zahrnout do stimulačního programu také cviky a masáže orofaciálního svalstva, rozvoj kognitivních schopností, zrakového a sluchového vnímání. Nápravu výslovnosti je nutné svěřit do péče logopeda.

Mgr. Olga Kulíšková