Anička-4

A je za námi další půlrok. Z Aničky se stává temperamentní tvrdohlavá slečna,ale pořád je to náš smíšek a mazel.
V únoru jsme s ní byli poprvé ve velkém kolektivu dětí, na maškarním plesu. Byla jsem moc zvědavá, jak bude na děti reagovat. Prvně dlouho seděla na židličce a s velkým zaujetím sledovala ostatní děti. Nakonec se přidala, sedla si, tedy přelezla, doprostřed sálu, mezi děti a poskakovala (v sedě) do rytmu hudby. Děti ze sousedství si k ní sedaly a tancovaly s ní. Hlavně holčičky mají tendenci ji pořád chovat a chránit 🙂
Na jaře jsme absolvovali první vyšetření u psychologa. Anička mě hodně překvapila. Vůbec jsem netušila, co všechno umí. A závěr psycholožky: Milé sociabilní děvčátko ve věku 21 měs. s dg. Morbus Down – aktuální PMV je lehce opožděný, odpovídá nyní max. 15-18 měs., mentální schopnosti jsou o něco lepší než motorické.
Máme za sebou první společný pobyt v nemocnici (laryngitida). Měla jsem z toho velké obavy. Anička byla ale skvělá. Už v přijímací místnosti jsem téměř od každému z personálu slyšela „Ahoj Aničko, ty jsi ale vyrostla“. Skoro každý ji tam zná. Všichni ji moc chválili, byla jsem na ni moc pyšná. Když přišel lékař, nechala se vyšetřit, když přijela sestra s vozíkem léků, postavila se v postýlce a křičela „haaaaaaaaam“. Na spolubydlící děti se pořád smála a zkoušela na ně taktiky, které má naučeny na bratry, a ony zabíraly 🙂
Před měsícem oslavila druhé narozeniny. Asi týden před nimi začala sama chodit. Hrozně ji to baví. Naštve se, když spadne, zanadává si, ale hned se zvedá a jde dál.
Trošku jí vázne vývoj řeči, za rok skoro vůbec nikam nepokročil. Ale rozumí všemu, co jí říkám. Umí razantně říci „ne“, na to, co se jí nelíbí.
Doufám, že až budu psát příští příspěvek, pochlubím se, že už jsem slyšela první „máma“.
Krásné léto