Našich osm herců s DS pilně pracuje na chystané inscenaci Maminko, jsi důležitá jako šraňky v tunelu! Poslední zkouška již trvala celé čtyři hodiny (pravda, s pauzou na oběd), což je regulérní délka zkoušek pro profesionální herce. K profesionalitě nám sice ještě pár krůčků schází, ale z talentových předpokladů našich hvězd jsme (já i studenti Divadelní fakulty JAMU) nadšeni! Krásné měkké pohyby, pantomimická gesta a emocionální vklad např. při zpívání našeho hitu „Mámo, táto, v komoře je myš“ jsou zkrátka sebelepším hercem nenapodobitelné! Jediným problémem zůstává, aby správné věci byli naši herci ochotni předvádět nejen ve správný moment, ale i na správném místě. Ovšem když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. A tak se snažíme celou inscenaci přizpůsobit uměleckým výbojům našich interpretů.
Mluvení do mikrofonu, reflektory, stínohra, bublifuk nebo jezdící mašinka jsou pro herce vysoce atraktivní, což ovšem způsobuje i drobné obtíže. Hanička Bartoňová si např. na vlastní kůži vyzkoušela, že reflektor opravdu pálí, jak jsme tvrdili. Také jsme již museli řešit záhadné zmizení mašinky. Po pěti minutách, co mašinka nebyla k nalezení, jsme zjistili, že kromě mašinky chybí i Hanička. Když jsme pak pod hromadou židlí uslyšeli houkání vláčku, bylo nám jasné, že jsme našli obé. To Martinka Trusková nachází důmyslnější úkryty. Škola, ve které zkoušíme, je totiž šíleně zajímavá, a tak jakmile se nedíváme, uteče ze zkušebny ven. A když už ji konečně nalezneme, je schovaná v díře, kam se dospělý člověk nevejde. Není ovšem divu – Martinka totiž za prvních pět minut vydá tolik energie, co „klasický herec“ za pět hodin zkoušky. Jen aby se i ostatní zvládli vyrovnat této nebývalé intenzitě zkoušení!
Protože herci společně s námi vytvářejí scénář, dovídáme se i my leccos o jejich maminkách. Nejbombastičtější věci nám o své mamince tradičně prozrazuje Dan Skořepa. Zatímco jiné maminky jsou podle svých dětí „hodné“ nebo „hezké“, Danova maminka je ukecaná, někdy ho ruší („to je její ZVIK“) a posledně byla i ambiciózní (pozn. redakce – po patnácti letech v domácnosti) a taky trochu to… „Co Dane?“ „No, trochu milá.“ To Petra Mikuláštíková o své mamince už moc mluvit nechce. Raději nám vypráví o sobě – že je krásná jako Zlatovláska a že se bude vdávat: bude si brát Libora a moc se milují. Nerozdělitelná dvojice Lukášů (Suchánek a Vaca) ze všeho nejraději dělá sochy, Baruška Šotkovská by zase ráda chodila na podpatcích a Zuzanka Filoušová stále jen zpívala do mikrofonu. Jak vidíte, co herec, to osobnost. Co to znamená pro režiséra? Inu ohromnou výzvu a naději, že může vzniknout geniální inscenace, podaří-li se nám nechat děti projevit. A také to, že panák po zkoušce je nevyhnutelný… Zlomme vaz!
Jitka Vrbková
