Začátkem března se u nás doma, konala balónková oslava Martínkových 8. narozenin. Na doporučení různých lidí, kteří mají děťátko s DS, jsme pozvali celou třídu a čtrnáct dní věnovali přípravám. Dost jsme trnuli, jak se do našeho třípokojového bytu vlezeme, přijdou-li děti v hojném počtu. Martínek přípravy velice pozitivně prožíval, ale nejen on. Narozeninová oslava se stala ústředním tématem ve třídě, děti mi při každém setkání hlásily co kdo Martínkovi přinese, maminky mi telefonovaly, muž trénoval podle internetu tvarování balónků, babička pekla…..
Nakonec na oslavu přišlo 8 krásně svátečně oděných i naladěných dětí. Také přišla paní učitelka i asistentka!(což bylo rodiči dětí bráno velmi pozitivně.) Vyrábění, malování na balóny a obličeje i vláčkodráha děti moc bavily, naše nejstarší dcera se atmosféru pokoušela zachytit foťákem. A tak si děti v upomínku odnesly kromě kornoutu bonbónů mnoho různě vytvarovaných či pomalovaných balónků. Za dva dny navíc dostal každý od Martínka tři fotky a cédéčko se zbylými fotografiemi. Ještě asi čtrnáct dnů poté nosily Martínkovi do školy některé děti, které nemohly na oslavu přijít, dárečky. Teď má Martínek ve fotoalbu fotky z oslavy, což mu snad pomůže prohloubit vztahy s některými dalšími spolužáky. (zatím bral za kámošky jen dvojčátka Dianku a Beátku).
Jelikož naše děti (zřejmě všechny děti) milují výběh na dvorku a na zahrádce, když vykoukly první sněženky, vzal muž pilu a odřezal část staré vrby. To bylo radosti. Martínek i Malenka, nadšení pracanti, celé odpoledne řezali dříví, vozili je v kolečkách pod kůlnu…. inu…. krásný čas.
Duben začal jednoznačně velikonočním koledováním. Ač Martínkova výslovnost není příliš dobrá, koledu „hody, hody, doprovody…..“ snad každý rozpoznal. Martínek šťastně skákal a když dopolední setkávání pominulo a sešli jsme se všichni doma, Martínek vzal svou pomlázku a několikrát nás všechny znovu obdařil koledou. Jen s tím rozdílem, že již nečekal, že něco dostane, ale každému daroval pusu. Snad fotky alespoň trošku zachycují nestrojenou atmosféru. Nutno dodat, že Martínek byl koledník vášnivý, leč velmi, velmi citlivý, který „šlehal“ holky velmi něžně…. a to, my holky dovedeme ocenit.
Hned druhý den nás však čekala zcela jiná záležitost. Martínek dostal zánět do zubu, a tak jsme se vydali, po mnohých konzultacích, na jednu kliniku do Zlína, na speciální pracoviště pro těžce ošetřovatelné pacienty. S Martínkem chodíme na pravidelné prohlídky, v minulosti již zvládl statečně opravu dvou zoubků. Tentokrát jsme jej však zklamali na plné čáře. Nad zubem byl váček, došlo tedy na hrubou sílu a přemožení zmítajícího se dítěte čtyřmi dospěláky. Tohle opravdu není můj styl. Vzpomněla jsem si jak v jednom filmu zklamaný muž křičel „zrada!zrada!zrada!“. Něco takového jsem viděla v Martínkových očích. Nevím jak situaci budeme řešit příště, máte-li někdo nějakou „spásnou“ radu, budeme za ni moc rádi…
ZŠ uspořádala pro první stupeň velký závod „O morkovskó mušku….“ (myšleno, kdo má dobrou mušku). Soutěžilo se v několika disciplínách, např. hod do branky, kop do branky, gól do branky florbalovou hokejkou….. Máme dvě první třídy – tedy asi dvacet chlapců, z nichž Martínek získal v klání 3. místo!!!!
A aby toho nebylo málo, absolvovali jsme v dubnu ještě psychologické testy v SPC, které jsou prý (každoročně) pro děti s lehkým mentálním postižením v současné době podmínkou ke studiu na běžné ZŠ. Vyšla nám nejspodnější hranice lehké ment. ret. Martínek pracoval s malou přestávkou 2 hodiny, sám, v cizím prostředí, s cizími lidmi, s lidmi, kteří rozhodně nerozumí tomu, co řekne. A tito lidé, během dvou hodin můžou rozhodnout o našem dalším životě. Tahle byrokracie mě přivádí k šílenství (ač jsem člověk věřící, co to jde pokorný).
Všichni nám „tleskají“, „poklepávají po rameni“, vše funguje ke spokojenosti všech (naší, spolužáků, učitelů, ředitele, kuchařek. Dle vyšetření speciální pedagožky v SPC máme v dubnu splněn studijní plán pro 1. ročník praktické školy. Výborně!!! A přece. Stačí jedno vyšetření, jedno slůvko ve formuláři, nějaký ten bod a ve chvíli, kdy nám vyjde střední mentální retardace máme opustit základní školu!!!!
Pro příští rok máme vybojováno. Nezbývá než doufat, že se brzy změní podmínky či legislativa….. Omlouvám se za ne příliš pozitivní povídání, ale nechci psát jen o dnech, kdy svítí slunce. Květen začal slibně, dovolenou…….
březen a duben 2013
