Zuzanka

Příběh Zuzanky

Když jsem se probudila po císařském řezu z CA a do pokoje vešla dětská lékařka, která si sedla na druhou stranu pokoje ke stolu a první co řekla “ Vaše malá je divná, má příznaky DS”, zdálo se mi, že je to špatný sen, ze kterého se určitě probudím. Bohužel to byla skutečnost, kterou jsem těžce a s bolestí přijala. Věděla jsem, že se o Zuzanku postarám stejně jako o jejího staršího bráchu Davida.

Dnes jsou Zuzance čtyři roky, je to hezká, veselá, živá, společenská a trochu tvrdohlavá holčička, která si prosadí svůj názor. Má ráda písničky, panenky, knížky, skládačky, ráda maluje, soutěží a zapojuje se do dětského kolektivu u nás na vesnici. Začíná mluvit, zopakuje většinu slov, některá už sama vědomě používá, dokáže říct jednoduchou větu. Hodně věcí se naučila od svého bráchy, často ho napodobuje a snaží se mu vyrovnat.

Od září začala chodit do školky v místě bydliště. Má dvě asistentky, které se střídají. Ve školce se jí moc líbí. Sama se nají, dojde na záchod, s pomocí se obleče. Mezi dětmi je oblíbená.Zuzanka má velkou rodinu, která ji má moc ráda. Také na vesnici Zuzance většina lidí fandí a dokáže ocenit každý její pokrok.

Navštěvujeme občanské sdružení Úsměvy v Brně, kde se setkáváme s dalšími rodinami a dětmi s DS. Každý měsíc se také scházíme v Klubu nejmenších, ve kterém si předáváme zkušenosti jak děti dál rozvíjet.

Na závěr chci říct, že se člověk nesmí bát otevřeně mluvit o DS. Je potom jednodušší tento problém zvládat.

napsáno 2008